Vážené dámy a pánové, proč si neustále klademe otázku co dělat s rychle rostoucí zadlužeností státu? Kde hledat východiska z této situace?

Krize ve světě se nejprve projevila v problémech bank ze soukromého sektoru a to nikoliv v České republice. Obava z domino efektu vedla vlády k masivní pomoci státu bankám - narostl dluh těchto států.

Následně se finanční krize projevila v poklesu většiny světových ekonomik včetně ČR. Obyvatelé i vlády opět hledaly východisko ve státu a jeho stimulačních balíčcích na podporu růstu ekonomiky. Dále rapidně vzrostly dluhy států pokud nedisponovaly rezervami jako Finsko, Norsko či Čína.

V souvislosti s autorem: Klaus s Fischerem vyzývají poslance, ať neutrácí

Všechny tyto nově vzniklé i staré dluhy států je však třeba nějak profinancovat. Překvapivě pro mnohé, kteří bezmezně důvěřují intervencím státu, se krize financování soukromého sektoru přelila do krize financování veřejného sektoru. Přitom v plné nahotě odhalila dlouho přehlížené problémy veřejných rozpočtů jak vyspělých, ale zejména mnoha rychle se rozvíjejících států, které se s novou situací jen těžko vyrovnávají. I pro nás je poučné, že se ukázalo, jak mnoho států a jejich politických representací (z různých částí politického spektra) řešilo v minulosti každý problém z vypůjčených peněz, jak zřejmě nadměrně urychlovalo svůj přirozený růst a jeho velkorysé rozdělování do spotřeby na úkor budoucích generací, jak zakrývalo svoji nekonkurences­chopnost, jak hřešilo na dočasný přebytek zdánlivě levných fondů. Na prahu roku 2010 se pod náporem nových dluhů zjevily nevídané účetní triky vlád, které se v minulosti obracely na banky, aby před voliči i investory skryly nově vzniklé dluhy jejich odsunutím do budoucnosti. Jak vidíme v mezinárodním odborném tisku nejenom Řecko a jiné okrajové země Eurozóny, ale např. i Belgie si půjčovaly proti budoucím nejistým daňovým výnosům, využívaly různé techniky měnových swapů a účetních triků nedostatečně (?) odražených v platném statistickém vykazování.