Prvnímu „československému“ dítěti ze zkumavky je právě dnes 33 let. Gratulujeme a přejeme vše dobré, neboť za to, jak přišel na tento svět, nemůže. Stejně jako desetitisíce dalších uměle zplozených Čechů, Moravanů a Slezanů.

Na počátku jejich životních příběhů byl problém rodičů zplodit je přirozenou cestou. Nikoli však jen to. Ještě zásadnější roli zde hrála touha moderního člověka zahrát si na Stvořitele. Když Pán Bůh nedá počít v posteli, tak to zařídíme přes laborku. A kdo pro to nemá pochopení, je bezcitný kruťas. Vždyť tu vzniká nový lidský život! Není to snad důvod k radosti a vzdání holdu moderní medicíně?

Splašky, nebo mrazák?

Bohužel není. V celém oplozovacím průmyslu je totiž mnohem více krutosti a smrti, než tušíme, nebo jsme si ochotni připustit. Život jednoho „vymodleného“ dítěte je tu až příliš často vykoupen zahubením několika jeho sourozenců. A když nejdou rovnou do splašků, pak je čeká mrazák, umrtvující jejich veškeré životní projevy. Jenže i tyto děti mají duši. Stejně jako jejich rodiče, kteří svým nenarozeným dětem pohlédnou do tváří, až budou stát na Pravdě Boží.

Dítě ze zkumavky není chtěno kvůli němu samotnému, ale aby se vyšlo vstříc touze dospělých po rodičovství

Duši má - světe div se - také Andrej Babiš. Náš faktický premiér, jenž si již před rokem zajistil dominantní postavení na českém trhu s "výrobou dětí". Jako by mu ty párky nestačily. Roční tržby dvaačtyřiceti klinik, z nichž Babiš kontroluje již asi 40 procent, šplhají ke třem miliardám. A protože se očekává další růst počtu neplodných párů, porostou i zisky. Spolu s počtem maličkých lidských mrtvol a zmražených embryí, zoufale čekajících na své vysvobození. Vyčítají-li konzumenti Babišových uzenin nezájem politického velkopodnikatele o jejich zdraví, co si pak mají myslet o jeho dalším výnosném byznysu, v němž ročně zemře více lidí, než kolik je členů jeho politické strany?