Jedná se o stejné obchody, jakými se ruinovala česká ekonomika prostřednictvím prodeje pohledávek Konsolidační banky. Supi to nakoupili za pár šestáků, obyčejně i s úředníkem, který to měl v KoB na starosti, a pak začali vymáhat dluh v plném rozsahu i s penalizačními úroky ve výši násobků nominálu.

Také v Argentině teď vytvořila bezvýchodnou situaci starší investice amerických fondů ve výši zanedbatelných 30 milionů dolarů, za kterou bylo možné po roce 2002 koupit několik procent bankrotujícího státního dluhu. Dnes za to chtějí predátoři 1,3 miliardy dolarů, ale to Argentina odmítla nejen proto, že jde o nemravnost do očí bijící. Raději podstoupí částečný státní bankrot kvůli této částce, nechce-li se vystavit totálnímu bankrotu kvůli částce stokrát větší.

Tu by mohli požadovat věřitelé klíčových 93 procent někdejšího argentinského dluhu, se kterými se před lety Argentina dohodla na vyrovnání částečným splacením asi dvou třetin dlužné částky. Majitelé zbylých 7 procent, mezi nimi i zmíněné „supí fondy“, tenkrát jednání odmítli. V takových situacích to obyčejně řeší klausule o kolektivní akci, která říká, že co přijme kvalifikovaná většina, platí pro všechny. Argentina však udělala strategickou chybu, že tuto klausuli do svých smluv nezahrnula. Má tam naopak klausuli RUFO, která zavazuje případné vyšší plnění nabídnout i všem ostatním. Tato klausule vyprší na začátku příštího roku.