Krátce před klimatickým summitem v Paříži, na kterém se bude jednat o co nejrychlejším ústupu lidstva od fosilních paliv, česká vláda rozhodla, že těžbu hnědého uhlí naopak uvolní i za stávajícími limity, aby ji prodloužila o dalších 50 let. Po jednání vlády, které bylo pojato jako výjezdní a odehrávalo se v Ústí nad Labem, premiér Bohuslav Sobotka argumentoval, že jde o zajištění dostatku uhlí pro teplárny a domácnosti a svou roli hrála i otázka udržení zaměstnanosti. V debatě, která se nad limity rozhořela, jsou však oba argumenty zpochybňovány. K hygienickým problémům, které tím vzniknou, se ještě musí vyjádřit ministerstvo životního prostředí.

Stroje se mají posunout zatím jen na dole Bílina, který patří ČEZ. V sousedním dole ČSA, jehož vlastníky jsou finančníci Jan Dienstl, Tomáš Foehler a přes kyperskou firmu Pavel Tykač, rypadla ještě nepůjdou na prodlouženou, ale co není, může být. Uhlobaroni už mají botu mezi dveřmi, když dosáhli toho, že o limitech se dá jednat.

Limity přitom představovaly nabídku jistoty ohroženým obcím Mostecka a Litvínovska, protože za to severočeští občané bojovali na demonstracích roku 1989 dřív, než se probudili studenti v Praze. Jedním z prvních vládních kroků po obnově demokracie proto byl vládní slib, že utrpení severočeského pekla skončí, až stroje dojdou k linii, za kterou už se nepůjde.

Se stejnou argumentací se obhajovala i dostavba Temelína, aby byla náhrada za ukončenou těžbu uhlí. Temelín stojí, elektřina se vyváží a limity se mají prolomit. Z toho je vidět, jak jsou podobné argumenty důvěryhodné.

Nyní tedy mostecké obce vyfasovaly dalších 50 let s dírou v zemi, která kraj mění v marginalizované prašné území, jehož obyvatelstvo předurčuje omezené množství podřadných pracovních příležitostí a zkracování věku dožití. Nikoho nezajímá, že se devastuje někdejší nejžádanější evropské lázeňské území, kam jezdil Johan Wolfgang Goethe nebo car Petr Veliký.