CzechTek 2005 se po brutálním policejním zásahu stal novodobým symbolem politické zvůle na straně jedné a touhou po svobodě na straně druhé.

 Řekne-li se „17. listopad", každému se ihned vybaví vzpomínka na rok 1989. Především mladá generace z řad studentů, ale i ostatních, vyjádřila na pietním aktu k výročí událostem ze 17. listopadu 1939 nespokojenost s politickým systémem. Následoval násilný zásah, který v sobě máme všichni zakořeněný jako odstrašující případ toho, že když se někdo politikům znelíbí, může následovat absolutně nepřiměřená tvrdá odveta. V očekávání lepší budoucnosti národ provolával slávu nově ustanovenému zřízení, ale mění se režimy, mění se vlády, avšak lidé zůstávají. Potom se není čemu divit, že své zažité zvyklosti mohou uplatnit i tam, kde se lidé shromáždí i třeba jen proto, aby zapomněli na starosti všedních dnů a zaslouženě se bavili při poslechu hudby, kterou mají rádi. Ale to by nebyli politici, aby necítili potřebu zkrotit náznak svobodného sebeurčení a nebyli by to politici, kdyby nechtěli získávat politické body tím, že označí skupinu lidí za společensky nepřijatelnou a nechají je úmyslně 16 let po „sametové revoluce" doslova zmlátit. „CzechTek 2005" se potom může stát druhým synonymem politické nenávisti vůči lidem a o to smutnější je, když jsme se domnívali, že konečně žijeme ve svobodné společnosti. I přes mediální šum, který následně proběhl, je asi každému jasné, že od první chvíle byla tato akce úmyslně sabotována a okolnosti nastaveny tak, aby se našla záminka k tvrdému zásahu. Měla poučit mladou generaci, že demokracie je jen prázdná fráze, že stále jsme všichni v rukou mocných a situace ze 17. listopadu se může opakovat takřka kdykoliv.