Faktem ovšem je, že zatímco v minulosti bývala hláška o růstu cen nemovitostí marketingovým tahem, dnes už nemovitosti v průměru opravdu rostou. I když nijak dramaticky. Podle tzv. HB indexu jsou ceny bytů stále 6 % pod úrovní začátku roku 2010 a u rodinných domů je růst ceny jen symbolický. Naproti tomu růst cen pozemků skoro o 17 % je vzhledem k jejich bezpečnosti velmi zajímavý.

Otázkou teď ovšem je, jestli je ekonomika na růst cen nemovitostí už zralá. Připomeňme, že poslední velká krize, která se s většími či menšími pauzami táhne už od sklonku roku 2008, měla své kořeny právě v přehřátých cenách nemovitostí (zejména, ale nejen, v USA). No a nyní se v řadě zemí bezpochyby nafukuje nová cenová bublina. Ze zemí nám blízkých mám obavy zejména o Belgii a Rakousko. Tam index cen nemovitostí roste nepřetržitě. Rostl dokonce i v době krize. Takže proti roku 2005 jsou tyto země s cenami o 30 % výš. To je jednoznačně nezdravé a varující.

Kupodivu už i Mezinárodní měnový fond, který se dost často probudí až po mejdanu, když už vládne kocovina, tentokrát bije na poplach. Ceny domů v poměru k příjmům a nájmům jsou totiž v mnoha zemích výrazně nad dlouhodobým průměrem. A nejde jen o Evropu. Meziroční růst cen realit nad 10 % můžeme pozorovat zejména v Asii. Asie si tak zadělává na podobnou krizi, jaká nastala v roce 2008 v USA, ale nikdo na ni není připravený.