Nejvyšší soud (NS) argumentuje tím, že paragraf 37 zákona o archivnictví (č. 499/2004 Sb.) je sporný a ,,rozporuje" se se zákonem o zpřístupnění svazků StB. Může prý docházet k tomu, že osoby pronásledované bývalou tajnou policií mohou být vynášeny a zveřejňovány, neboť informace o spolupracovnících StB jsou podle zákona ,,více" chráněny než osoby, které byly předmětem konkrétního spisu StB mají tak ,,menší" ochranu.

NS se začal změnou v zákoně zabývat poté, co mu podal dovolání muž, který nesouhlasil s tím, že prostřednictvím České televize byly zveřejněny jeho údaje ze svazku StB.

Pokud by zmíněný odstavec byl rozhodnutím Ústavního soudu (ÚS) zrušen, znamenalo by to podstatný zásah do svobody bádání. Historikové a další badatelé by tak museli povinně žádat o souhlas všechny lidí, jichž se dokumenty týkají a a jsou stále naživu. Návrh však zjevně neřeší možnost, pokud tito lidé již naživu nejsou. V tomto případě by zřejmě konkrétní badatelský cíl neuspěl.

S návrhem již vyjádřila nesouhlas i nevládní organizace Post Bellum, jejíž ředitel M. Kroupa podrobil petit kritice.

Otázky zde kladené jsou samozřejmě vždy citlivé. Má přednost individuální ochrana lidí, kteří byli například postiženi předlistopadovým režimem, dostali se do svazku StB, aniž by o tom věděli, nebo důležité informace o bezpečnostním aparátu komunistického Československa, který ničil osobní a profesní životy tisíce lidí?

Na každý pád svobodné bádání o bezpečnostních složkách, soudech a tajné policii předlistopadového režimu je důležitým zdrojem fungování represivního aparátu totalitního režimu. Pokud bude ,,oktrojovaným" zásahem ÚS omezeno či dokonce znemožněno, bude i výrazně stagnovat další vědecký posun o komunismu v našich zemích jako celku.