Miloslav Kala: Delegace z Prahy si donese hrnek na kafe a týden se hrabe v papírech... Takhle se kontroly nedělají

Vážené a milé paní senátorky, vážení senátoři, já jsem velmi pečlivě poslouchal tu debatu. Zvažoval jsem, co vlastně bych vám chtěl sdělit. Úplně to první, to nejdůležitější, co je, vám chci říct, že vám chci poděkovat všem, kteří jste vystoupili, obzvlášť těm, kteří mě pochválili, ale i těm, kteří se vyjadřovali kriticky. Protože ta debata pro nás, ať už je tady v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, tak je pro nás určitým "pramenem práva", prostě zpětnou vazbou toho, jak jsme vnímáni od těch, kterým poskytujeme nějaký servis. A ta zpětná vazba je velmi důležitá, protože ten úřad lze řídit různým způsobem, lze ho směřovat různým způsobem. A to nejdůležitější je, aby těm, kterým máme sloužit, tak aby ten způsob toho výkonu vyhovoval. A tím jsem se vlastně dostal k té zpětné vazbě a k tomu, co to je kontrola, a k tomu, co jsem říkal na všech seminářích, kterých jsem v posledním půlroce absolvoval snad desítky.

My máme v češtině trošku problém v tom, že pod slovo kontrola zařazujeme všechno. Nemáme, tak, jako některé jiné jazyky, slovo kontrola, slovo audit. Nerozlišujeme mezi tím, že když tady řekneme duplicita kontrol, tak že je interní a externí kontrola. Že je úplně jiný přístup k tomu kontrolovanému subjektu, že je úplně jinak postavena ta auditní otázka, na kterou se má odpovědět, a že taky ten příjemce té informace je úplně jiný a ta práce s tím výsledkem úplně jiná.

Říkal jsem hloupý příklad, ale dovolím si ho tady zopakoval. Téměř každý z nás má nějaký automobil, máme ze zákona povinnost na něm provést před každou jízdou kontrolu, to je takové to Svěrákovo "stírače stírají, blinkry blikají". Potom je další povinnost, že musíte chodit na garanční prohlídku, kterou po vás chce výrobce toho vozu. A dokonce vy si ji musíte zaplatit a musíte do toho svého majetku pustit někoho, abyste měli zachovanou záruku. A pak třeba stát nařizuje státní technickou kontrolu zase proto, aby na těch silnicích bylo bezpečno, abychom měli zajištěno, že se nám tady nebudou pohybovat nějaké vraky. Kde je tady ta kontrola NKÚ? Kde by tady měla sehrát nějakou roli? My bychom se měli umět podívat na data a říct, že na našich silnicích se pohybuje tolik a tolik aut, ta jsou v takovém a takovém technickém stavu. A provoz těch státních technických kontrol je tak a tak nákladný. A tomu tvůrci toho zákona, který psal zákon, který nařizuje tuto povinnost, říct, že by možná stačilo chodit na technickou jednou za tři roky, nebo že naopak těch vraků je tolik, že by bylo potřeba chodit na technickou každý rok. Nebo že třeba to odstupňování, že prostě s autem, které je 4 roky staré, tak pak už se chodí pořád po dvou letech. Možná by u těch mladších aut stačilo méně a u těch starších více. To je práce NKÚ. A tím se snažím vysvětlit a odpovědět na duplicitu kontrol.

On se tady dnes pohyboval pan náměstek z ministerstva financí, pan náměstek Vyhnánek, znova se to tady diskutovalo. On se opravdu snaží ten zákon udělat dobře, vypořádal připomínky, udělal obrovský kus práce. Ale bude to řešit duplicitu kontrol jenom ve velmi úzkém segmentu. Jenom v té finanční kontrole, v tom finančním řízení. Prostě zůstanou tam další kontroly, od hygieniky počínaje, konče třeba NKÚ.

Já jsem na výboru, když jsme toto projednávali, tak jsem udělal takové trošku furiantské gesto, ale stojím si za ním. Tady ho na mikrofon zopakuji. Když mi tuto působnost nesvěříte, tak první kontrolu, kterou u těch samospráv uděláme, bude kontrola na to, kolik kontrol chodí na ty samosprávy a kolik to tedy stojí, a jestli ten systém je, nebo není efektivní. Dáme vám ta data. Dáme vám je, ať s nimi můžete vy pracovat, ať se můžete rozhodovat. Dáme ta data i té vládě. Jestli někde chodí hygiena pořád dokola, a třeba je to zbytečné, tak ať tam nechodí tak často, ať se změní plán jejich kontrol. A podobně. Tady vidím paní profesorku. V nemocnicích asi naopak zase je potřeba tyto věci mnohem více kontrolovat než třeba někde jinde. Takže toto vám tady slibuji, toto jsme rozhodnuti udělat, děláme si k tomu nějaké první analýzy.

