Mírné vzrušení vyvolalo pouze její rozhodnutí stáhnout z Poslanecké sněmovny návrh nového zákona o státním zastupitelství. V prvé chvíli to vysvětlila obavami, že poslanci by v chaotické situaci konce volebního období neměli klid na řádné projednání návrhu. Později se zmínila o úmyslu zákon přepracovat. Ani to nebyl důvod k neklidu, protože na zákonu pracoval dále také nejvyšší státní zástupce.

Až nyní, možná několik dní před zánikem mandátu, se opakovaně „zviditelnila“ překvapivými úkony, ať již osobními nebo ministerského aparátu, za jehož nepřístojnosti odpovídá.

Údiv vyvolala podáním hned dvou stížností pro porušení zákona ve věci miliardáře Pavla Tykače. Jednou z nich se údajně pokouší umožnit obstavení části jeho majetku, druhou projevila nevoli nad tím, že soud neprojednal důkazy ve prospěch obžalovaného, které se na stůl soudců dostaly až po vyhlášení rozsudku. Jde o zvláštní rozhodnutí nejen sporností právních úvah, ale také nejasností její motivace k odvážnému vybočení z obvyklého způsobu vyhodnocení podnětů a k vyhovění hned dvěma žádostem v situaci, kdy  počet podaných stížností klesl z někdejších více než 200 podání ročně za působení ministrů Pavla Němce a Daniely Kovářové na současných 70.