Poněkud komicky se snaží jejich vyhnání obhájit vysvětlením, že Německo rozpoutalo obě světové války. Odtažmo od toho, že Německo je ani jednou nerozpoutalo samo, nemá to s vyhnáním žádnou příčinnou souvislost.

I další jeho tvrzení není pravdivé, protože Velká Británie a Francie Československo podepsáním mnichovské dohody nezradily. Osm dní před jejím konáním, 21. 9. 1938 souhlasila s odstoupením okresů s většinou německého obyvatelstva sama československá vláda a prezident Beneš. A svůj souhlas neodvolala. Kromě toho článek 86 Versailleské mírové smlouvy zavazoval ČSR takto: „Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými (Společnosti národů), přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.“ Tedy i k odstoupení československých území. Oněmi mocnostmi byly Francie, Velká Británie a Itálie – účastníci mnichovské konference. Ovšem, o tom čeští historici skálopevně mlčí.

Dále pan Koucký opakuje nesmysl českých historiků: „Na Čechy bylo pohlíženo jako na podlidi, kteří budou časem vymazáni z povrchu zemského, stejně jako Židé.“ Inu, bylo tomu jinak. Čechů způsobilých k poněmčení bylo podle německých rasových výzkumů ve vzorku složeném ze 147 143 osob zkoumaných mezi únorem 1943 a únorem 1945 87,54 %. Nevhodní k přenárodnění coby rasově nevhodní byli v české populaci zastoupeni 12,45 % (měli být pozvolně převychováni) a 0,015 % Čechům, tj. cca pouze třem lidem z dvaceti tisíců Čechů, coby rasově neúnosným hrozilo vystěhování na východ. (K nalezení v Brandes, Detlef: Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Prostor, Praha 2015) Když někoho považuji za podlidi, nebudu se zřejmě snažit je povýšit na svou úroveň tím, že je přijmu mezi sebe!