Věra Jelínková: Milí umělci, vzpamatujte se. Právo svobodné volby, říká vám to něco?

Snažím se, abych si udělala jasno o událostech světa, ve kterém jsem žila (a dosud žiji), co jsem měla pochopit, a jak vypadá historie v přímém přenosu mého osobního života , tedy od roku 1969, kdy jsem se narodila do teď, kdy je mě skoro 49 let. Jak se to všechno vztahuje k mému postoji a k mé volbě.... k tomu, na které straně stojím teď v tuto chvíli. Právě je po druhých přímých volbách prezidenta ČR únor 2018 a můžu se v mé zemi cítit různě. S jedněmi jako nepřítel státu a kolaborant s Ruskem, s druhými jako svéprávný člověk rozlišující informace ze svého osobního hlediska (jestli jistí proameričtí a proevropští soudruzi dovolí) Tuším, že princip demokracie vychází z toho, že různí lidé, různého vzdělání z různých koutů země jsou jednotkou, která dokáže všestranně posoudit, co je lepší pro naši zemi a tuto planetu..(něco jako HLAS BOŽÍ, jestli to mohu k něčemu přirovnat). Moje právo dát svůj palec nahoru někomu, komu věřím, že jako za indiánů rada starších, určí za mne, co je pro můj kmen nejlepší.... já věřím, že se na to budu muset dívat i po smrti a vidět, jak moje nesobecká snaha o dobrou věc nakonec byla třeba mylná, nebo jak jsem už tenkrát (myšleno dnes) měla dobrou předtuchu toho, kam povede to či ono. Jak mě mé vlastní EGO bránilo vidět věci z nadhledu. Nebo jak jsem se vznesla a viděla to všechno trochu z výšky... jak to stejně všechno člověk nezastaví... a je to jen marnost...a přesto...

Vím, že jen málo tu můžu ovlivnit dějiny světa tím, komu dám hlas ve volbách v naší malinkatý zemičce, ale jsem šťastná, že můžu. O to také šlo v roce 1989, kdy jsem byla 19ti letou zapálenou revolucionářkou, které nezáleželo na vlastní kariéře a budoucnosti. Ale jen na tom, aby svět byl spravedlivějším a lepším místem. A tak to i zůstalo. Klidně se postavím sama proti proudu a nechám se smést. Moje pravda je moje a nenechám si ji nikým vzít nějakým neoprávněným a hloupým apelem na svou morálku s nastrčeným názorem a prosbami bez obsahu... Je to ubohé. Mám právo se mýlit. A nebudu se na sebe zlobit. Přiznám si, že moje informace a moje intuice se minuly s mým upřímným přáním. (přeci tím, aby byl svět lepším a spravedlivějším místem pro všechny). JSEM PŘECI JENOM ČLOVĚK.

Dnes přetrvává pojem, jestli směřujeme na západ nebo na východ (a těsně po volbách to znamená konkrétně to , jestli jsem volila Drahoše nebo Zemana.) Východ představoval vždy odříznutost od okolního světa, zapouzdření v jakési ideologii marxismu, později doplněné o pojem leninismu, který byl vyhoštěný odříznutý ostnatými dráty a hlídaný z obou stran, aby nedošlo k prolínání ideologie uvnitř s přirozeností vývoje tam venku. Západ naproti tomu symbolizoval svobodu pohybu po celém světě, blahobyt, rozvoj, konkurenční prostředí, svobodu slova a pestrobarevnost nejen obalů, ale i lidí a všeho. Západ byl jednoznačně LEPŠÍ.

VÝCHOD byl jednoznačně zaostalý a horší. Nikam jsme nemohli, jen ke spřáteleným bratrům v sousedních zemích, ale všude to bylo podobné. Přísně se hlídalo, aby v rámci turistiky, neprobíhalo náhodou obchodování s čímkoli... hranice byly přísně střežené, šacovali nás potupně jako zločince. Šikanovali nás ze všech stran. A byli to vesměs ti samí lidé, co nás šikanují i dnes, kdy patříme na západ, ale šikanují nás jinak, jinou ideologií a jinými prostředky (zákeřnou manipulací, podplácením, a debilizací). Svět se stal nepřehledným (kdo je kdo) a nebezpečným (každý si dosadí své)... To mě nutí k zamyšlení... Co je to ZLO? Zlo není napravo nebo nalevo, na západě nebo na východě, nahoře nebo dole, uvnitř nebo venku. ZLO je nabubřelost a má milióny podob. Převléká se stejně jako móda, halí se do jakýchsi hodnot a obecné pravdy, která se dá aplikovat na cokoli...zjednodušujících polopravd a úsměvů či jiných průvodních projevů štěstí. Manipulační techniky dosáhly svého vrcholu... lidé se předhánějí, kdo je lepším manipulátorem... A nakonec zjistím, že jsou to stále titíž, co kazí vzduch i vodu. Co sahají těm druhým po svobodě a nesnáší konkurenci. Je to systém a princip v nás samotných, ne ve státě či jinde.

