Před osmapadesáti lety látku knihy přenesenou do 20. století zfilmoval Roger Vadim. Před dvaatřiceti lety učinil z románu divadelní hit Christopher Hampton. Před devětadvaceti lety natočil podle jeho scénáře Stephen Frears film Nebezpečné známosti a rok po něm natočil podle scénáře Jeana-Claudea Carriera Miloš Forman Valmonta.
Před osmnácti lety se zfilmovaný příběh přenesený na Manhattan jmenoval Velmi nebezpečné známosti a současně v jiné produkci vznikl televizní seriál. Před pěti lety se další filmová adaptace v asijské koprodukci odehrávala v Šanghaji. Před třiadvaceti lety se téma objevilo i jako opera v San Francisku. Ve Vilniusu uvedli balet na hudbu Artura Maskatse a před šesti lety jej převzalo i brněnské Národní divadlo. Choreograf Libor Vaculík za přispění libretisty Zdeňka Prokeše vystavěl balet na hudbu Franze Schuberta a Péterise Vaskse a svého Valmonta uvedl před třemi lety na scéně pražského Národního divadla. Kolika z dnes vydaných románů se tohle všechno do roku 2 252 podaří?
Přistrojen v pláštěnce jsem stál v českokrumlovské zámecké zahradě, tiše šuměl déšť a ředitel Jihočeského divadla České Budějovice Lukáš Průdek sledoval radarové snímky na mobilu a uklidňoval nás: „Ve dvacet jedna dvacet přestane pršet." Měl pravdu. On i mobil. Druhé open-air představení Valmonta před otáčivým hledištěm mohlo začít. Den předtím sice premiéra také začala, ale po padesáti minutách se kvůli dešti muselo přestat. My jsme měli štěstí, tentokrát se žádný finis praecox nekonal.
Nápad se zahradním nastudováním Vaculíkova baletu skvěle vyšel. Kam jinam se paruky tanečníků hodí víc než do barokního parku? Navíc se výběr protagonistů přesně trefil i po somatické stránce, řeč těla už při prvních pohybech sugestivně evokovala charaktery postav. Vytáhlá figura Zdeňka Mládka jako vikomta de Valmont vizuálně dominovala i otevřenému prostoru a spolehlivě navigovala divákovu pozornost. Taneční projev Julie De Meulemeester v roli markýzy de Merteuil upoutával svou vládychtivostí a egoistickým rozkošnictvím, které dává syčivou upřímností průchod smyslné touze po zlomyslnosti. Barbora Coufalová jako madame de Tourvel nabídla publiku i ve ztížených podmínkách (tráva mokrá po dešti) několik opojných kreací v jemné a přesné poloze zbožné vášně své postavy. Alkisti Angelatou tančila Cecile de Volange tak, že sugerovala naivní jistotu a ztřeštěnost mládí. Vaculíkovo pojetí díla se nenutí do ortodoxnosti, a proto se pracuje i se čtenými texty a účinkující se nemohli spolehnout výlučně na taneční projev, byli nuceni i k práci činoherecké. Poradili si dobře.
Přiznávám, že cestou na představení jsem se obával, že se inscenátoři nevyhnou jisté „přímočarosti" erotických motivů, protože jejich úkolem koneckonců je zaujmout všech zhruba šest set padesát diváků na každém představení. Byl jsem nakonec překvapen vkusnou explicitností a vynalézavým řešením milostných aktů. Terasa, balkon a balustrády letohrádku Bellarie spolu s nápaditým světelným designem se k tomu ukázaly jako velmi vhodné. Diváci se tak sice ocitli na šikmé ploše, ale mravní úhony nedošli. Naopak. Opět se jim připomnělo, že rozkoš života bez hranic a pravidel je destruktivní.
Petr Bílek
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
