Celý článek najdete ZDE.
Dvě třetiny dotázaných osob se domnívají, že český spotřebitel není dostatečně chráněn, 81 procent uvádí horší kvalitu potravin oproti německému nebo rakouskému trhu a současně 55 procent spotřebitelů soudí, že český trh je pro nadnárodní firmy druhořadý. V poslední odpovědi je skryt názor, že nadnárodní firmy nesou za tento stav jen menší díl viny, že příčiny jsou někde jinde než ve snaze vydělat na méně movitém obyvatelstvu východní Evropy.
Ochrana spotřebitelů je vždy iluzorní, protože žádným zákonem nebo nařízením nelze trvale zaručit kvalitu té či oné potraviny a neustále ji kontrolovat. Obcházení předpisů při výrobě a okrádání prostřednictvím méně kvalitních surovin se bude dít vždycky – ostatně je to „dobrý“ a zažitý český zvyk z komunistické éry. Jedinou nápravou v tomto směru je prostě daný výrobek nekupovat. Když musím nakupovat v ČR, vždy na obalu čtu, v kterém státě byla ona potravina vyrobena. Jestliže v Česku, letí zboží nemilosrdně zpět do regálu, protože za několik desetiletí pobytu v Německu jsem měl příležitost se k dobrým potravinám projíst nebo propít a mohu odpovědně prohlásit, že jsem v Česku dosud nenarazil na potravinu srovnatelné nebo lepší kvality než v Německu. To platí i pro Rakousko a Polsko. Český spotřebitel, který má podle výše uvedeného výzkumu tendenci se při nákupu rozhodovat více podle ceny než podle kvality, se vlivem onoho zvyku nemůže ke kvalitnějším potravinám projíst. Nechávám stranou, že řetězce ze Západu nedovezly nebo přestaly dovážet hodně věcí – něco kvůli tomu, že to nešlo v Česku na odbyt, u jiných typů potravin je mi důvod neznámý, byť cenově nijak nevybočují směrem nahoru.
Do hry vstupuje hlavně rys české povahy: okrást bližního svého za každé situace. To se v ČR projevuje i u řetězců stejného názvu jako na Západě, protože jejich management sestává z minimálně 99,5 % Čechů. I konkurenční řetězce na Západě si vyměňují každé ráno ceny zboží stejně jako v ČR, leč jejich reakce na pohyb cen u konkurence je diametrálně odlišná. Na Západě všechny řetězce zlevní své zboží vmžiku na úplně stejnou cenu, když jeden z nich tak učiní. I kdyby to bylo jen o jeden jediný cent! Opačně, při zdražení to neplatí, protože si chtějí zákazníky udržet nižší cenovou nabídkou, pokud to jen jde. V Česku to funguje odlišně. Řetězce mají uzavřen cenový kartel v neprospěch zákazníka – domluvily se na minimální prodejní ceně. Snaha maximalizovat marži vede v Česku ke stlačování výkupních cen od výrobců, takže snižování kvality produktů je jen důsledkem této tendence, protože jinak by výrobci své zboží v takovém objemu neprodali.
Domněnku o maximalizaci marží lze potvrdit například srovnáním cen v českém a německém Lidlu a to u totožného zboží ve stejném obalu, gramáži a od stejného výrobce, tj. asi u necelé čtvrtiny sortimentu. Z důvodů mně neznámých jsou jednotlivé položky až na pár výjimek dražší než v Německu. Proč, táži se? Vyšší daní z přidané hodnoty to vysvětlit nelze, na rozdíl cenových rozdílů to nepostačuje.
Agresivita českého živlu v managementu se projevuje i jinak. Polským výrobcům se stanoví maximální výkupní cena, takže například polský eidam, aby se vešel do požadované ceny, téměř nevidí mléčný tuk. Nanuk Magnum byl dvakrát okraden co do podílu dražšího mléčného tuku, který byl nahrazen palmovým olejem. Čeští spotřebitelé, kteří posloužili přímo v krámě jako zkušební králíci při ochutnávání okradeného Magna zdarma, to vlivem letité konzumace hnusných polárkových dortů téměř bez mléčného tuku nepoznali. Ale i tak je ono dvakrát okradené Magnum v ČR dražší než neokradené v Německu. Nebo německému výrobci předepíše český řetězec výrobu jakýchsi štrasburských párků, o kterých nikdo nikdy neslyšel (existují jen vídeňské, frankfurtské, debrecínské), a ten se podrobí. Vysvětlení onoho nápadu najdete na obalu, deklarován je nižší podíl masa v nich.
Takže si, Češi, nestěžujte! Současný stav jste si zavinili sami českou bohulibou zásadou okrást kdekoho a nažrat se čehokoliv, hlavně levného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
