V zásadě se v r.2014 prohloubil proces změny povahy politického režimu, zahájený v r.2013 dvěma určujícími událostmi. V prvé řadě to bylo zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky přímou volbou. V druhé řadě to byl vstup policie a státního zastupitelství v noci 13.června 2013 do úřadu a okolí tehdejšího předsedy vlády Petra Nečase, jehož přímým důsledkem bylo pár problematických zatčení, pak pád vlády, rozpuštění Poslanecké sněmovny a přepsání politické mapy mimořádnými parlamentními volbami. Netroufám si tvrdit, že mezi zvolením Miloše Zemana prezidentem republiky a razantním zásahem orgánů činných v trestním řízení do politických poměrů je kauzální nexus, nicméně kdyby si pan prezident součinnost Roberta Šlachty a Ivo Ištvana skutečně objednal, příznivější podmínky pro naplnění svých záměrů by nedostal.

Vypuzením manželů Nečasových z Úřadu vlády ČR nevznikla národu újma, hodnocení ostatních následků „návštěvy“ z 13.června 2013 by tak jednoznačné nebylo.

Souběh následků zavedení přímé volby prezidenta a sledu událostí, zahájených 13. června 2013, má zvláštní ráz:  ke změně vnitropolitických poměrů došlo částečně  jinak než působením standardních mechanismů parlamentní demokracie. Odchylování od nich občas doznívalo i v r.2014.

Přímá volba prezidenta republiky je zcela novým úkazem, který nemá v naší historii precedens. Naproti tomu prostředky, jež vedly k smetení „ nečasovského režimu“ úplně nové nebyly, takže se mi vybavuje přísloví, podle něhož „čím kdo zachází, tím také schází“. „Nečasovské“ koalici se podařilo odrazit vpád prvních „vizigotů“ - tehdy Věcí veřejných – díky „trojským koním“ uvnitř strany. Ránu z milosti pak ale sama dostala od jednoho z nich odchodem Karolíny Peake z jednací síně Poslanecké sněmovny před osudovým hlasováním. Ani použití orgánů činných v trestním řízení k likvidaci politicky nepohodlných osob není novinkou: za „nečasovského“ režimu je zakusili např. Vít Bárta, neformální vůdce a přechodně i předseda strany Věci veřejné, či policejní prezident Petr Lessy a z nepochopitelných důvodů také Vlasta Parkanová, ministryně obrany ve vládě Mirka Topolánka. Začalo také trestní stíhání Martina Bartáka, ministra obrany ve Fischerově vládě. Naopak z kauzy „Vidnava“ nevyplynuly žádné vážnější nepříjemnosti pro zběha z ODS, politizujícího advokátního koncipienta Jiřího Pospíšila.

Tendence ke kriminalizaci veřejných činitelů a osob s nimi spojených v r.2014 dále zesílila. Byli  jsme svědky celé řady řízení, zahajovaných  i proti lidem, dříve považovaným za nedotknutelné, jako proti  „šedé eminenci“ Vrchního státního zastupitelství v Praze Liboru Grygárkovi. Jiní se dočkali rozsudků.