To byl záměr jistě chvályhodný. Jenže, jak už to chodí, realita se od původních představ poněkud lišila. Při jeho zavádění se sice tehdejší vláda snažila poučit z chyb okolních zemí, nicméně ten hlavní a nejdůležitější předpoklad zcela ignorovala. Ale pěkně popořadě.
Diskuze o fondovém pilíři penzijního systému nebyla novinkou. Tento způsob spoření navrhovala již tzv. Bezděkova komise ve své Závěrečné zprávě z roku 2005. Teprve s vládou Petra Nečase se však začala myšlenka realizovat a důchodová reforma se stala politickým tématem číslo jedna. První návrhy hovořily o povinné účasti ve druhém pilíři, ze které nakonec během vyjednávání sešlo. Některé prvky však tehdejší koalice nakonec silou protlačila, což bylo velmi nešťastné. Ve fondovém pilíři chyběly jakékoliv prvky solidarity a svým nastavením byl disproporčně nakloněn vyšším příjmovým skupinám. Neobsahoval žádné zvýhodnění pro rodiny s dětmi, ač je zřejmé, že právě děti jsou nejlepším řešením problémů spojených s nepříznivým demografickým vývojem. A mnoho dalších…
To se však nelíbilo tehdejší opozici a ještě před vstoupením tohoto pilíře v platnost avizovala, že v případě vítězství hodlá druhý pilíř zcela odstranit. Tehdejší opozice, tedy dnešní vláda Bohuslava Sobotky, hodlá tento předvolební slib naplnit; druhý pilíř má být zrušen k 1. lednu 2016. K tomuto účelu byla ustavena zvláštní důchodová komise, která pracuje na plné obrátky. Koncem října se sešla již poosmé, aby diskutovala detaily ukončení druhého pilíře a zabývala se množstvím parametrických úprav prvního a třetího pilíře českého penzijního systému.
Zpolitizování důchodové reformy byl začátek konce. Druhý pilíř se stal symbolem tehdejší vlády a tím pádem i rukojmím politických sporů. Přitom nešlo ani tak o jeho podstatu, jako spíše o aktuální nastavení. Druhý pilíř totiž lze nastavit i tak, aby byl solidární, podporoval určité skupiny obyvatel a stal se méně nákladným a více efektivním. Např. regulace výnosů penzijních společností bylo něco, co se v České republice opravdu povedlo a v jiných zemích bylo kamenem úrazu.
Zde se dostáváme zpět na začátek, a sice k onomu nejdůležitějšímu předpokladu zavedení fondového způsobu spoření. Tím je nejen politická, ale především celospolečenská shoda. Té však nebylo ani zdaleka dosaženo. Informační kampaň k důchodové reformě byla mizerná, parametrické nastavení druhého pilíře bylo špatné a motivace vstupu nízká. Tohle všechno bylo vodou na mlýn tehdejší opozici. Chybou však nebylo jen protlačení reformy bez celospolečenské shody, ale také následné avizované zrušení druhého pilíře. Tím bude totiž celý koncept fondového spoření na důchod v očích veřejnosti nenávratně poškozen a velmi dlouhou dobu nebude v České republice vůbec možné zavést do penzijního systému takový způsob spoření na stáří.
Není snahou obviňovat tu či onu politickou stranu. Cílem je poukázat na fakt, že penzijní reforma je něco, co musí být řádně prodiskutováno, neboť se to dělá na padesát let dopředu. To je kritika celé politické reprezentace a její neschopnosti se dohodnout na dlouhodobých prioritách. Je škoda, že cenu za tuto neschopnost musel zaplatit jeden teoretický a zcela legitimní koncept spoření na stáří, který je v mnoha západních zemích nejen značným odlehčením přetížených důchodových účtů, ale i účinným nástrojem provádění některých vládních priorit.
Autor: Ondřej Prachař, VŠE
Tento materiál je publikován na základě spolupráce mezi ParlamentnímiListy.cz a Národohospodářskou fakultou VŠE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