To, co je důležité říci, tento zákon není ani moc o starostech, ani pro starosty. Tento zákon je pro občany, aby ten občan věděl, jak se s jeho veřejnými prostředky nakládá. To je ta cenná informace, když se hovoří o hospodaření nemocnic, to bude cenná informace i toho občana, který potom k té nemocnici, která dobře hospodaří, má větší důvěru, může se spolehnout, že tam třeba nešetří na lécích nebo na nějakých jiných věcech. Takže to je důležitá informace pro občana. Ale co to může přinést těm starostům, na to se samozřejmě taky zaměřujeme. To, co tady teď přečtu, to nejsou nějaké sliby. Něco z toho najdete na stránkách NKÚ Slovenské republiky. Ti udělali kontrolu, podíl příspěvku na přenesenou působnost na příjmech obcí, s výsledkem, že trvale klesá. A že se převádí více a více povinností na obce a že s tím nejdou peníze. To je téma, které tady v Senátu slyším dost často. My jsme si udělali na tu prezentaci, kterou jsem tady nedávno měl, graf, z kterého vyplývá, že u nás je to taky tak. Do roku 2012 tam byl nárůst a od roku 2012 tam je pokles, v současné době od roku 2015 je to stagnace na nějaké úrovni.

Prostě jde o to, že když se tady mluví o tom, že ta kontrola je nadbytečná, tak já říkám, není tato kontrola nadbytečná, protože vám dá ta data. Na těch datech vy můžete postavit tu politiku. Vy můžete potom apelovat na vládu, apelovat do rozpočtu, že je třeba v tom něco udělat. A samozřejmě, buď přidat, nebo ubrat. Rozhodnout se podle politického zaměření. Ale ta data nemají politický náboj. Ta jsou neutrální. Ta lze interpretovat různým způsobem, ale ta data jsou neutrální.

Podobně sledujeme naše partnery z různých účetních dvorů. Takže třeba diskuse o obchodu s chudobou, o tom, jak jsou tady přetěžovány ty doplatky na bydlení, co to způsobuje za fatální problémy, to se řešilo v řadě zemí. V řadě zemí účetní dvůr na toto odpověděl. A taky v řadě zemí už přijali nějaké opatření. To znamená, to je zase nástroj pro vás, jak v této věci postupovat.

Další nebudu zmiňovat, ať vás zbytečně nenaštvu, že jsem mluvil dlouho, což stejně bude, nebo bylo. Takže to je k těm duplicitám kontrol. A prosím, abyste zvážili ty argumenty, které tady uvádím.

Druhá věc je to právo na samosprávu. Těžko se mi na to argumentuje. Mám tady před sebou nález Ústavního soudu z roku 2011, který se vyjadřuje k tomu, aby obec jakožto územní společenství občanů, majících právo na samosprávu atd., hospodařila s jím vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na první pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů. Takto vnímané právo na samosprávu já plně respektuji.

Ale na výborech i na těch dalších jednáních jsem říkal, že ho respektuji ještě podstatně víc a že to můžu doložit svým, nejenom svým jako Kalou, ale NKÚ, kteří nikdy nepřezkoumávali rozhodnutí vlády. Nikdy jsme nepostavili tu otázku tak, jestli vláda měla v ten daný okamžik koupit gripeny, nebo přidat důchodcům, nebo postavit nemocnici. Prostě to bylo svrchované rozhodnutí vlády, ale pak samozřejmě to, že jsme se buď ke gripenům, k nemocnici nebo k nějaké další otázce, která se realizovala, vyjadřovali, to jsme dělali. Ale jsem si vědom a jsem bývalý starosta, jsem si vědom, co to znamená právo na samosprávu, a jsem si vědom toho, že toto úřad nepřekročí. Vím, že to nepřekročí, za současné situace, která tady více než 20 roků je.

K počtům kontrolorů. Ano, je problém, že v jedné důvodové zprávě není uvedeno nic, ve druhé důvodové zprávě je navrženo to, co navrhuji já, za čím stojím. Chceme tři desítky, 30 kontrolorů ve 3 letech. Takže každý rok 10 kontrolorů, což je 30 kontrolorů za tři roky. Na to chceme peníze, vychází to, myslím, ročně na 6,5 milionu korun, ale neberte mě za slovo. Ale co je důležité. Tuto působnost nebudeme vykonávat z centrály Prahy, máme 9 územních odborů, na kterých už v současnosti je více než asi 120 kontrolorů zaměstnaných, část z nich přejde na tu působnost, která bude svěřena schválením této ústavní změny. Jsem přesvědčen, že to stačí.

Ti z vás, kteří s námi byli, nebo my s vámi spíš v Rakousku a na Slovensku, tak se mohli přesvědčit, s jakými kapacitami to dělají tam. I pro mě byl šok, když jsem se dozvěděl, že kontroly územních samospráv v Rakousku vykonává 12 auditorů. Samozřejmě za přispění, významného přispění efektivního informačního systému, kontrolorského informačního systému, napojení do informačních systémů veřejné správy. Vy jste nám schválili technickou novelu, my dnes máme přístup, teoretický přístup do 6500 informačních systémů veřejné správy. Ty stály tento stát 130 miliard korun. A ročně stojí jejich provoz 24 miliard korun. To jsou ta data. To neříkám vůbec, jestli se měly, nebo neměly pořizovat, vůbec se nevyjadřuji k tomu, jestli slouží dobře, nebo ne. Jenom říkám data.

