Mnozí odjakživa chápou vztah svých práv a povinností nevyváženě a domnívají se , že někdo, někde má povinnost jim zajistit jejich práv, nároků,  představ a přání. Tato nerovnováha je také jednou z podstat křesťanství, víry v boha,

Jsou lidé, kteří spoléhají na to, že dodržováním různých náboženských rituálů jim bůh za ně jejich přání a nároky pomůže řešit. Zřejmě jim moc nevadí, že tím ochabují v plnění svých povinností a že se zbavují své svobody rozhodovat o svých problémech. Zapomínají, že již naši dávní předkové, boha milující tento postoj zpochybňovali, říkajíc: „Člověče, přičiň se a pán bůh ti pomůže“, nebo na pozdrav „Pomáhej pánbůh“ odpovídali „Pánbůh pomáhá, ale lenoši chodí okolo.“

Zdá se, že stále mnoha lidem vyhovuje, někdy až velmi, „žít“ v duchu známé letité zkušenosti „Když naši mlátili, já ještě ležel, když naši snídali, já také hned běžel.“

Jak vidno, historie je nevyčerpatelně poučná, ono to však platí i o současnosti .

V jedné volební kampani kolem roku 2000 měli sociální demokraté heslo: „Každá má právo na spokojený život.“