Zbyněk Fiala: Ještě se nic určitého neví

12.01.2017 17:24

Vývoj zpravodajské operace proti Trumpovi a dlouhým prstům Ruska se nedá sledovat bez Švejka po ruce. Teď mi pomohla tato věta: Švejk setrvával u telefonu s opravdovou láskou a na všechny otázky, co je nového, odpovídal, že se ještě nic určitého neví.

Zbyněk Fiala: Ještě se nic určitého neví
Foto: Archiv autora
Popisek: Zbyněk Fiala, žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Faktem není, co je v těch zprávách, ale že jsou. To je přístup, který zvolili šéfové CIA a FBI s ředitelem Národní bezpečnostní agentury, když použili kompro na Trumpa pořízené pro štáb Clintonové, udělali z něj dvoustránkový výtah a dali ho Baracku Obamovi a pro jistotu i dalším členům „gangu 8“, tedy i vedoucím funkcionářům Kongresu, aby byla jistota, že se to vyvalí ven.

Pak s tím přišli za Donaldem Trumpem. Mezitím se utrhl bulvární server BuzzFeed a zveřejnil i podkladovou zprávu. Trump ji na své první tiskovce po zvolení označil za podvrh. Tím však nemohl zabránit tomu, aby o tom rázem psali všichni.

Všechny noviny teď začínají zprávou o tom, co víme, aby to odlišily od toho, co nevíme, či spíše, co se píše, ale není doloženo.

Víme, že autorem je penzionovaný agent britské MI6 Christopher Steele. Než se k tomu dostal, v září 2015 jeden z bohatých sponzorů Republikánské strany, jehož jméno nebylo zveřejněno, najal vlivovou kancelář Fusion GPS, vedenou bývalým reportérem Wall Street Journal Glennem Simpsonem, známým dryáčníkem. Chtěl po ní, aby našla něco kompromitujícího v Trumpově minulosti a pomohla tak uvolnit cestu pro vhodnější kandidáty. Když však Trump dosáhl na nominaci, republikánský sponzor odpadl. Zájem pak projevil štáb Clintonové.

Glenn Simpson vyhledal Christophera Steela, nyní soukromého poskytovatele zpravodajských služeb v Londýně, protože v 90. letech působil jako agent v Rusku a měl tam spoustu kontaktů. Trump často do Ruska jezdil, třeba roku 2013 přijel do Moskvy na soutěž královen krásy Miss Univers. Simpson potřeboval zapátrat, jestli se Trump při té příležitosti nějak nenamočil a ruské tajné služby ho mohou vydírat. Steel si pamatoval z časů svého působení, že ruské tajné služby mají k dispozici hotely plné kamer a mikrofonů, ve kterých jsou do šmírovací práce zapojeni jak všichni zaměstnanci, tak prostitutky, připravené pro akce typu „medová past“. Baba se ometá, chlap zabere, vezme ji do pokoje, a je náš. Budeš spolupracovat, nebo to ukážeme mámě! A tisku!

Kompro mělo přinutit Trumpa stáhnout kandidaturu

A něco podobného se nakonec stalo základem kompra, které teď na Trumpa vytáhli. Je tam slovní popis údajně natočené scény z prezidentského apartmánu moskevského hotelu, ve kterém předtím nocoval i Barack Obama. Trump měl nechat okázale znectít jeho postel. Ale byl to Trump? Nebyl to dvojník? A existuje vůbec takové video? Rusové říkají, že. Trump taky říká, že je to sprosté falzum.

Vyvracejí to? Nebo to tím naopak potvrzují? To, že video nikdo neviděl, je podle některých komentářů dokladem jeho pravosti, protože je tak třaskavé, že po uveřejnění by to ani jedna strana nedokázala ustát. Slabinou takové argumentace je, že můžete říci o komkoliv cokoliv, a čím větší blbost, tím drsnější je to pravda.

Kompro mělo být něčím, co přinutí Trumpa stáhnout kandidaturu, aby ho vystřídala nějaká republikánská myš, která se vrátí k tradičním vyvráceným zrakům k nebeským výšinám a nebude dělat potíže. Nic takového se nestalo, i když to, co se teď odehrává, ukazuje, že naděje některých protivníků Trumpa opravdu umírá až poslední.

To hlavní, co stálo Hillary Clintonové v cestě do Bílého domu, byly však její vlastní průšvihy. A vadily jak na začátku, tak v průběhu i závěru volebního maratonu. Byly obsaženy nejen v háknuté poště z kampaně, plné dokladů o podvodech na soupeřích i voličích. Celou dobu ji pronásledoval také vleklý konflikt s vyšetřovateli z FBI a CIA, kteří se nechtěli smířit s tím, že zůstane nepotrestána za kriminální zacházení s tajnou státní poštou v době, kdy byla ministryní zahraničních věcí v Obamově vládě.

