Kořist není v dobré kondici, je unavená mnohaletou štvanicí, kterou na ní pořádala a pořádá tahle smečka nepřátel. Jak to všechno dopadne, zda bude naše demokracie zadávena nebo se ubrání, nevíme. Můžeme se ale porozhlédnout kolem sebe a popsat současný stav.

Nejvíce hyen je samozřejmě rodem z marxistického ideového brlohu. Samozřejmě tu máme staré známé protisystémové staromarxisty. Ti po mnoha letech znovu zvedají hlavy, marxismus se tváří být očištěn od chyb minulosti a opět se jeví být cool vědecké řešení, jak jinak a lépe zorganizovat naší společnost. Doufal jsem, že tohle si už odžít nebudeme muset, že klasický komunistický marxismus už je za zenitem své moci. Nenávist k bohatým, tento pozůstatek třídního boje, se však znovu stal zcela běžným instrumentem v politických programech levicových populistů všeho druhu – metodou stokrát opakované lži se stala pravdou teze, že chudí jsou čestní a nekradou a boháči jsou třídou bezectných a zlodějů. Život tuto tezi nastokrát rozbíjí – nedomnívám se, že by bronzové nápisy z terezínského pietního pohřebiště a měděné urny ze hřbitovů po celé zemi kradli zazobaní podnikatelé, stejně tak si nemyslím, že když si koupíte sebelevnější avšak nové auto a zaparkujete si ho na pražském sídlišti Jižní město, tak vám ho hned druhou noc ojede dvacetikorunou nějaký boháč, co tam zajíždí bentleyem ze své luxusní vily. Musíme se smířit s tím, že ve společnosti opět panuje přinejmenším neláska k bohatým jako k třídě a že ideologické kořeny má právě v klasickém marxismu. Zkuste se seznámit s veřejně deklarovanými názory – doufám, že jen některých – studentů FAMU, a opravdu se leknete, jak je tenhle staromarxismus mezi mladými zase cool a trendy. Já se lekl hodně.

Mnohem početnější tlupa jsou ovšem novo- či neomarxisté. Ti se sice distancují od historicky nejkrvavější marxistické sekty, a to sice marxismu-leninismu, ale žádní beránci to nejsou, jsou to také pěkné hyeny. Ekologičtí aktivisté a globální alarmisté pracují stejnými metodami jako staří známí marxisté, jen používají jiný slovník. A jdou za stejným cílem jako ti dřívější – chtějí získat vládu nad společností. Záminkou už není sociální nerovnost, ale práva nějaké Přírody. Nikdo s ní sice nemluvil, ale docela dost lidí tvrdí, že úplně přesně ví, co si přeje, a prosazují to za ni. Pardon, omlouvám se za terminologickou nečistotu, ne za Přírodu, ale za Gaiu, samozřejmě. Cílem těchto sluníčkových lidiček není nic menšího než potlačení a zmenšení – ano, stačí jen číst ekologisty pozorněji – lidské populace a tu pak donutit žít v souladu s Přírodou, Gaiou. Nejlépe usilovnou prací v zemědělských komunách – tuto frázi jsem si dovolil opsat z jednoho raného dílka sociologa Jana Kellera, dnes lídra ČSSD do Eurovoleb. Napadlo mě, co by se stalo, kdyby v té zemědělské komuně pana sociologa rozbolely zuby – zubaři a ostatní brejličkáři by už tou dobou byli zmenšeni do přilehlých masových hrobů, jako v Kambodži. Asi by to musel řešit ideologicky a nějak si ty zuby dohodnout s tou Gaiou. Krásní lidé, ti ekologičtí aktivisté, takoví prozáření sluncem v duši.