Zdraví si nekoupíš. Pravdivost této věty přijímáme s naprostou samozřejmostí. Ale přemýšlíme vůbec, co tato slova znamenají?
Zdraví si opravdu nikdo nekoupí. Zdraví je totiž otázkou štěstí. Něco jako výhra v loterii. Kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom zdravotní pojištění. Základním smyslem pojištění je zajištění proti smůle. Proti tomu, když to štěstí nemáme. Toto a pouze toto je funkce zdravotního pojištění: pomoci lidem, kteří měli smůlu. Nebo prostě méně štěstí, než ti druzí. Vše ostatní zvládneme jinými prostředky.
Z dnešní Vize 2020: Paroubka bychom nevolili ani za zlaté prase, zní z Modrého týmu
Mluvím tu o takovém zdravotním pojištění, jak bylo původně koncipováno. Ne o jeho deformované podobě, kterou přinesl v druhé polovině minulého století socialistický stát blahobytu. Stát, který svými principy ničím neomezované spotřeby přivedl na pokraj krize nejen zdravotní systém, ale i sociální a penzijní a vůbec celé veřejné finance. Na pokraj krize faktické a bohužel i krize morální.
My tu ale nemluvíme a nechceme mluvit o minulosti, ale o budoucnosti, o vizi dokonce přesahující rok 2020. Základem vize moderního a udržitelného zdravotnictví je správné pochopení oné věty: Zdraví si nekoupíš.
Pochopit tuto větu úplně špatně je snadné. Pochopit ji tak, že vrcholem civilizace a solidarity má snad být takzvané bezplatné zdravotnictví. Všichni, kdo jsme vychodili alespoň základní školu a známe zákon zachování hmoty a energie ale víme, že nic není zadarmo.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku


