Považuji s politováním tento požadavek za nepřijatelný nejen s ohledem na snad obecně sdílené právo na vyjadřování vlastních názorů, ale hlavně ze tří zásadních důvodů:
1. Snad nebude považováno za neskromné, když si dovolím přirovnat tuto situaci k tomu, jako kdyby Lékařská komora vyzvala sdělovací prostředky, aby se Cyril Höschl vyjadřoval jen k problematice Psychiatrického centra, kde pracuje, nebo kdyby Akademie věd požádala redakce, aby nepublikovaly jiné názory Václava Cílka než ty, které se týkají jeho práce v Geologickém ústavu ČSAV. Jistě absurdní představa.
2. Dvacet pět let se zabývám bytovým právem. Napsal jsem a publikoval 6 knih k této právní problematice, množství odborných i populárních článků a blogů, účastnil jsem se, pokud jde o tuto problematiku, práce na novém občanském zákoníku. Tato problematika mi však nebyla na VOP svěřena. Mám proto přestat přednášet, psát a publikovat? Mám vypovědět smlouvy s nakladatelstvími, pro která píši komentář k jednotlivým ustanovením zákona? Myslím, že nikoliv.
3. Byl jsem do funkce zástupce veřejného ochránce práv navrhován a zvolen podle zákona stejně, jako ochránkyně. Cítím stejnou odpovědnost za pověst a postavení veřejného ochránce práv již proto, že jsem se jako poslanec o zřízení této instituce u nás zasloužil. Nepublikuji žádné názory, které by snižovaly vážnost a důstojnost úřadu, spíše naopak.
Respektuji, a vždy jsem respektoval, že za veřejnou ochránkyni práv může vystupovat jen veřejná ochránkyně práv a nemyslím, že ve vnímání názorů by ve veřejnosti docházelo v tomto smyslu k nějakému nedorozumění. S mými názory nemusí mnozí souhlasit, a také jistě nesouhlasí, ale trvám na svém právu je sdělovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
