Jeden by tedy mohl od boku střelit, že když lidé buď nechtějí anebo nemohou se na důchod připravovat sami, asi by měl zasáhnout stát a buď je k tomu donutit povinně, anebo je „aspoň“ motivovat. Hm. Nedobrý to nápad.

Stačí se podívat ke kolegům Slovákům. Ve slovenském druhém důchodovém pilíři je skoro 1,5 milionu klientů (celkem je Slováků kolem 5 milionů). Slováci zavedli svůj druhý pilíř (na rozdíl od Čechů) jako povinný. A prakticky ihned po zavedení ho začali reformovat a měnit a měnit. Což v praxi znamenalo, že s onou povinností to nebylo zase tak horké. Opakovaně druhý pilíř takzvaně otevírali a umožňovali z něj lidem zase uniknout. A naposledy se to stalo právě nyní – Slováci už zase budou mít možnost druhý pilíř opustit. Premiér Fico se nechal slyšet, že spoření v důchodových fondech je pro většinu klientů nevýhodné. A víte co? Má pravdu.

Už když se u nás začalo mluvit o zavedení (tehdy ještě povinného) druhého pilíře, varovala jsem, že to není šťastný nápad. Společně s Pikorou jsme tehdy natočili klip „Nechceme se pást“, ve kterém jsme tvrdili, že pást se půjdeme právě tehdy, když si budeme muset povinně ve druhém pilíři spořit. Lidé se tehdy na nás dívali jako na dokonalé cvoky. Byli totiž neméně dokonale zpracováni propagandou tvrdící, že bez povinného spoření ve fondech „to nepůjde“. Netrvalo ani dva roky a veřejné mínění se naprosto otočilo. A to nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Všude tam, kde byl druhý pilíř zaveden, tedy v Maďarsku, na Slovensku, v Polsku i u nás, se systém během pouhých pár roků bortí jako domeček z karet. U nás zřejmě skončí k lednu 2016. Osobně jsem přesvědčená, že středoevropský experiment nazvaný „druhý pilíř“ je odsouzen k neodvratnému zániku.