Ve Frankfurtu znovu zahřmělo. Úroky šly ještě níž, příděl hotovosti bankám ještě dál, ale všechno má své meze. Prezident ECB naznačil, že s poklesem úroků už „udělal, co mohl“, což si trhy vyhodnotily jako sestup na dno. Níž už nepůjde. Nemá už cenu sázet na další pokles eura. A kurz začal stoupat.

Ceny ropy, motoru cenového vývoje všeho ostatního, měly teď snahu povyskočit nad 40 dolarů za barel, ale netřeba se vzrušovat, přebytek těžby nad spotřebou trvá a narůstá. Pro země, které nemají starosti s tím, kde tu vytěženou ropu udat, je to blahodárné snížení nákladů, které nejspíš ještě nejméně dva roky vydrží. A možná už je trvalé, protože krátkodobé výkyvy jsou zajímavé ledatak pro senzacechtivé novináře, ale o budoucnosti rozhodují dlouhodobé investice. A nebudete investovat, když něco nemá dlouhodobou výnosovou perspektivu. Po éře fosilních paliv nastupuje éra čisté elektřiny. To je budoucnost, kterou nezastavíte.

V zemích, kde se žije urputnou konzervací minulosti, se blahodárným nízkým cenám říká deflace a musí se proti ní bojovat, ať to stojí, co to stojí. A že to stojí. Snižování kurzu koruny, které má zajistit vyšší ceny takříkajíc z dovozu, už stálo půl bilionu korun. Kdo by neměl radost, když je zahraniční pračka o trochu dražší?

Jenže jedna pračka jaro nedělá. Poslední zpráva ČNB o inflaci z letošního února ještě sebevědomě uvádí, že „na začátku roku 2017 dojde k dosažení 2% inflačního cíle“, ale Evropská centrální banka, která táhne peleton, na jehož konci ČNB vlaje, už to vidí jinak. Inflace se bude držet podle frankfurtské centrály i celý zbytek roku u černé nuly a příští rok ji nevystrká ani povinný optimismus výše než o 1,3 procenta. Je to další sesun dolů proti dosavadním představám, proto evropské salvy měnové politiky zahřměly silněji a mířily o trochu přesněji, než drahé české pšouky, které si vystačí s hrátkami s korunou.

Největší pozornost po zasedání ECB je obyčejně soustředěna na nastavení základních úrokových sazeb, a ty pokračovaly - o očekávanou desetinku – na cestě pod čárou ponoru. Nyní jsou na mínus 0,4 procenta. Sledováno bývá i číslo provázející vývoj kvantitativního uvolňování, kde se čekalo přihození 10 miliard euro měsíčně, ale bylo to dokonce 20 miliard. Ta hlavní změna přitom spočívá v tom, že banky si budou moci opatřit hotové peníze i odprodejem korporátních dluhopisů. Jakých, to bude ještě upřesněno. Šéf ECB Mario Draghi to vysvětluje jako soustředěnou snahu dostat peníze tam, kde jsou nejvíc potřeba, do reálné ekonomiky.