Dejme tomu, že ujíždíte na hovězích líčkách jako já a tak si je objednáte, jako už mnohokrát předtím. Vychutnáváte si malý předkrm, těšíte se na porci pomalu dušeného libového masíčka, které v české kuchyni připravovaly již naše prababičky.
A už se to nese, číšník před vás staví talíř a vy se chystáte ochutnat první sousto.
Ale co to? Maso nevoní jako vždycky, první sousto drhne na jazyku a jindy lahodná redukovaná omáčka tentokrát vypadá jako skvrna vyjetého motorového oleje. A popisovat stav bramborové kaše by bylo ukázkou ztraceného času. S nelibostí odložíte příbor, odsunete znechuceně talíř dál od sebe a s výrazem nešťastného štěněte se obrátíte na vrchního s nevyřčenou otázkou ve vaší tváři.
Vrchní se s omluvným výrazem delikátně skloní k vaší hlavě. "Nový kuchař..." zaslechnete a
hned víte, v čem je problém. Není kuchař jako kuchař, i když oba vystudovali stejný obor. Ten, na jehož krmi jste se těšili, jistě vytvářel v kuchyni příjemnou dělnou atmosféru, která se
vždy pozitivně projevila ve výsledném produktu na stole k vaší radosti.
Odejdete z restaurace s přesvědčením, že se sem vrátíte až za hodně dlouhou dobu. Dochází vám, že ten současný kuchař dělá svoji práci s nechutí, bez nových nápadů a jen tupě opakuje
chyby a nedokonalosti, které si vzal za své během let své praxe.
Vysvětlení znáte: je to o lidech. Naštěstí vám nic nebrání se této restauraci vyhnout velkým obloukem s vědomím, že v tomto segmentu existuje velká nabídka, která vám umožní brzy si najít náhradu.
Podobně můžeme vyměnit nekvalitního řemeslníka za lepšího. Za toho, kdo s profesionalitou a s úsměvem vyřeší váš problém třeba s ucpaným odpadem, aniž by vás to stálo majlant. Prostě je to o lidech.
Jednou jsem omylem najel jen pár metrů do jednosměrné ulice s přívěsem za vozem. Hned na začátku ulice jsem si uvědomil svoji chybu a snažil se vycouvat zpět těch pár metrů.
Najednou, jak čertík z krabičky, respektive z poza zaparkovaného auta, vyskočil příslušník městské policie a zcela nesmyslně mne začal napadat, že nedodržuji pravidla silničního provozu a že ohrožuji bezpečnost chodců i řidičů. Ačkoli jsme na křižovatce byli sami, tak si stále vedl svou a já věděl, že mám smůlu na kus. Je to prostě o lidech.
Třeba máte to štěstí, že starosta vaší obce či města je ten správný člověk na svém místě. Téměř s nepochopením pak posloucháte naříkání sousedů z vedlejší obce, kde vládne starosta pěstí železnou, jak jeho známí a příbuzní dostávají práci za obecní peníze, nezajímá se o problémy spoluobčanů a každého, kdo přijde s návrhem nového řešení, s opovržením odmítne.
Je to prostě o lidech, že se opakuji.
V případech řemeslníků, kuchařů, taxikářů nebo např. prodavačů spodního prádla máte možnost lehce dotyčného vyměnit za jiného, za lepšího.
Už daleko horší je vybrat si kvalitního soudce, který váš případ bude hodnotit dle práva a
nestranně, nebo insolvenčního správce, který nepřijde Vaši firmu cíleně rozkrást, ale pokusí se najít nejlepší řešení jak pro věřitele, tak pro dlužníka.
Zákony, nařízení, směrnice, vyhlášky a další formy upravující chování jednotlivých aktérů státní i veřejné správy jsou jistě na místě, stanovují rozsah pravomocí i kompetencí. Ale nakonec stejně záleží na tom, jaký člověk tu konkrétní pozici či funkci zastává. Jen na jeho osobě záleží, zda bude svoji moc uplatňovat v zájmu osobním či společnosti.
Je to prostě o lidech.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Nadačním fondem proti korupci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
