Vážené a milé paní senátorky, vážení senátoři, já jsem velmi pečlivě poslouchal tu debatu. Zvažoval jsem, co vlastně bych vám chtěl sdělit. Úplně to první, to nejdůležitější, co je, vám chci říct, že vám chci poděkovat všem, kteří jste vystoupili, obzvlášť těm, kteří mě pochválili, ale i těm, kteří se vyjadřovali kriticky. Protože ta debata pro nás, ať už je tady v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, tak je pro nás určitým "pramenem práva", prostě zpětnou vazbou toho, jak jsme vnímáni od těch, kterým poskytujeme nějaký servis. A ta zpětná vazba je velmi důležitá, protože ten úřad lze řídit různým způsobem, lze ho směřovat různým způsobem. A to nejdůležitější je, aby těm, kterým máme sloužit, tak aby ten způsob toho výkonu vyhovoval. A tím jsem se vlastně dostal k té zpětné vazbě a k tomu, co to je kontrola, a k tomu, co jsem říkal na všech seminářích, kterých jsem v posledním půlroce absolvoval snad desítky.

My máme v češtině trošku problém v tom, že pod slovo kontrola zařazujeme všechno. Nemáme, tak, jako některé jiné jazyky, slovo kontrola, slovo audit. Nerozlišujeme mezi tím, že když tady řekneme duplicita kontrol, tak že je interní a externí kontrola. Že je úplně jiný přístup k tomu kontrolovanému subjektu, že je úplně jinak postavena ta auditní otázka, na kterou se má odpovědět, a že taky ten příjemce té informace je úplně jiný a ta práce s tím výsledkem úplně jiná.

Říkal jsem hloupý příklad, ale dovolím si ho tady zopakoval. Téměř každý z nás má nějaký automobil, máme ze zákona povinnost na něm provést před každou jízdou kontrolu, to je takové to Svěrákovo "stírače stírají, blinkry blikají". Potom je další povinnost, že musíte chodit na garanční prohlídku, kterou po vás chce výrobce toho vozu. A dokonce vy si ji musíte zaplatit a musíte do toho svého majetku pustit někoho, abyste měli zachovanou záruku. A pak třeba stát nařizuje státní technickou kontrolu zase proto, aby na těch silnicích bylo bezpečno, abychom měli zajištěno, že se nám tady nebudou pohybovat nějaké vraky. Kde je tady ta kontrola NKÚ? Kde by tady měla sehrát nějakou roli? My bychom se měli umět podívat na data a říct, že na našich silnicích se pohybuje tolik a tolik aut, ta jsou v takovém a takovém technickém stavu. A provoz těch státních technických kontrol je tak a tak nákladný. A tomu tvůrci toho zákona, který psal zákon, který nařizuje tuto povinnost, říct, že by možná stačilo chodit na technickou jednou za tři roky, nebo že naopak těch vraků je tolik, že by bylo potřeba chodit na technickou každý rok. Nebo že třeba to odstupňování, že prostě s autem, které je 4 roky staré, tak pak už se chodí pořád po dvou letech. Možná by u těch mladších aut stačilo méně a u těch starších více. To je práce NKÚ. A tím se snažím vysvětlit a odpovědět na duplicitu kontrol.

On se tady dnes pohyboval pan náměstek z ministerstva financí, pan náměstek Vyhnánek, znova se to tady diskutovalo. On se opravdu snaží ten zákon udělat dobře, vypořádal připomínky, udělal obrovský kus práce. Ale bude to řešit duplicitu kontrol jenom ve velmi úzkém segmentu. Jenom v té finanční kontrole, v tom finančním řízení. Prostě zůstanou tam další kontroly, od hygieniky počínaje, konče třeba NKÚ.

Já jsem na výboru, když jsme toto projednávali, tak jsem udělal takové trošku furiantské gesto, ale stojím si za ním. Tady ho na mikrofon zopakuji. Když mi tuto působnost nesvěříte, tak první kontrolu, kterou u těch samospráv uděláme, bude kontrola na to, kolik kontrol chodí na ty samosprávy a kolik to tedy stojí, a jestli ten systém je, nebo není efektivní. Dáme vám ta data. Dáme vám je, ať s nimi můžete vy pracovat, ať se můžete rozhodovat. Dáme ta data i té vládě. Jestli někde chodí hygiena pořád dokola, a třeba je to zbytečné, tak ať tam nechodí tak často, ať se změní plán jejich kontrol. A podobně. Tady vidím paní profesorku. V nemocnicích asi naopak zase je potřeba tyto věci mnohem více kontrolovat než třeba někde jinde. Takže toto vám tady slibuji, toto jsme rozhodnuti udělat, děláme si k tomu nějaké první analýzy.