Zažila jsem dva světy, ten první, říkejme mu třeba VÝCHODNÍ měl i kladné stránky. Za všechny třeba tu, že fungoval neoficiálně výměnný obchod, takže peníze nebyly až tak důležité, každý měl práci, práce bylo vždycky dost a kdo nepracoval, byl příživník. Takže na ulicích nebyli žebráci, sportovci byli normální lidi, sport byl pro každýho, zájmové kroužky byly za pusinku a lidi se dětem věnovali ze zájmu a ne pro peníze a podle toho to taky vypadalo... Důležitější než výkony byla láska ke sportu, ale i k řemeslu, mohla bych psát pořád dál a dál... Prostě nebylo všechno tak špatný, ale já to vnímala jinak. Viděla jsem především to, co bylo černé. Nebudu to vyjmenovávat, bylo by to na stránku. Za všechny ty neřesti socialismu, bylo pro mne neskousnutelný, že existovala jednostranná propaganda, vnucování toho co si mám myslet, nebyla tu konkurence. A to je jádrem toho všeho. Jádrem zdravé společnosti je vždycky konkurence a následně dialog a to umožňuje vývoj. Jakmile se někdo zapouzdří v čemkoli a odmítne to druhé byť jen vnímat, začne mlžit, lhát, neříkat celou pravdu, zakazovat opačný pohled nebo alespoň obviňovat toho, kdo volí A místo B, z jeho špatných úmyslů či hlouposti a hlavně převracet pravdu, přivlastňovat si hodnoty jako je pravda a láska... "Proboha, kde to jsme?", pak si říkám, "Za co jsme cinkali?" Je to ještě horší než dřív... Ale je zjevná jedna věc. Není to doktrína a systém, co uzurpuje a omezuje člověka, je to ČLOVĚK. Jak je to možné? COSI V ČLOVĚKU!!! Sobectví, nadřazenost, nepokora... EGO.

Tenktrát, když mluvil Havel, byla to pro mne posvátná pravda, ale ouha, byla jen obecná. Dnes to vím. Kdo mluví příliš obecně, nemůže se splést, a nemůže ho nikdo napadnout, že? Ale jistá funkce vyžaduje odvahu nazývat věci pravými jmény, protože s obecností se nikam nedostaneme. Je aplikovatelná totiž téměř na každý názor a počin. To, že země je kulatá, neznamená, že Darvin měl pravdu. Jestli si rozumíme. Atd. A to, že je někdo veskrze dobrý člověk, neznamená, že neudělal fatální chyby a nikdy nepoškodil ekonomiku země. Chápejte mě dobře.

SYSTÉM na úrovni státu by měl být výhradně od toho, aby střežil lidskou svobodu a důstojnost a trestal manipulaci a zlodějinu a příkoří, odměňoval dobrou práci a podporoval v lidech jejich talent (mimo talentu ochcat ostatní a obohatit se na úkor kohokoli). Stát by pak měl být jako dobrá rodina. Nenechat své členy na holičkách, postarat se o ně a ano, zvát si hosty, kteří jsou mě milí, pomáhat druhým pokud můžu...

V tomto smyslu se dostávám k tomu, co jsem volila já.

Těch keců o východu, západu atd. už bylo dost, jako i o slušnosti a o pravdě o lásce o demokracii... Mám toho plný zuby. Manipulace, urážky, nakonec už ani nikdo nepozná, co je obrana a co je útok. Pro mne to byla volba jestli rodina zůstane rodinou, nebo se sloučí s ostatními rodinami v baráku, a půjdou všici bydlet společně a přijmou společná pravidla.

neboli...

JÁ JSEM ODPŮRCEM GLOBALIZACE.

Vrátím se ke státu. Podle mě by neměl směřovat na žádnou světovou stranu. Měl by se snažit, aby byl sám sebou, tam kde je a aby byl rodinou. Soběstačnou rodinou s pěknou a úrodnou zahrádkou o kterou se dobře stará, kde je pořádek, uklizeno a kde je bezpečí.

JSEM ODPŮRCEM FALEŠNÉ MORÁLKY, která nám chce namluvit, že jsme povinni si domů vzít všechny možné lidi, které osobně neznáme, živit je, přijmout jejich netoleranci, surovost a hloupost jako jejich právo a neomezovat je ničím, i když jsou jen na návštěvě a nikdy je nesmím poslat zpět. Někdo mě tu tvrdí, že musím svoje mentálně postižené dítě posílat do stejné školní lavice jako svoje druhé dítě, které má ale IQ 150 a předstírat, že jsou na tom stejně? Učit své děti, co si mají myslet, namísto abych jim umožnila rozhodnout se na základě informací a vlastních zkušeností... Vyhnat od stolu ty, kteří si myslí něco jiného a nakonec upřednostnit názory dětí před tím, co si myslí dospělí. Zrušit radu starších, nechat rozhodovat 14tileté, atd.

JSEM ODPŮRCEM JAKÉKOLI CENTRALIZACE, KTERÁ NÁŠ STÁT MÁ PRÁVO ZNÁSILŇOVAT.