A jenom říkám, že já chci za tyto peníze, které už někdo vynaložil, chci ta data převzít pro svoji práci, chci je využívat. A na kontrolovaných osobách neotravovat. Ne že tam někdo přijede, delegace z Prahy, každý si donese hrnek na kafe, posadí tam počítač a týden tam bude se hrabat v papírech. Takhle se kontroly, moderní kontroly nedělají. Nakonec, možná, že někteří z vás se setkali s kontrolami Evropského účetního dvora a vědí, jak probíhají.

Předposlední věc, co bych chtěl říci. Tady zaznělo, děkuji za ta slova, jednou nohou v kriminále. My na obcích jsme jednou nohou v kriminále. Ano, je to tak. A to si myslíte, že jednou nohou v kriminále budete víc, nebo méně, když tam bude chodit NKÚ. A je ten problém v tom, že tam přijde nějaký kontrolor? Nebo je ten problém v tom, že ty zákony, tak, jak jsou aplikovány, jak jsou nejasné, jak mně ministr financí napíše k zákonu, kterému nerozumí ani na NKÚ právníci, mně napíše výklad, do kterého mně napíše, že vůdčím principem tohoto ustanovení je něco, a pak mi napíše, ale stejně to pak vyloží soud. Ano, já jsem taky jednou nohou v kriminále, protože byl schválen zákon, který je nejasný, který se nedá aplikovat. Tam je ten problém. Ne v tom, že přijde kontrolor.

Představte si to na silnicích. Když je silnice pěkně označená, je tam padesátka vyznačená, ještě jsou tam ty radary, tak všichni jezdí padesátkou a žádné problémy nevznikají. Sice to možná všechny trošku štve, ale je to tak. Když tam ta kontrola je, tak problémy nevznikají. Pak nějaký chytrák tady oddělá ceduli padesátku, už tam tu osmdesátku nedá, a v tu ránu začnou vznikat problémy. Jeden jede 80 podle předpisů, to, co tam platí, druhý si není jistý, tak jede 70. A třetí si myslím, že už se tam neměří, tak jede 120. To je to, proč jsme jednou nohou v kriminále. Ne tím, že tam bude chodit o kontrolu více, nebo méně.

A poslední věc, pan senátor hovořil o tom, jak se pracovalo se závěry NKÚ ve vládě, když byl ve vládě on. Já bych v této věci, a teď to řeknu zase opačně, teď to není politicky neutrální, je to politické vyjádření v tom smyslu, že Nečasova vláda se rozhodla, že změní jednací řád vlády a bude projednávat závěry NKÚ jiným způsobem, než tomu bylo doposud. Nestihla to, ten návrh zrealizovat. Přišla Rusnokova vláda, která to převzala, změnila jednací řád vlády. Už to není nějaké povídání si na vládě, co máme v závěru, co si o tom kdo myslí. Ale je písemné připomínkové řízení, kde účastníkem toho řízení je ta kontrolovaná osoba, potom jsme tam my a pak je tam ministr financí, nebo ministerstvo financí. Tam se v tom písemném připomínkovém řízení, když se nedohodnou ti naši kontroloři na té pracovní úrovni, tak už se několikrát stalo, že jsem se musel já sejít s ministrem a ty věci, buď odstranit ty rozpory, nebo tedy jít do vlády s rozporem, a ten se potom ve vládě řešil. Těch věcí, když jsem šel do vlády s rozporem, jestli byla jedna za tu dobu, co to platí, víc nebyla.

Jsem přesvědčen, že toto je zase systémové opatření. Tady nejde totiž o to napsat, že jsme vypořádali 80 připomínek, protože ony jsou připomínky vypořádatelné jednoduše. Když tam někdo udělá chybu v účetnictví, tak se to prostě opraví a napíše se něco víc do směrnice a je to vymalované. Ale jsou samozřejmě připomínky, že když něco nefunguje, má to přesah do celé řady těch resortů, že to takhle jednoduše vypořádat nejde.

Chtěl bych vám toho říct ještě hodně, ale nebudu vás zdržovat. Chci vám ještě jednou poděkovat za spolupráci i za tu debatu dnešní. A jsem přesvědčen o tom, že když nám tu důvěru dáte, tak že my vás nezklameme, že budeme dobrým partnerem – nejenom starostů, protože to pro nás bude spíše ta okrajová skupina, o nich se tady pořád mluví. Ale nemluví se o tom, že prostě tento stát má problémy v jiných oblastech. Já bych chtěl, abychom byli vnímáni nadále, že jsme féroví, že to děláme profesionálně, že to děláme dobře a že nikomu nestraníme. To musí zůstat, ať schválíte tento zákon, nebo ne.