1. Není zachována rovnost občanů před zákonem
Občané bez „právnického vzdělání“ nemají rovná práva s občany, kteří toto vzdělání mají. Podat dovolání (proti rozhodnutí soudu II. stupně) musí občan učinit pouze prostřednictvím „osoby s právnickým vzděláním“. Nesolventní občan je zbaven práva podat dovolání. To je v rozporu s Listinou práv a svobod.
2. Občanský soudní řád nerespektuje Ústavu.
Dovoluje odvolacímu soudu vrátit spor soudu I. stupně. Ústava zakazuje každému soudci, aby ohrožoval nezávislé rozhodnutí jiného soudce. Občan má nesporné právo zříci se soudce, který již rozhodl. Proto soud II. stupně nesmí vrátit (k dořešení) žádný spor soudu I. stupně. Odvolací soud má právo a povinnost rozhodnutí podřízeného soudu potvrdit, opravit, nebo vynést své nezávislé rozhodnutí. Praxe zavedená v době totality je v rozporu s Ústavou. Není dodržen axiom dvoustupňového uspořádání.
3. Důkaz opaku, kterým se hodnotí pravdivost hypotézy (domněnky, rozhodnutí soudce), není součástí zákonných předpisů.
Znění za Rakouska: „Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje.“ Současné znění: „Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.“ V současném znění je zaměněn termín „skutek“ za „skutečnost“ a místo termínu „je dovolen“ je neurčitá formulace „má soud za prokázánu“. Současná formulace zbavuje soudce povinnosti kontrolovat svůj výrok testem pravdivosti. Test pravdivosti soudcova rozhodnutí je jedním ze základních kamenů zákona, uplatňovaný staletí. V matematice je znám pod termínem "důkaz sporem".
4. Občanský soudní řád má termíny, které jsou v rozporu s logikou.
Jedná se o termíny„Naléhavý právní zájem“ a „Závazný právní názor“. Bohužel, tyto termíny potvrdil i náš Ústavní soud. To je také důsledek totalitního režimu. Ústavní soudci dali přednost zájmům „osob s právnickým vzděláním“ před logickou úvahou. „Naléhavý právní zájem“ projevuje žalobce vždy, protože odpůrce nechtěl k návrhům žalobce přistoupit. Odpůrce má vždy naléhavý právní zájem na tom, aby se spor neřešil. Každý soudce, který rozhoduje na základě tohoto paragrafu, jedná podjatě. Jestliže „závazný právní názor“ je v rozporu s testem pravdivosti rozhodnutí (hypotézy), dochází k rozporu.
5. Není respektována presumpce neviny.
Uskutečňují se trestní řízení i bez existence skutkové podstaty trestného činu. Ministr spravedlnost přiznal, že rozsudek nad skupinou občanů (Tluchoř) byl v rozporu se zákonem. Je-li jeden rozsudek v rozporu se zákonem, potom takových rozsudků mohou být tisíce. Každý občan není tak solventní, aby jeho obhájce donutil ministra k takovému prohlášení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
