Nicméně, to, co je známo, vzbuzuje v EU mezi lidmi a jejich organizacemi značnou nevoli. Je zvláštní, že napříč EU jsou důvody odporu trochu odlišné, ale to, co je průřezové, je odpor k ustanovení, které dává soukromým korporacím možnost žalovat státy za chování, které by mohlo ohrozit jejich potenciální zisky, a to před nespecifikovanými tribunály v jurisdikci podle výběru korporace. Jen těžko si lze představit lépe význam slova vazal, protože smírčí či arbitrážní tribunály nejen že budou vysávat svými rozhodnutími veřejné rozpočty, ale budou mít i nárok rušit legislativu, která je pro zisky korporací potenciálně škodlivá. Jak bude ta spravedlnost vypadat, je zcela nabíledni.

Jde o faktický rozvrat jakékoliv suverenity zákonů přijatých lidem a jejich zástupci nad libovolným teritoriem nebo procesem. Je také celkem nabíledni, že to EU a její orgány podporují, protože evropské instituce jsou geneticky proamerické a jsou důsledkem a výsledkem strategických plánů USA již od brettonwoodské konference. Nelze se v žádném ohledu spravedlivě domnívat, že by USA na plně vojensky i ekonomicky dobytém území tzv. Západní Evropy dopustily vytvoření instituce, která by toto území emancipovala v rozporu s jejich zájmy. To, co je skryto v Kissingerově bonmotu, že neví, komu do Evropy zavolat, je právě snaha USA o rozbití pestré struktury evropských národních států a jejich jurisdikcí. Podobně se v temných časech totality objevovaly svěží nápady moskevských moudrých hlav, že by vlastně bylo fajn, kdyby se ze sovětských satelitů staly svazové republiky. Nihil novum sub sole. Kdo chce něco zničit, sjednotí to nebo alespoň daruje sjednotitele… EU se o to dlouhodobě snaží evolučním plíživým postupem, USA to přes TTIP chtějí vzít hopem.