Motto: „Ahoj, Petře, tak jsem tě volil," volal mi v sobotu po volbách jeden kamarád. „A kroužkoval jsi mě?" ptám se. „Ne, proč? Vždyť jsi byl na kandidátce dvojka!" „Tak to jsi mě nevolil."

Také si myslíte, že kroužkování je skvělá věc? Tak schválně, jestli vám to nadšení vydrží až do konce tohoto článku. Jste si jisti, že opravdu víte, jak kroužkování vlastně funguje a co také způsobuje? Úplně každý, s kým jsem si o tom v posledních dnech povídal, na konci našeho rozhovoru nevěřícně kroutil hlavou.

Nejdříve modelový příklad. Představme si pro zjednodušení, že nějakou stranu volí sto lidí. Pouze pět z nich kroužkuje, kupříkladu poslední čtyři kandidáty, ostatních 95 vhodí do urny volební lístek bez preferencí. Proč nekroužkují? Na protest? Samozřejmě, že ne. Naopak, volí pořadí uvedené na kandidátce. Čí vůle ale určí výsledek voleb, vůle 95 nekroužkujících, nebo pěti kroužkujících? Náš volební systém je nastaven tak, že oněch 95 hlasů neznamená nic. Jenom nafouknou procentuální výsledek strany. O tom, kdo bude poslancem, rozhodne pět kroužkujících. Preferovaná čtveřice z chvostu přeskočí na čelo kandidátky. Stačí pět procent z celkového počtu hlasujících pro tu kterou stranu, a je vymalováno.