Marek Obrtel: To jsem extremista, když jsem vlastenec? Od programu strany Adama Bartoše se distancuji

Na podkladě těchto a dalších komentářů, poznámek, článků a reportáží mne napadá otázka, co je to vlastně vlastenectví? Kdo je vůbec vlastenec a existuje ještě v dnešní době reálná podoba tohoto pojmu? A kdo je extremista? Jak daleko má vlastenectví k fašismu, rasismu, xenofobii či jiným sociálně-patologickým jevům? Má vůbec člověk – občan – vlastenec, ještě právo bránit a ubránit si svou zemi, svou vlast?

Je skutečně mnoho otázek, které mne napadají v souvislosti s tím, že jsem se (zcela neplánovaně) připojil k protiválečné či „promírové“ iniciativě Československých vojáků v záloze a stal se jejím velitelem.

Jsem velmi mírumilovným člověkem, od základní školy jsem se chtěl stát lékařem a své povolání mám i po 25-ti letech praxe velmi rád a dělám ho s nadšením. Králíka, zejména ze své vlastní klece, zabít nedokážu. Jsem křesťanem a v tomto duchu vychováváme stále tři menší z mých pěti dcer. Snažím se být komunikativní, řekněme i asertivní, v diskuzích a jednáních i se svými odpůrci či nepřáteli, cítím-li v nich konstruktivní náboj a smysl dialogu či hádky. Mám přátele a sympatizanty a sám také vyjadřuji sympatie lidem napříč politickým, sociálním i náboženským spektrem, pokud cítím, že nám běží o společnou věc, o základní lidské hodnoty a zejména pak o zachování míru, stability a prosperity naší vlasti, země nás a našich dětí.

Přesto jsem ale společně s ostatními tu a tam nazýván extremistou, dokonce někdy i rasistou, protože jsem součástí iniciativy, která veřejně prohlašuje, že si nedá brát a vzít naše občanská práva, svobodu a nezávislost naší země, mír a stabilitu, a že je ochotna za tyto hodnoty i bojovat v případě, že ti, kteří mají takové věci občanům své země beze slova zajistit, selžou. Mnohdy z důvodů tak nízkých a podlých, jako je osobní profit z toho, co proti vlastní zemi podniknou pro mocenské a finanční zištné zájmy globálních elit. Tím posledním faktorem, proč to udělají, je nakonec strach! Dnešní vysocí evropští politici se většinově nacházejí mezi mlýnskými kameny, kdy na jedné straně se nechali přímo či nepřímo zkorumpovat elitami a nyní je třeba plnit jejich pokyny, na straně druhé si pak (zejména v závěru té apokalypsy) začnou uvědomovat závažnost, tragedii a sebevražednost svého počínání, ale uhnout či vycouvat není možné... Proto ani náprava toho, co svým jednáním způsobili a nadále působí, zpravidla není a nebude reálně možná. Z takového důvodu je pak třeba iniciativ, hnutí, aktivistů, všech „lidí dobré vůle“, spojených do široké národní fronty, aby se o svá základní lidská práva přihlásili sami, hodně hlasitě, důrazně a zejména včas!

Tak... A teď jsme v pasti, stejně jako já, když se snažím sám sobě odpovědět na otázku, zda vlastenec je tedy extremistou, rasistou či xenofobem, nedej Bože fašistou...???

Co o vlastenectví říká naučný slovník?

„Vlastenectví je oddanost zemi, v níž se člověk narodil, vyrostl, žije v ní a je jeho domovem. Projevuje se silnou osobní náklonností k dané zemi a jejím symbolům a osobním ztotožněním s ní. Vlastenec usiluje o blaho své země, obětuje se pro ni a všemi dostupnými prostředky podporuje její všestranný rozvoj ve všech oborech lidského působení.“

Jiný „autor“ na webových stránkách pak zastává i následující stanovisko:

„Prohlašujete o sobě, že jste vlastenec? Pak jste dost možná debil. Ať chceme či nechceme, titulovat se pojmy jako vlastenec či patriot se ve 21. století stává výsadou idiotů, ubožáků, buranů a malých lidí, kteří v životě dokázali pouze to, že se shodou okolností narodili v zemi s určitou historií a kulturním dědictvím.“

No, opravdu široká škála možností, jak definovat vlastenectví.

Extremista je pak v naučných slovnících definován jako „přívrženec, stoupenec krajního řešení“, za rasistu může být považován ten, „který myšlením, slovy či skutky záměrně odsuzuje či jinak zavrhuje určitou skupinu lidí, ignoruje a porušuje základní právo člověka na rovnost. Rasismus může být zaměřen buď na konkrétní jednu skupinu obyvatelstva nebo na více skupin, které se vyznačují určitými znaky (barva kůže, sociální chování apod.).“

S fašismem to pro úplnost již tak jednoduché není. Definic fašismu bylo vypracováno vcelku mnoho, všichni tvůrci však nakonec dodatečně uznali, že některé aspekty pojmu pominuli, nedomysleli, podcenili či si je upravili k obrazu svému. Jsou zde definice od těch, které zpracovali marxističtí teoretici až po definici z druhé strany spektra, zpracovanou například Robertem Paxtonem nebo Rogerem Griffinem. V zásadě však obsah pojmu „fašismus“ chápeme ve společnosti správně, ale je zde nutné upozornit i na to, co svého času popsal také ruský spisovatel, disident, publicista a politický činitel, Alexandr Solženicyn a co je velmi typické pro období přelomu 20. a 21. století, kdy je slov jako fašismus a fašista ve vztahu k současníkům užíváno, podobně jako v případě označování za rasistu, spíše jako hanlivého označení pro ideového či politického oponenta, nežli jako neutrálního deskriptivního pojmu.

