Nebyl to snadný proces a rušící tendence se projevují dosud. To je poznámka a přístup z celospolečenského a globálního pohledu. Jsem však přesvědčen, že návrat do doby studené či dokonce horké války není možný a to i s ohledem na různá nová nebezpečenství. S těmi se musí vypořádat mezinárodní společnost souladně. Jedná se o společnou odpovědnost velmocí jako takových i univerzálních mezinárodních organizací.

Po tomto malém úvodu myslím, že mohu udělat stručný, ale zásadní závěr. Velké a to i vojenské konflikty nebudou. Tím nevylučuji lokální střety jinde v krizových oblastech s národnostním, kmenovým případně náboženským podtextem, ale vztah Izraele s Palestinou, který byl tak hluboce poznamenán právě studenou válkou a globálním soupeřením se již nevyskytne.

Malá historická sonda

Píši malá, ale je velmi podstatná, protože si již nejsme ochotni uvědomit souvislosti, nakonec i proto, že se nám nějak ideologicky nehodí.

Bylo by se třeba vrátit až do období prvé světové války, kdy Velká Británie oživila židovskou otázku vzhledem ke své hospodářské situaci žádostí o finance od Světové sionistické organizace zastoupené bankéřem Lordem Walterem Rotschildem a po porážce Turecka v roce 1917 na oplátku slibuje tzv. Balfourovou deklarací vytvoření židovských oblastí „národní domoviny“, ne vlastního státu na území Palestiny. Přestože po válce se Palestina stala britským mandátním územím pod svrchovaností britské koruny, sliby splněny nebyly, ale přistěhovalectví Židů do Palestiny zvláště po nástupu Hitlera k moci sílilo. Přineslo to jisté problémy, které se vázaly k vlastnictví půdy. Přistěhovalci se na svoji obranu organizovali a ustanovili militantní organizace jako Stern, Irgun, Hagana a další.

Po válce pod dojmem holokaustu se znovu objevila myšlenka na ustavení tentokráte již židovského státu a došlo k jistému velmi křehkému kompromisu, kdy Valné shromáždění OSN (29.11.1947) přijalo rezoluci, podle ni mělo být území rozděleno na tři části – Izrael, Palestinu a statutární město Jeruzalém. Kompromis nebyl tak snadno přijatelný všemi stranami. Vycházelo se sice z pro židovské atmosféry po druhé světové válce, ale Anglie přicházela o své mandátní území a v podstatě navrhované změny nebyly v jejím zájmu. Aktivně a násilně bránila přístupu Židů do oblasti. Tyto „příběhy“ jsou literárně a filmově zpracovány. Na druhé straně izraelské vojenské organizace zahájily teroristickou, a velmi úspěšnou, válku proti britským jednotkám se stovkami britských obětí. S rozhodnutím OSN nesouhlasili Palestinci a arabské státy, takže vyhlášení samostatnosti Izraele nepřijali a zahájili proti novému státu aktivní boje s očekáváním, že rezoluce OSN nedojde naplnění.