Před dvěma lety vyšla autorova kniha Poslední člověk a jeho přátelé pojednávající o konci lidstva ve čtvrtém tisíciletí. Komunistická společnost, ve které všichni mají zajištěny všechny potřeby a nemusí pracovat, končí naprostým nezájmem, není čeho dosahovat a není proč žít. Lidé jsou do vysokého věku udržováni při životě a žijí virtuálním životem napojeni na přístroje zajišťující jim zábavu přímým přenosem informací do mozku, zatímco tělesná schránka je napojena hadičkami na přístroje dodávající všechny potřebné živiny do krve. Lidské trosky jsou přebalovány a otáčeny roboty. Vyrobit umělé dítě se nepodařilo a tak lidstvo postupně vymírá. Poslední skupinka lidí se tomuto životu vzepře a rozhodne se vrátit k přirozenému životu. Jejich osudy jsou námětem knihy.

Ve třetím tisíciletí se navrátí náboženské ideje do společnosti, lidstvo přestane vymírat a nějakou dobu je schopno existovat. Potom opět zvítězí pohodlnost, nezájem a komunistické myšlenky. Technická vyspělost nevyžaduje od lidí práci a idea, že lidé trpět musí a pracovat také, se stává stále více trapnou. Proč si jen neužívat?