Jistě si mnozí z nás pamatují doby, kdy v případě výpadku dodávky elektrické energie zavolali na nejbližší služebnu VČE a ti jim oznámili, že o poruše vědí, na jejím odstranění pracují a do půl hodiny bude závada opravena. Dnes v případě poruchy zavoláte na zákaznickou linku ČEZu do Plzně, tam si ověří vaše zákaznické číslo, bydliště, platbu faktur a potom vám operátorka sdělí, že vaše oznámení prověří.

Podobný podivuhodný příběh se odehrává v dnešní době s energetickou koncepcí státu. Není to téma jen pro odborníky, jak by se mohlo zdát. Naopak, týká se nás všech. Jak různí úředníci na ministerstvech včetně ministrů odcházejí a přicházejí, mění se také koncepce takřka z hodiny na hodinu. Jako mávnutím kouzelného proutku tak jednou plánujeme stavbu desítek jaderných bloků během dvaceti let, načež obratem zjišťujeme, že vlastně žádné nepotřebujeme. Vše ukazuje na fakt, že nevíme, co chceme, a možná bezradně čekáme, až co nám nařídí svou směrnicí komise z Bruselu.

Energetická koncepce a celá energetická politika státu je otázkou zásadního významu ochrany národních zájmů každé země, kdy co možná největší nezávislost a diverzifikovaná soběstačnost zdrojů musí být nepsaným zákonem. Možná až velmi rychle zapomínáme na menší či větší krize v této oblasti národního hospodářství.