Dá se tak usuzovat podle zpravodajství Berliner Zeitung. Úřad na ochranu ústavy, který sídlí v Thüringenu, klade při vyšetřování policii překážky a dokonce je v podezření, že vyzradil detailní informace ze sledování podezřelým osobám nebo alespoň jedné takové osobě.
Jak jsme vás již informovali, terorisisté Uwe Mundlos, Uwe Böhnhardt a Beate Zschäpeová, kteří mají na svědomí deset vražd cizinců žijících v Německu, se již v únoru roku 1998 ponořili do ilegality a policie je ztratila ze zřetele. Jenže zemská úřadovna na ochranu ústavy prý sabotovala některá policejní opatření, která měla vést k odhalení jejich pobytu a pohybu.
Podle zmíněných novin to byl právě tento úřad, z něhož unikly informace o policejních opatřeních k místnímu šéfovi neonacistů Tino Brandtovi. Tento muž totiž nebyl neonacista, ale naopak člověk, kterého si do neonacistického milieau nasadil právě Spolkový úřad na ochranu ústavy, a proto panu Brandtovi prozradil, že si policie pronajala v blízkosti jeho domu byt, aby ho mohla denně 24 hodin sledovat. Dokonce se žurnalisté Berliner Zeitung domnívají, že úřad na ochranu ústavy tomuto muži prozradil i čísla policejních aut, která se podílela na jeho sledování. Zdá se, že úředníci pronásledovali i auta, která byla na údajného neonacistu policií nasazená: úředníci se zřejmě obávali, aby nebyly prozrazené další osoby, které pracovaly pro jejich Spolkový úřad.
Funkcionář Národně demokratické strany Německa a nasazený agent Úřadu pro ochranu ústavy Tino Brandt měl od této služby obdržet 2000 marek, jak napsal zase Bild am Sonntag, které měl předat právě teroristickému triu Mundlos, Böhnhardt a Zschäpeová, aby si za ně pořídili falešné cestovní pasy. K tomu byl prý navíc použit ještě prostředník, ale - jak se později ukázalo - peníze tento muž údajně nikdy teroristům nepředal.
V současné době se spekuluje o tom, že paní Beate Zschäpeová zřejmě nebude moci být obviněná kvůli vraždám, ani kvůli napomáhání a ani kvůli členství v teroristické organizaci. To zase píše internetové vydání Mitteldeutschen Zeitung. Podle informací z nejvyšších pater spolkového ministerstva vnitra prozatímní důkazy postačují pouze na to, že by mohla být na ni podána žaloba jen kvůli požáru ve vlastním bytě, který založila zřejmě hlavně proto, aby zničila všechny stopy.
Paní Beate Zschäpeová byla sice léta společně s oběma hlavními viníky, kteří jsou podezřelí z deseti vražd, v ilegalitě, ale to nic nedokazuje. Důvod nemožnosti ji trestně stíhat za teroristické činy je prý hlavně v tom, že tato žena mlčí a prohlašuje, že nikdy vypovídat nebude. Alespoň to napsal Mitteldeutschen Zeitung. Takovéto chování má totiž za následek, že této ženě asi nebude možné dokázat, že o zmíněných teroristických činech Národně socialistického podzemí, jak si říkali, věděla, nebo, že se na nich nějak podílela. A nejen to, vzhledem k tomu, že v takovém případě účast na vraždách je možné přičítat jen dvěma osobám, podle německých zákonů, jak zase poznamenává zpravodajský týdeník Der Spiegel, nelze teroristy obvinit z teroristického spolčování. Teroristická skupina totiž podle paragrafu 129a, německého trestního zákona, musí čítat nejméně tři osoby. Z čistě právního hlediska jsou potom pánové Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt jen jednotlivými či samostatnými pachateli.
Novináři se proto zeptali hlavního spolkového státního zástupce Haralda Rangeho, jestli by nebylo možné použít v tomto případě paragraf korunního svědka, který má za následek zmírnění trestu pro toho, kdo promluví. Pan Range tuto možnost však vyloučil, protože tento paragraf se dá použít jen v případě podezřelého, který vypovídá a ne pro svědka, který by byl tímto paragrafem donucen k výpovědi.
Toto chování zadržených teroristů ale zároveň svědčí o tom, že jsou s německým trestním právem dokonale obeznámení a že možná už předem s takovouto taktikou při eventuálním zadržení počítali. Rozhodně nelze říci, že jde jen o nějaká psychicky labilní individua.
Psáno pro ČRo 6. Vyšlo na blogu aktualne.centrum.cz. Publikováno se souhlasem autora.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
