Já té otázce rozumím. Dolar je už k euru nejsilnější za dvanáct let. A koruna k dolaru ztratila od loňského léta víc než 28 %. Sílící dolar už brnká na nervy i lidem, do kterých by to donedávna nikdo neřekl. Kamaráda – fanatika do všech udělátek od Apple chytil nevídaný rapl a rozezleně oznámil, že už nehodlá svou sbírku hraček dál rozšiřovat, protože základní verze iPhone 6 mu  skokově zdražila z 18.390 na 21.190 korun. Zdá se tedy vskutku logické ptát se na sílící dolar. Jenomže ono je to malinko jinak.

Měli bychom se spíš ptát na slábnoucí korunu. Ano, v jádru věci stojí pořád ony propírané intervence České národní banky. I když to tak nevypadá. Při pohledu na kurz koruny k euru by jeden nabyl dojmu, že se nic zásadního nemění. Na začátku loňských prázdnin jsme za euro platili jen o zanedbatelných 15 haléřů víc než dnes.

Jenže kdyby bývala Česká národní banka nesvázala svými intervencemi kurz koruny s kurzem eura, respektive kdyby neřekla, že si přeje mít korunu slabší než za 27 korun za euro, euro by se dál vesele propadalo k většině měn. (Koneckonců má svoje důvody. Je-li chudák euro platidlem i v Řecku, nic než slábnout mu nezbývá.) A jak by se nám to euro tak pěkně propadalo k většině měn, propadalo by se i ke koruně. Neboli koruna by z našeho pohledu k euru sílila, a ani by se o to moc nemusela snažit. Takže k dolaru by si zprvu zachovávala zhruba stejnou hodnotu, později by pak alespoň neslábla tak razantně, jak slábne.