Rudolf Kučera: Oligarchizace politiky

23.01.2012 12:18

Bohatí se derou k moci. Když se to takto jednoduše řekne, vzbudí to téměř jistě pohoršení.

Rudolf Kučera: Oligarchizace politiky
Foto: Hans Štembera
Popisek: Andrej Babiš

Na druhou stranu, když vidíme dnešní problémy politiků s financemi států, v jejichž čele stojí, musí nás napadnout, že by se do čela států možná měli dostat lidé, kteří s penězi umí zacházet a umí je vydělat. Protože jen ten, kdo peníze umí sám vydělat, umí je také šetřit.

Většina dnešních politiků je ovšem zvyklá zacházet pouze s veřejnými financemi. A jak to pak vypadá, vidíme všude okolo sebe. Někteří ekonomové, kteří se dobře živí poradenskými službami, tvrdí, že je třeba, aby stát začal omezovat sociální výdaje. Jejich představa o šetření je jaksi jednorozměrná a zakládá se na primitivní představě, že šetřit se hlavně musí na těch, kdo už mají stejně málo. Nejsou připraveni začít šetřit u sebe a až pak u těch ostatních. Nehledě na to, že když se lidem vezmou peníze, omezí spotřebu a tím připraví problémy těm, kdo vyrábí a prodávají. To ovšem přesahuje odborný obzor řady našich ekonomů. 

Bohatí se derou k moci, což znamená oligarchizaci politiky. Vláda oligarchie je podle starověké řecké definice vláda skupiny nejbohatších lidí, vláda, která ale musí být v demokracii zvolena a držet se demokratických pravidel. Nemusí to být nutně špatná vláda, protože v demokracii mohou podle starých Řeků také vládnout lidé bez majetku a vzdělání, což je tzv.ochlokracie, vláda spodiny. Která sebou přináší jen chaos a zmatek. Další variantou je tyranie, vláda jednoho silného vládce, jenž se neřídí demokratickými pravidly. Tato varianta je dnes také ve hře, protože jak víme z průzkumů veřejného mínění, mnoho lidí by si přálo, aby už konečně nastal nějaký pevnější řád. Vraťme se však k dnešní možnosti oligarchizace politiky a řekněme si, o koho jde. 

Začnu Ruskem, kde jsou u moci lidé, kteří celý život záviseli na veřejných financích. O prezidentský úřad se bude znovu ucházet Vladimír Putin, jenž má vysokou podporu ve veřejnosti. Jeho problémem je, že se příliš často ukazoval a předváděl na veřejnosti, až přišla tzv. únava z Putina. To je nebezpečný fenomén u politiků, kteří svou vlastní propagandu přeženou a nakonec se dočkají jen toho, že část veřejnosti jich už má dost. V případě Česka to byl před minulými volbami Jiří Paroubek, nesporně nejschopnější ze své strany, ale to, že ho bylo před volbami všude plno a všechno věděl nejlíp, mu nakonec zlomilo vaz. Využila toho ihned parta z druhé linie, aby ho srazila k zemi a usadila se v čele strany. 

V případě Vladimíra Putina došla značné části veřejnosti trpělivost s jeho autoritativním způsobem vlády a dala to najevo po posledních volbách do Dumy, které naprosto zjevně v pořádku nebyly. Nyní se proti Putinovi hodlá postavit v prezidentských volbách miliardář Prochorov. Jeho jmění se odhaduje na 18 miliard dolarů a podařilo se mu sehnat už dva miliony podpisů na podporu své kandidatury. To je předpis v případě kandidáta, jehož strana není zastoupena v parlamentu. Prochorov chce navázat na masové projevy nespokojenosti po posledních volbách a vyzvat k podpoře pomalu vznikající střední třídu, která je skutečně velmi nespokojena v Rusku kvůli špatným podmínkám pro podnikání a z určité části odchází hlavně do zemí Evropské unie. Podle dosavadních průzkumů nemá Prochorov téměř žádnou šanci, ale po posledních nečekaných projevech protestů proti Putinovi nelze vyloučit žádné překvapení. 

Rozhodující totiž bude to, kdo se k němu přidá a dodá jeho hnutí tvář a program. Další důležitou okolností je to, že Prochorov je tzv.oligarcha, tj. patří k zhruba třem nejbohatším lidem v Rusku a doposud stál na Putinově straně. Jenže v Rusku se nedělá politika zdola, ale shora, to znamená, že jediná možnost změny je v rozkladu vládnoucí politické a hospodářské elity. Ten sice zatím nenastal, protože Rusku se vcelku daří dobře, exportuje stále víc surovin a zbraní a tvoří si devizové rezervy. Jenomže vývoj světové ekonomiky není předvídatelný a proto stabilně zámožní podnikatelé mohou budit důvěru, že se mohou postarat nejen o sebe a své zaměstnance, ale i o společnost, v níž žijí. Podobná očekávání mohou za daných okolností budit i jiní úspěšní podnikatelé v jiných zemích, například v Čechách. 

Druhým příkladem bohatého člověka, jenž se uchází o nejvyšší politický post ve své zemi je ve Spojených státech Mitt Romney. Jeho majetek se odhaduje na zhruba 250 milionů dolarů, ze svých obrovských příjmů však odvádí jen nízké daně, jak sám přiznal okolo 15 procent. Jenomže ve Spojených státech je nejvyšší daň z příjmu 35 %. Vysvětlení je prosté, Romney nebere plat, ale má příjmy ze svých investičních obchodů. Jinak je důchodce a má podle svých slov strach, aby se nestal nezaměstnaným. Vedle toho má příjmy z přednášek a vystoupení, podle New York Times šlo v prvních devíti měsících 2011 o 374 327 dolarů. Jeho programem je snižování daní, především pro ty bohatší, naopak těm, kdo vydělávají ročně pod 50 000 dolarů, by se měly daňové výhody škrtnout. Že to je nemorální? Podle některých lidí, především neoliberálních ekonomů, není, protože jak už jsem uvedl, šetřit se musí na těch, kdo jsou tak neschopní a nemožní, že si neumí vydělat víc. Je to vlastně jakýsi trest za neschopnost. Musíme se pokusit pochopit tuto novou filosofii, která spojuje některé americké politiky či ekonomy s ruskými nebo českými. Jde o darwinistický obraz světa, v němž jde o přežití a v němž by měli hlavně přežívat ti silnější a schopnější. Svět, v němž je třeba daňově pomáhat těm bohatším, protože stát prý okrádají hlavně sociálně potřební.Ve skutečnosti jsou to ale právě tito lidé, kteří nechtěně připravují nástup oligarchizace politiky nebo dokonce politické diktatury. 

Když čtu texty amerických Otců zakladatelů, například Hamiltona nebo Madisona, mám pocit, že chtěli vytvořit trochu jinou Ameriku než je dnes. Tehdy platil zdravý lidský rozum a víra v určité hodnoty. Tedy přesně to, co dnes nejvíc chybí. A vůbec se nedivím, že lidé u nás jsou otráveni nekonečnými a nikam nevedoucími hádkami okolo antikorupčních a dalších zákonů a přiklánějí se k možné oligarchizaci politiky nebo vládě pevné ruky jednotlivce. V Americe nebo Rusku k tomu mají ještě jiné důvody, ale podstata je stejná, totiž přesvědčení, že dosavadní podoby stranické a parlamentní politiky selhávají. 

Publikováno se svolením vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Íránské střely a Praha

10:14 Ladislav Jakl: Íránské střely a Praha

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán svůj víkendový …