To byl záměr jistě chvályhodný. Jenže, jak už to chodí, realita se od původních představ poněkud lišila. Při jeho zavádění se sice tehdejší vláda snažila poučit z chyb okolních zemí, nicméně ten hlavní a nejdůležitější předpoklad zcela ignorovala. Ale pěkně popořadě.

Diskuze o fondovém pilíři penzijního systému nebyla novinkou. Tento způsob spoření navrhovala již tzv. Bezděkova komise ve své Závěrečné zprávě z roku 2005. Teprve s vládou Petra Nečase se však začala myšlenka realizovat a důchodová reforma se stala politickým tématem číslo jedna. První návrhy hovořily o povinné účasti ve druhém pilíři, ze které nakonec během vyjednávání sešlo. Některé prvky však tehdejší koalice nakonec silou protlačila, což bylo velmi nešťastné. Ve fondovém pilíři chyběly jakékoliv prvky solidarity a svým nastavením byl disproporčně nakloněn vyšším příjmovým skupinám. Neobsahoval žádné zvýhodnění pro rodiny s dětmi, ač je zřejmé, že právě děti jsou nejlepším řešením problémů spojených s nepříznivým demografickým vývojem. A mnoho dalších…

To se však nelíbilo tehdejší opozici a ještě před vstoupením tohoto pilíře v platnost avizovala, že v případě vítězství hodlá druhý pilíř zcela odstranit. Tehdejší opozice, tedy dnešní vláda Bohuslava Sobotky, hodlá tento předvolební slib naplnit; druhý pilíř má být zrušen k 1. lednu 2016. K tomuto účelu byla ustavena zvláštní důchodová komise, která pracuje na plné obrátky. Koncem října se sešla již poosmé, aby diskutovala detaily ukončení druhého pilíře a zabývala se množstvím parametrických úprav prvního a třetího pilíře českého penzijního systému.