Vzhledem k tomu, že hlasování bylo tajné, nelze ověřit, zda tomu tak skutečně bylo. I když v současné době to není příliš podstatné. Klausův postoj k referendu byl zajímavý v momentu, kdy země do Unie vstupovala. Tehdy totiž otevřeně zastával názor, že by se Česká republika měla začlenit do hlavního evropského proudu, a proto vstup ve veřejných vystoupeních schvaloval.

Postupem doby se začal vůči unii čím dál tím více negativně vymezovat. V době, kdy byl prezidentem republiky, přidělával jeho postoj diplomatům práci. Na titulních stranách prestižních evropských deníků se objevoval především v době, kdy oddaloval dokončení ratifikace lisabonské smlouvy. Tehdy držel svým způsobem starý kontinent v šachu.

Jak se ukázalo s odstupem času, bez nějakého valného smyslu. Pro Českou republiku tímto postojem nic zásadního nezískal. Nelze za to vydávat příslib výjimky z Listiny základních práv Evropské unie. Václav Klaus ji zdůvodňoval obavou z uplatňování dalších majetkových nároků odsunutých sudetských Němců. Výjimka nebyla schválena, přesto se nic zásadního v této věci nestalo. Zkrátka Česká republika může normálně fungovat i bez výjimky.