I u takhle celoživotně statečného a čestného člověka, jakým MUDr. Kriegel byl, což nezpochybňuje ani jeho poválečné členství v komunistické straně, vyhřezlo na povrch ono pověstné Kainovo znamení. A tímto nevracíme se pouze k četným a zřejmě nikdy nekončícím debatám o charakteru čtyřicetiletého totalitarismu u nás v jeho určitých obdobích. 

Vracíme se též k pojmu hrdinství, o němž se už v 70. letech minulého století ve strojopisné (samizdatové, chcete-li) formě svářili Ludvík Vaculík s Václavem Havlem, nemýlím-li se. Jistě, každý má právo hodnotit toho či onoho z hlediska svého úhlu pohledu. To je legitimní. Já se však ptám, zda by přeci jen nemělo platit i jisté objektivnější stanovisko při těchto hodnoceních. 

Michal Uhl mě vlastně předběhl a schytal to od polistopadových antikomunistů dřív, než jsem se já z lenivosti odhodlal k čemusi podobnému, jen v jiné Městské části. Jistě bych nezůstal, alespoň coby trvalý volič zelených, ušetřen posměšků, od týchž polistopadově normalizovaných hrdinů. I v Praze 7 jistojistě sedí šarmantní dáma a jinak činorodá radní podobná starostce na dvojce.