K beztrestnosti za problémy se státní poštou, kterou si nechala posílat na soukromé servery bez uznaného zabezpečení, jí pomohl vtipný kousek manžela, bývalého prezidenta Billa Clintona. Ten se v létě „náhodně“ sešel na venkovském letišti s ministryní spravedlnosti (attorney general). Bylo to krátce předtím, než měla rozhodnout o stíhání Clintonové. Událost byla samozřejmě zveřejněna a ministryně ustoupila od využití své pravomoci, aby nebyla nařčena z podjatosti. Řekla, ať rozhodne její podřízený ředitel FBI, že to bude akceptovat. Ten rozhodl, že to trestné není.

Jenže to si nechtěla dát líbit stovka vyšetřovatelů, kteří na tom trávili dny a noci. Viděli jasné porušení zákona a začali to ventilovat v tisku. Šéf FBI proto otevřel vyšetřování „nad jinou skupinou mailů“ ještě jednou, pouhé tři týdny před volbami. Clintonová byla zděšena, tohle ji může potopit, ať už to dopadne jakkoliv. A tak právě v této době rozpoutala naplno debatu, že Rusové chtějí ovlivnit americké volby. Že chtějí Trumpa. Měl by se stydět. Je jedno, co se děje a co ukázala háknutá pošta z Národního demokratického výboru a šéfa volebního štábu Podesty. Důležité je jen to, kdo to vynesl na světlo boží.

Jenže ono nebylo jedno, co obsahovala háknutá pošta. Štáb Národní demokratické strany usnadnil Clintonové nominaci, když aktivně házel klacky pod nohy jejímu soupeři Berniemu Sandersovi. Když mělo dojít na televizní souboj, Clintonová dostala tajně otázky předem. To byl jasný volební podvod. Voličům také slibovala přísnost na Wall Street, ale na setkání s bankéři Goldman Sachs uvedla, že jim naopak zmírní regulaci. Znovu nečestné jednání. Wikileaks také vynesly i informaci, že se podílela na vyzbrojování džihádistů, ačkoliv to v Kongresu pod přísahou popírala. Nicméně americké zbraně určené s jejím souhlasem pro libyjské povstalce prostřednictvím Kataru, nakonec skončily u Al-Kajdy v Sýrii.

Klíčová scéna se odehrává ve stověžaté Praze

Mediální zápas v posledních týdnech před prezidentskou volbou tak dostal bizarní podobu. Na jedné straně byla zjištění, která by potopila každého kandidáta, kdyby se jim média věnovala, ale ta byla plná toho, že americké volby jsou ohroženy ruskou snahou prosadit Trumpa, a tomu je třeba zabránit.

Jak se britský špion Christopher Steele dozvěděl to, co uvádí ve svém zpravodajství, že hákovací operaci provedli Rusové a že ji řídil nejužší kroužek kolem Putina? Do Ruska nesměl, když tam kdysi působil jako agent. Mohl pouze telefonovat některým svým kontaktům. Co čert nechtěl, všichni byli z protiputinovské opozice. Nedělalo jim problém představit si nenáviděného prezidenta jako strůjce všeho zla.

Nejpěknější část příběhu je jako z nejlepšího amerického filmu - klíčová scéna se odehrává ve stověžaté Praze. Přijíždí Trumpův právní poradce Michael Cohen, aby velezrádný komplot s Rusy zkoordinoval. Partnerem je Oleg Soloduchin z Rossotrudničestva, působící v ruském kulturním středisku. Byl tu, nebo ne? Naše úřady opatrně sdělují, že se ještě nic určitého neví. Soloduchin popírá, že by s nějakým Cohenem kdy mluvil. Cohen prohlašuje, že v Praze nebyl, vážně, nikdy v životě. Ten den má dokonce alibi, spolu se synem fandili na sportovním utkání.

Ale co když to byl jiný Cohen, ha?

Steele byl nepochybně profík. U všech situací neopomíná připomenout, že jsou konstruovány tak, aby se daly vhodně popřít. Jak se chcete něčím takovým proklestit? Nad jasným důkazem, že se nestaly, profík jen uznale pokývne hlavou – víme, jak se to dělá…

Ale proč se protiruské noty tak snadno ujala i mainstreamová média? Proč nepřistoupila k prezidentským volbám aspoň trochu nestranně? Demokraté a Republikáni se střídají u vesla často, nelze sázet jen na jednu kartu. O tom se zatím taky nic určitého neví.

