Tak například podnapilý mladík, který se dopustil výtržnosti, byl v odvetě sražen na zem úderem teleskopického obušku do hlavy, bránil se kapesním nožem a způsobil útočníkovi smrtelné zranění, dostal u  soudu 1.stupně trest odnětí svobody v trvání deseti let. Jiný podnapilý mladík, který byl za podobných okolností sražen pěstí na zem a kousnut psem, zastřelil z legálně držené pistole útočníka i psa. Soud 1. stupně mu vyměřil 30 měsíců odnětí svobody s podmíněným odkladem.

Nerovnost pokračovala i v následných řízeních. Obranu nožem proti teleskopickému obušku odvolací soud neuznal za přiměřenou a trest potvrdil. Nevyhověl návrhu obhájce na uložení trestu pod spodní hranicí sazby s odůvodněním, že obžalovaný je mladý, zdravý muž, na něhož není nikdo odkázán výživou. Soudce asi neznal obsah spisu, do něhož byl založen rodný list právě narozeného syna obžalovaného.

Odsouzený podal  prostřednictvím speciálně zjednaného advokáta ústavní stížnost. Ústavní soud ji odmítl jako opožděně podanou. Nesvědomitý advokát sice vrátil peníze a byl potrestán advokátní komorou, ale následky pro odsouzeného jsou nevratné. Byl prostě připraven o možnost bránit svou pravdu před Ústavním soudem.

Druhý odsouzený se v odvolacím řízení dostal do rukou stejného soudce jako jeho výše zmíněný „kolega“ a rovněž odešel s desetiletým trestem. Nicméně měl štěstí při výběru advokáta, který mu podal ústavní stížnost. Byla podána nejen včas, ale také ve vysoké kvalitě. Ústavní soud pak zrušil rozsudky a poučil odvolací soud, že musí věnovat pozornost tomu, kdo jako první použil brachiálního násilí. Odvolací soud přijal výtku a v následném řízení snížil trest na šest let a současně zmírnil právní kvalifikaci. Rozhodl, že odsouzený se dopustil trestného činu zabití. Tím mu poskytl další výhodu: právo žádat o podmíněné propuštění nikoli po dvou třetinách odpykaného trestu, ale již po jedné polovině. Díky tomu se odsouzený vrátil po třech letech na svobodu.

Ústavní nálezy jsou obecně závazným pramenem práva. Spolek Šalamoun aktualizoval podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch prvního odsouzeného odkazem na podobnost obou kauz a na právní názor Ústavního soudu. Došlo k tomu krátce po nástupu Marie Benešové do čela ministerstva nespravedlnosti. Přišla stručná odpověď referentky Ilony Jakůbkové: změna v osobě ministra není důvodem ke změně stanoviska ke kauze. Odpověď byla v podstatě mylná. Příchod Marie Benešové na ministerstvo nemohl být důvodem k aktualizaci, protože vztah spolku Šalamoun k ní je tradičně vyhraněně záporný. Důvodem byl jen zmíněný ústavní nález. Omyl Ilony Jakůbkové spočívá ale hlavně v jejím nesprávném právním názoru na oprávnění ministra. Stížnost pro porušení zákona je osobní pravomocí ministra jako ústavního činitele, jemuž žádný úředník nesmí upřít právo na odlišný právní názor. Ostatně sama Ilona Jakůbková jako spolužalobnice u Jiřího Pospíšila přispěla ke změně hodnocení jiné kauzy, v které podala stížnost pro porušení zákona exministryně Daniela Kovářová. Politizující advokátní koncipient pak v rámci rozkopávání báboviček, které si na jeho písečku uplácala holčička Daniela, vzal zpět její stížnost pro porušení zákona v době, kdy již bylo nařízeno její veřejné projednání Nejvyšším soudem ČR, čili odebral obžalované zákonnému soudci.