Pohled na realitu ve světě nemůže být pro prezidenta USA z nejveselejších. Protahující se ukrajinská krize zašla do slepé uličky, v níž dnes už i NATO nutí Kyjev, aby začal konečně dodržovat Minské dohody z letošního února, šéf aliance připouští, že snahy izolovat Rusko nemají smysl vzhledem k jeho postavení v Radě bezpečnosti OSN, zatímco Kyjev dál každý den vydává na válku na východě země pět milionů dolarů, které ovšem nemá, a i dodávky ruského zemního plynu – i při zlevněné ceně -- za Kyjev Moskvě fakticky musí platit EU. Pohled na Sýrii není o nic optimističtější. Ačkoli Barack Obama ve svém projevu na půdě Valného shromáždění OSN prohlásil, že se Putin svou podporou Asadovu režimu usiluje o „temnější svět, svět bez řádu“, musel vědět, že německá kancléřka je připravená k otevřeným rozhovorům s Asadem, čímž jasně přiznává, že přežití vlády v Damašku je jednou z cest, jak zachránit Evropu před přívalem uprchlíků a koncem veškerých unijních hodnot a výdobytků. Ve stejné době Pentagon konečně přiznal debakl s výcvikem „umírněných“ syrských rebelů a celý program oficiálně vzdal, současně s lehce potupnou rezignací Johna Allena, Obamova zvláštního koordinátora „boje proti Islámskému státu“. Jak podotýká americký týdeník Time, Putin mohl zkrátka na jednání s Obamou přijít s okřídlenou větou „Nerad to říkám, ale já vám to říkal“.
Je přitom zřejmé, že americko-ruská spolupráce je v současnosti klíčová pro řešení takových – i pro Evropu životně důležitých – konfliktů, jakými jsou Sýrie, Libye, potažmo Jemen. Zda se ovšem Obama s Putinem nějak v protichůdných názorech sblížili, zůstává nejasné. Putin svá jednání s Obamou označil za „velmi přínosné a upřímné“, přičemž přetrvávají „neshody, které se ale budou řešit“, přičemž podrobnosti si nechal pro sebe. Vyloučil ale pozemní vojenské operace v Sýrii, připustil jen, že „Rusko zvažuje“, že se přidá k bombardování Daeše v Sýrii, ovšem na rozdíl od Západu jen v „rámci mezinárodního práva“, tedy se souhlasem Rady bezpečnosti OSN a syrského prezidenta Bašára Asada. V rámci rozhovoru, který americká strana označila za „věcný“, prý s Obamou jednali o způsobech, jak posílit „ty, kdo bojují proti Islámskému státu“. V praxi je řeč především o vládní syrské armádě a Kurdech, nicméně přímá americká pomoc Damašku je nejspíš zatím čímsi, co Washington – přinejmenším oficiálně – přijmout nemůže, aniž by otevřeně přiznal, že jeho politika v Sýrii v posledních čtyřech letech byl jeden velký a tragický omyl. O tématu ale budou obě země jednat dál, a to na úrovni ministerstev obrany, přičemž podle Putina nastala s Obamou shoda v „porozumění zesílit součinnost mezi Ruskem a USA“ v boji proti terorismu; Pentagon mezitím ale přestal předávat zpravodajské informace Iráku, protože se Bagdád spolu s Ruskem, Íránem a Sýrií zapojil do „informačního“ centra boje proti Daeši.
Podle New York Times Rusko zřízením společného štábu Pentagon zaskočilo. Washington Post k tomu podotýká, že obrazy situace, jak je vykreslují Putin i Obama, jsou sice vedeny konkrétními zájmy obou zemí a mají k realitě daleko, upozorňuje ale, že USA aktuálně nemají žádnou koncepci politiky vůči Sýrii, ani nic, čím by mohly ruskému postupu vzdorovat. A Rusko kuje železo dál – do Moskvy současně přijely vojenské delegace Číny a Egypta…
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