Podívejme se na to raději českýma očima. Proč český prezident Miloš Zeman už před volbou řekl, že by uvítal vítězství Donalda Trumpa?

Vyznat se v rozdílech přístupu Donalda Trumpa a Hillary Clintonové k světové roli USA není jednoduché. Kdybychom vycházeli jen z oficiálních programových dokumentů, které Republikánská či Demokratická strana přijaly na svých nominačních sjezdech, je to prašť jako uhoď. V jednom se mluví o americké výjimečnosti a neochotě dodržovat jakákoliv dohodnutá pravidla, ve druhém o odmítání ustoupit z vůdčí role USA ve světě.

Americkou výjimečnost můžeme označit za nabubřelé chvástání typu zlaté české ručičky. Vůdčí role USA ve světě je konkrétnější, vyjadřuje imperiální ideu. Na červencovém sjezdu Demokratické strany byla pojata spíše obranářsky: „Nemůžeme se vzdát naší vedoucí úlohy ve světě a dovolit jiným zemím, aby rozhodovaly o našich životech, práci a bezpečnosti.“

Z uvedené teze vzniká dojem, že USA jsou v bezpečnostním ohrožení. To samozřejmě tvrdí každá země, zejména v době před jednáním o státním rozpočtu, aby nevznikl dojem, že miliardy na tento účel letí rovnou cestou z okna. Ze strategického hlediska však uvedená věta pozměněnou formou poukazuje na východisko definované kdysi Brzezinskim, že žádná země světa by neměla být schopna USA mocensky konkurovat. Cílem tedy není obrana zájmů USA, ale destabilizace jiných, aby měli starosti a jakékoliv soupeření musely pustit z hlavy.

Právě v těchto dnech proto americké jednotky přijíždějí posílit mír do Polska, aby zvýšily napětí na dostřel od Ruska. Tohle měl být signál začátku vlády Hillary Clintonové. Nám by spíš vyhovovalo uklidnění situace ve východní Evropě a obnova normálních vztahů s Ruskem, jehož rozvojové potřeby mohou být naší obrovskou průmyslovou příležitostí. Nemluvě o potížích, které teď protiruské sankce dělají českému zemědělskému exportu.

Možná to byla i GRU

Na své první tiskovce od svého zvolení Donald Trump řekl: „Pokud má Putin rád Donalda Trumpa, myslím, že to je aktivum, nikoliv oslabení, protože s Ruskem máme děsivé vztahy.“ To je asi ten hlavní klíč k hádance o programových cílech obou soupeřů. Trump je obchodník a ví, že cesta k zisku vede přes vyjednávání a produkci. Někoho vyrabovat je krátkozraké, příště už tam nic nebude. Clintonová by chtěla pokračovat v oslabování protivníků, jak ji radí její spolupracovníci z řad neokonzervativců, protože tak se to dělalo vždycky a nic jiného neumí.

Četba 35 stránek zpravodajských sdělení britského vysloužilého špiona Christophera Steela je zajímavá jetě něčím jiným. Není věrohodným svědectvím toho, co se stalo, ale určitě je věrohodným svědectvím toho, jak se to dělá. I kdyby ne u Rusů, tak kdekoliv jinde. Je to taková vlivová školička.

A jestli to byli Rusové, kdo hákoval? Trump nakonec přikývl, že možná, ano, když to říkají tajné služby. Neodvolal však předchozí názor, že to mohl být kdokoliv. Šéf štábu Clintonové otevřel bránu k utajované poště, když naivně klepl na požadavek na změnu hesla, který byl v těle hackerského mailu (fishing). Když se doma zeptáte třeťáka, řekne vám, že změna hesla se nesmí dělat jinde, než ve správě pošty. Na tohleto nepotřebujete GRU.

Nezapomeňme, že tu byla velmi početná skupina zpravodajců, kteří byli pobouřeni, že si s nimi někdo vytřel pozadí a neuznal jejich důkazy o porušování zákonů při práci Clintonové se státními dokumenty. Pak tu jistě byli rozšílení stoupenci Sanderse uvnitř Demokratické strany, kteří jasně viděli nerovné zacházení. Vedle toho každý štáb měl, u soupeře své krtky. A Wikileaks prokázaly schopnost přitáhnout pozornost pozorných lidí s píšťalkou (whistleblower), kteří upozorňují na svinstva, dějící se kdesi ve skrytu. Nemluvě o armádě internetových kutilů, kteří vlezou do každé škvíry jen, aby ukázali, že to jde.

Možná to byla i GRU, aby ukázala, že kybernetická válka je možná, když si to někdo přeje. Ale tajné služby v této věci většinou vyznívají jako ti slabší.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

20:57 Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

Vyjádření experta Trikolory k útokům na kritiky války.