A zvlášť ne tomu, kdo jím svá válečná vozidla prohání do Polska až k hranicím Ruska s cílem napínat směrem k němu svaly, hrozit, provokovat – a tím vším, válku, která už je i tak na spadnutí, s co největší tupostí přibližovat.
Měli jsme jednoho spisovatele, který tyhle válkychtivé živočichy, rozpřahující se do celého světa, předvídal. Říkal jim mloci, byli žlaznatí, měli červeno-černou barvu, a zrovna tak jako chlapci v khaki uniformách z Texasu, Wisconsinu, Nebrasky či Arizony, kteří teď už možná usedají do svých válečných povozů (a možná dokonce už i jedou), aby nás svou návštěvou obšťastnili, měli dojem, že svět je jejich - a jen jejich - a že jedině možné je tedy jim všechno, co si přejí, odkývat.
Karel Čapek pro tohle pojetí světa smysl neměl a svoji knihu Válka s mloky psal jako to nejvážnější varování pro všechny, a pro nás Čechy pochopitelně též.
Ale naše vláda to už tak cimprlich nebere. „No bože, jezdí si přes nás, i když desetkrát blíž by to měli rovnou z Německa do Polska, to je pravda. Ale chtějí, aby si na ně naši lidi zvykli. No a pak, až si lidi zvyknou, zůstanou zde už natrvalo. Vystaví si zde vlastní baráky, střelnice, letiště, heliporty, a bude vymalováno. Jsou všude, tak proč by vlastně neměli být i u nás, že? A vždyť je nás nemálo, přiznejme si to, kteří si právě tohle co nejvroucněji přejeme.“
Převládá-li takovýto názor v naší současné vládě (a vítání amerických vojáků premiérem ve Vyškově a ministrem obrany v Praze při minulém tažení americké kolony republikou takovéto vládní mínění naznačuje), pak ve veřejnosti, jak prokázal zcela seriózně provedený průzkum z roku 2015, jdou většině našich lidí provokativní americké vojenské výpravy skrze nás k ruským hranicím hodně pod kůži.
Ale demokratická vláda převládajícího hlasu lidí nedbá, a tak nám nezbývá, než protest, shora tohoto článku uvedený.
Takže do toho. Dnes má být teplo, budeme jen lehce oblečeni, žádné složité rozpínání a stahování nadbytečného šatstva nehrozí, jen se obrátíme ke koloně zády, pak trh dolů – pár vteřin vydržet , trh nahoru - a státnické gesto, kterého si možná všimnou i dějiny, budeme mít šťastně i hrdě za sebou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
