Původní plány současné vlády zněly poměrně ambiciózně. Jednou z vládních priorit v boji s korupcí se v roce 2015 stala ochrana osob, které se odhodlají oznámit nekalá jednání odehrávající se zpravidla na pracovišti. Vláda dokonce zřídila pracovní komisi k whistleblowingu, probíhaly podrobné diskuze, jak by měla komplexní a kvalitní ochrana oznamovatelů vycházející z mezinárodních standardů vypadat. Byly pořádány konference, kulaté stoly, semináře, kde se standardy horlivě prezentovaly.

Nyní se zdá, že slibované plány jsou ty tam a vynaložené úsilí všech zúčastněných přijde vniveč. S téměř půlročním zpožděním totiž včera úředníci ministra Dienstbiera zaslali do připomínkového řízení návrh, který měl ochranu oznamovatelů komplexně řešit.

Přestože materiál čítá téměř 60 stran, nabízí dvě, spíše ovšem jednu realistickou variantu “ochrany”. Ta spočívá v zakomponování zákazu postihů a znevýhodňování oznamovatelů v zaměstnání do zákoníku práce, zákonu o státní službě a dalších předpisů upravujících pracovní či služební poměr. Porušení takového zákazu pak má být přestupkem, který bude řešit inspektorát práce. Konkrétní pravomoci inspektorátu práce, však návrh neřeší. Ochrana oznamovatele má dále spočívat v tom, že v momentě, kdy se odvetě oznamovatel brání před soudem, bude v soudním sporu posíleno jeho postavení. Jak ovšem zabránit situaci, aby se oznamovatel k soudu vůbec nedostal, se z návrhu nedozvíme. Druhá předložená varianta by zařadila ochranu oznamovatelů do antidiskriminačního zákona, kde by vznikl nový důvod diskriminace. O této možnosti ale sami autoři záhy tvrdí, že narušuje princip jednotnosti právního řádu a proto ji nedoporučují.