Tradiční politické strany, mezi něž ODS patří, mají problém v tom, že lidem ze „spodních pater strany“ prakticky neumožňují dostat se „nahoru“. A „Nahoře“ probíhají neustálé bitky o místa na slunci a poražení v těchto bojích odcházejí pryč, aby udělali více prostoru vítězům boje. A tak se zkrátka děje to, že „starých“osobností ubývá, ale nové nepřibývají. Cílem politických stran by přitom mělo být to, aby se do jejich čela dostávali ti neschopnější a nejpracovitější, ti s největším zápalem „pro věc“, kteří mají šanci pro věc zapálit také voliče.
Jak se v ODS na takový zápal pro věc dívají, nám ukázal V. Klaus mladší, který na zplnoletění 16letého občanského aktivisty Jakuba Čecha reagoval na svém Facebooku těmito slovy: „Tento mladý člověk již toho velmi mnoho v životě dokázal. Udal asi 4 lidi. Možná víc. Ale marná věc, dokud neudá vlastní rodiče, bude stále světovou jedničkou Pavlík Morozov - mladý hrdina sovětské kolektivizace.“
V Klaus ml. narážel na to, že Jakub Čech například upozorňoval na porušování zákonných předpisů ze strany magistrátu, a upozorňoval na ně i orgány činné v trestním řízení.
Sám J. Čech se vyjádřil v tom smyslu, že si z Klausova názoru nic nedělá, protože V. Klaus mladší není politická osobnost, které by si vážil.
Nicméně Klausovo vyjádření určitě svým způsobem důležité je, protože ukazuje, jak V. Klaus mladší hodnotí svět kolem sebe. Jakub Čech například napsal podání na dva členy prostějovského magistrátu, protože se domníval, že tito dva se nacházejí ve střetu zájmů. Přitom sama strana V. Klause mladšího správně kritizovala a kritizuje jak střet zájmů A. Babiše, a kritizovala také například to, když Babiš kryl střet zájmů bývalé starostky Prahy 10 R. Kleslové. Co je tedy špatného na tom, když to samé dělá někdo jiný, a podnikne i takové kroky, které pomohou případný střet zájmů postihnout? Co je špatného na tom, pokud si Čech stěžuje na radnici, která například jedná v rozporu s petičním zákonem? Asi to, že se takové jednání běžných občanů může snadno dotknout také politiků z ODS…
Je velký rozdíl, pokud by si Jakub Čech stěžoval na policii na to, že malí kluci dali někomu před vchod zapálený pytlík s exkrementem a utekli, a mezi tím, pokud upozorňuje na momenty, kdy státní orgány nejednají podle zákona. Jestli v tom Václav Klaus mladší nevidí rozdíl, vypovídá to zejména o něm samotném, nikoli o J. Čechovi.
Jakub Čech patří mezi těch pár lidí, kterým bychom mohli říkat „testeři demokracie“. Většina z nás, pokud by ve čtrnácti na poště požádala o slevovou kartu a nedostala ji s tím, že je až od patnácti, by nad tím mávla rukou. Jakub Čech ne, a díky němu tak na poště nebudou lidé nadále diskriminováni podle věku, a snad si na to samé dají větší pozor i jinde. Politici jsou voleni občany, a dokud budou existovat lidé jako Jakub Čech, kteří jim budou funět za krk a kontrolovat, co dělají, nebudou si tito lidé moci dělat tak úplně, co by chtěli, kdyby to všem bylo jedno. A pokud to budou zkoušet, právě díky takovým lidem, jako je Jakub Čech, může být v tomto jednání politikům (ale nejen jim) zabráněno. Tedy, pokud bude jejich konání v rozporu se zákonem, a většinou také v přímém rozporu se zájmy občanů. Jakub dělá práci za ty z nás, kteří na nespravedlnosti kolem sebe nadávají pouze potichu a doma, kde nemohou změnit vůbec nic.
S Jakubem Čechem se to má v podstatě tak, jako na cvičení z ústavního práva říkala posluchačům ústavní soudkyně Šimáčková: „Na světě je to tak, že pokud si lidi koupí jogurt a objeví tam plíseň, 99 procent z nich ho vyhodí. Ale to jedno zbylé procento lidí ten problém bude řešit, A to jsou právě ti lidé, kteří tvoří právo.“ Jakub Čech patří mezi to jedno procento, co právo tvoří, a zejména co kontroluje, zda funguje. A to je něco, co lze ocenit pouze kladně, protože těm 99 % ostatních právě toto jedno procento zajišťuje, že i když se sami nestarají, mohou žít v demokratickém právním státě, a nežijí v zemi, kde platí zkrátka právo silnějšího.