Alexandr Solženicyn uvádí, že: „Nálepka fašismu je to samé jako svého času stigmatizující nálepka „třídní nepřítel“ či „nepřítel lidu“. Je to úspěšná metoda, kterou se dá oponent srazit k zemi, zacpat mu ústa, přivolat na něho represe a podle potřeby to v médiích zveřejňovat...“. K podobnému závěru dospívá například také britský novinář Anthony Browne, který tvrdí mimo jiné, že: „Nařčení názorového oponenta z "homofobie", "rasismu", "fašismu" či "sexismu" slouží jako nástroj politické korektnosti k vynucení si cenzury a potlačení odlišného a politické korektnosti nepohodlného názoru......“.

Jak my všichni, kteří chceme vědět, již víme, že současné dění v Evropě a ve světě není náhoda, že globalizace, která je nám po léta předkládána jako nevyhnutelná nutnost na cestě k prosperitě a blahobytu, je ve skutečnosti dílem světových elit a vede nepochybně k prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými součástmi světa a k novodobému zotročování obyvatelstva planety, stejně jako k programovému hromadění bohatství planety v soukromých rukou velmi malé skupiny lidí, tak my všichni „trochu poučení“ také víme, že postaví-li se tomuto procesu cokoliv do cesty, musí to být smeteno a vymazáno z mapy světa. Třeba i za cenu války, která je nakonec také jediným řešením globální ekonomické krize v situaci, kdy je vlastnictví výrobních prostředků plně v soukromých rukou (tedy v rukou nadnárodních korporací apod.).

Za tímto účelem jsou vytvářeny také různé státní celky jako například Evropská unie, jejichž představitelé jsou velmi často pečlivě vybíráni dlouho dopředu a přímo či nepřímo korumpováni, aby pak plnili úkoly, které jsou před ně postaveny i za takovou cenu, že tím evidentně poškozují zájmy svých zemí a jejich obyvatelstva.
Taková situace nyní potkala Evropu. Po „úspěšném rozvrácení“ zemí Blízkého a Středního Východu a severní Afriky je na řadě „ona“. Pravděpodobně nelze připustit, aby v Evropě došlo ke vzniku silného ekonomicko-politicko-vojenského uskupení (například propojením Německa a Ruska), které by se navíc vymklo kontrole příslušných kruhů globálních elit. Je tedy právě proto nutné Evropu zaměstnat, destabilizovat a nakonec zničit masovým, nekontrolovaným a cíleným přílivem neintegrovatelné masy uprchlíků z předem zničených zemí? Je tedy proto nutné neposlušné Rusko zatáhnout do válečného konfliktu na území Evropy, která bude navíc vyčerpaná neřešitelnou situací kolem problémů s migranty a s věcmi s tím souvisejícími?

A tohoto všeho se máme stát součástí my, občané Česka a Evropy, kteří ve valné většině netoužíme po ničem jiném, než po klidném životě v míru za podmínek, které generace našich předků budovaly po staletí pro nás a naše děti.

Je tedy člověk, který je oddaný zemi, v níž se narodil, vyrostl, žije v ní a která je jeho domovem, o jejíž blaho usiluje, obětuje se pro ni a všemi dostupnými prostředky podporuje a hájí její všestranný nerušený rozvoj, je takový člověk vlastencem?

Je vlastencem i tehdy, pokud odmítá akceptovat výše zmíněné promyšlené „tahy“ strůjců nepokojů, destabilizace a nakonec destrukce Evropy a naší vlasti? Když odmítá akceptovat fakt, že Evropu zaplaví nekontrolovaná a nelegální masa migrantů, kteří za krátkou dobu změní Evropu k nepoznání? Že odmítá akceptovat zavlečení své země do nesmyslné války za cizí zájmy na vlastním území?

Je vlastencem ještě tehdy, když požaduje po svých a evropských politických představitelích, aby odhodili břímě závislosti a zainteresovanosti na nekalých praktikách globálních elit a sloužili beze zbytku zájmům své vlasti a Evropy jako celku?

A co má takový člověk jako vlastenec udělat, když vidí, že jsou jeho snahy v tomto smyslu marné? Má si sednout s rukama v klíně a čekat jako ovce na porážku a nebo se má pokusit udělat něco, co vyburcuje národní povědomí k tomu, aby lidé pochopili, že toto není počítačová hra, ale boj o holý život.....???

V okamžiku, kdy však jedinec nebo skupina lidí upozorní na to, kde jsou příčiny a kořeny současné dekadence Evropy, tolik podobné úpadku Římské říše, že uprchlická krize a věci s ní spojené jsou pouhým důsledkem oněch příčin, bude takový jedinec, byť vlastenecky smýšlející, označen za extremistu, rasistu nebo klidně i fašistu, v souladu s teorií Solženicyna nebo Browna....

Možná se něco podobného tedy stalo i mně (nám) v souvislosti s iniciativou Československých vojáků v záloze v boji za mír a stabilitu naší země, bez ohledu na to, že naprosto nemáme nic společného ani s programem Národní demokracie Adama Bartoše, ani s programem jiné politické strany, nejsme jakkoliv podporováni z Ruska ani odkudkoliv odjinud a neděláme nikomu propagandu, natož, abychom byli údernou silou či dokonce soukromou armádou kohokoliv....

Nedělám si iluze o tom, že vše kolem iniciativy je děláno ideálně, nebo alespoň dobře. Je spousta věcí, které by bylo třeba změnit, zlepšit, dělat jinak. Podstatou naší činnosti je však vlastenecká snaha, podílet se na zachování míru, bezpečí a stability v naší zemi. A na této platformě se shodneme s každým subjektem, který projeví stejnou snahu.