Kdo bude mojí rodině tvrdit, že se musíme ptát, co si smíme pěstovat na zahrádce a co si smíme napsat na marmeládu, s jakými sousedy se můžeme bavit a vyměňovat si s nimi brambory za pšenici, a s jakými se bavit nesmíme a ještě nám říkat, že jim nesmíme prodat třeba dříví, protože oni se nechtějí podvolit diktatuře toho šmejda, tak sorri jako, to jste se pos*ali v Bruselu ne? A jestli se někomu můj slovník nelíbí, tak ať jde třeba do ...

JSEM ODPŮRCE SJEDNOCENÍ NÁZORŮ

Kdyby jste lidé nemanipulovali, tak by jste neměli takovou averzi vůči jiným myšlenkám. Je to jen vaše závist, že opačná strana má asi lepší manipulátory, ale já nejsem ze žádného klubu manipulovaného shora. Jsem tu sama za sebe, protože už je mi dost a mám své vlastní pozorovací schopnosti. Nepotřebuji slyšet od tzv. "elit" co je slušné si myslet a nezajímá mě, jak apelujete na mou morálku a slušnost. Myslím si, že jste pitomci, milí herci, režiséři, atd., starejte se o svou morálku a slušnost a mě nechte na pokoji. Tolik pro ty, kdo se pohrdlivě ptají, kdo jsou ti voliči Zemana.

A VY SI DOVOLÍTE MĚ TVRDIT, ŽE JSEM ORIENTOVANÁ PRORUSKY? ŽE JSEM KOMUNISTKA? STARÁ, BLBÁ A JÁ NEVÍM CO JEŠTĚ? ŽE NEVÍM, KAM CHCI SMĚŘOVAT? VY OMEZENCI, UŽ SE VZPAMATUJTE. PRÁVO SVOBODNÉ VOLBY, ŘÍKÁ VÁM TO NĚCO?

Tolik o mě a o tom, koho já jsem volila. Myslím, že nikdo si nemůže myslet, že jsem volila pana Drahoše. Pana slušného a prázdného, pana Vlezdoprdeleho. A naposledy, víte kdo je pan Soros? Nezdá se vám ten dobrák trochu podobný Hitlerovi? Mě ano. Co myslíte, mám na to právo? Mám právo se mýlit. A každý nemůže obsáhnout všechno. Ale nějak jsem zaznamenala, že peníze tohoto pána a snaha o ovládnutí velké části světa pod heslem sjednocení, to přišlo tak nějak i ke mě. Ani Bakalu nemusím. Mysíte, že to nijak spolu nesouvisí? Pro mne ano. Ale mám právo se mýlit. Možná přijdou jiné informace. Zatím ale nepřišly. Vidím souvislosti jen ze svého omezeného informačního portfólia... Zkuste mne informovat lépe a nepodceňujte mou inteligenci. Názor není informace. Cítím manipulaci jako tenkrát. Jakousi křečovitou snahu ovládnout mé emoce. Díky, nechci.

Ještě k té EU. Nadšeně jsem ji bránila. Doufala jsem. Dnes nechápu... Nebráním se tomu, aby moje rodina (myšleno stát) byla v jakémsi klubu s ostatními rodinami, kde si společně vyměňují zkušenosti a radí se, třeba se i domlouvají, co kdo bude pěstovat a vyrábět, abychom měli všechno své a naše vesnice (rozuměj Evropa) byla hezčí a zajímavější než ta vedlejší (třeba Amerika), ale nemůžeme se proboha vzájemně omezovat a nota bene ze společné pokladny přerozdělovat peníze jiným rodinám? A podle čeho? Natož se vzájemně omezovat, no to pardón. A když už jsme u toho přerozdělování, tak kterej h*jzl vymyslel, že pomůžeme společně Řecku, a přitom ho totálně zruinoval, skoupil za babku jeho přístavy a letiště a udělal z Řecka žebráka a kolonii? Kterej h*jzl z nás, ptám se? A ten samej šmejd posílá svoje hosty ke mě na oběd?

Buď začneme fungovat jako klub spřátelených rodin, z nichž nikdo není méněcenný a nebo to nemá cenu. Dávám UNII dva maximálně pět let, jestli se okamžitě nevzpamatuje. Zatím jsem pro, ale musí tam být svéprávní lidé a ne páni Vlezdoprdelové. Apropó, komu vlastně chcete lézt do sedinky? Clintonová a Obama už sepisují paměti a jejich Cllintongrupu v parlamentu USA můžou nahradit v pohodě nějaký ty surikaty, ty jsou aspoň roztomilý. Čemu dnes říkáte Amerika? Trumpovi? To asi ne. Svět kolem se mění, ale vy jste zústali stát a plivete, ale proti větru... Jsem šťastná, že se vám to zase nepovedlo. Kdysi jsem byla s vámi (Děkujeme, odejděte; Sarajevo; vlastně proti Klausovi a jeho nabubřelosti), ale zblbli jste... Halíku, víš kdo byl Ježíš? Vrať se k němu. Volá tě. Sešel jsi z cesty. Sestup na zem. Jsi kněz. Vzpomínáš?

Věra Jelínková