Obecně se mluví o tom, že je velkým problémem, že se lidé o politiku vůbec nezajímají, a mladí lidé se o ni zajímají ještě méně než ostatní věkové skupiny. Učitelé stále dokola řeší problém s tím, jak děti přivést k zájmu o svět kolem nich, jak žákům ukázat, že na jejich názoru záleží a že pokud mají zájem, snahu a umějí použít své znalosti, mohou mít na svět kolem sebe vliv. Jakub Čech je příkladem toho studenta, který zájem má a tento svůj zájem umí i prakticky využít ve prospěch společnosti: učitelův sen. Ne však sen pana učitele Klause.
Bylo by zajímavé vědět, jaké žáky a studenty chce vychovávat V. Klaus, expert ODS na školství. Takové, kteří sedí s rukama v klíně a mají o politiku a veřejné dění zájem jen do té míry, aby volili ODS, protože to je strana úspěšných, a aby tuto velkou pravdu zapáleně zvěstovali dál? Tedy takové lidi, kteří, ať už tímto způsobem propagují kteroukoli stranu, nebo třeba žádnou, nejsou žádným ohrožením pro to, aby si politici na kterékoli úrovni mohli dělat, co chtějí, protože to je jejich svět a svět těch, kteří jim za to přihrajou něco do kapsy nebo do kasy, a ostatní se mají držet svých pluhů a být zticha, a kdo zticha není, to je práskač?
Jakub Čech je člověk, o kterého by se naopak politické strany měly poprat. Je to zapálený idealista se zájmem o veřejné dění. Je to člověk, který se nebojí říci svůj názor a je to člověk, který je hodně vidět. Babišův tým si marketingového potenciálu J. Čecha všiml a hnutí ANO ho také oslovilo. On spolupráci s A. Babišem sice veřejně odmítl, nicméně jde o další důkaz toho, že Babiš má kolem sebe velmi schopný tým, který celoročně vyhledává tváře, které by podpořily Babišův obraz politika-nepolitika-správňáka. Babiš by po Čechovi jistě nechtěl, aby „dělal politiku“, ale společná fotka Babiše a Čecha by jako předvolební billboard vypadala moc pěkně. To je kluk, co napravuje nepravosti zatím na komunální úrovni, a já jsem větší kluk, který napravuje nepravosti na úrovni celostátní. Společně proti zlodějům a lhářům. Poselství velmi jednoduché a marketingově zcela jasné.
ČSSD byla z pomyslného boje o Jakuba Čecha vyřazena děním na prostějovské radnici, ale i bez toho se dá předpokládat, že by o něj zájem neměla, protože by někomu z vedení strany mohl svou aktivitou „stínit“, a jak Jakuba Čecha vnímá ODS, vidíme z facebookového vyjádření V. Klause mladšího, které nikdo z vedení strany nenapadl. Sám Čech vyjádřil podporu Zeleným, a ti po jeho tváři a jeho marketingovém potenciálu rádi sáhli a dávají mu prostor. Na rozdíl od dvou největších politických stran, resp. největší zleva a největší zprava, Zelení působí jako strana, kde je prostor pro snaživé a schopné lidi.
Jak ODS, tak ČSSD působí jako pečlivě střežené prostory pro vyvolené, a to bohužel ne pro vyvolené – nejschopnější, ale vyvolené, kteří nikoho, kdo ve straně právě drží největší moc, neohrozí. A z toho pak plyne problém obou dvou těchto stran. Nemají ve svém vedení nebo v jeho blízkosti schopné lidi, kteří by mohli vytvářet zajímavé stranické programy, a nemají ani chuť vypadat jako strany, které mají o nové talentované lidi v politice zájem. Vypadají prostě tak, že chtějí, aby vše zůstalo při starém. A to je jeden z důvodů, proč se těmto stranám daří stále méně. Konání dle hesla „smrádek ale teploučko“ sice lidem „uvnitř místnosti“ zaručí to teploučko, ale lidé, kteří přicházejí zvenčí, bohužel vnímají zejména ten „smrádek“, tzn., takové konání holt politickým stranám davy voličů nepřitáhne…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
