V rámci dohody bylo totiž přislíbeno vyplatit církvím za nevydaný majetek 59 mld. Kč v průběhu třiceti let. Obávám se, že tento argument VV vyplývá z neznalosti rozpočtového procesu.

Schválením finančních náhrad vznikají státu od roku 2013 roční náklady ve výši cca 2 mld. Kč bez započtení inflace. Tedy povinný, mandatorní výdaj stejného charakteru, kterým se vyznačují podpory v nezaměstnanosti nebo starobní důchody. Stát tyto výdaje jednoduše musí uhradit. Blokovat majetkové narovnání z tohoto důvodu by bylo stejně paradoxní, jako kdyby stoupl počet důchodců nebo nezaměstnaných a Věci veřejné by požadovaly zablokování vyplácení podpor a důchodů do doby, než přesně určíme, kde se na ně vezme. Poctivá odpověď je jednoduchá – ze státního rozpočtu.

Ten obsahuje mnoho tisíc položek a značná část z nich má mandatorní charakter. Nelze říci, že pokud se jedna položka zvýší nebo přibude, pak se v množství tisíců změn dalších položek druhá konkrétní položka sníží nebo zcela zruší. Až se bude projednávat návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2013, resp. stanovovat limity jednotlivých kapitol, pak se vezmou v úvahu všechny mandatorní výdaje, které se musí vyplatit. Po zohlednění fiskálního cíle, výdajových rámců a predikce příjmů se rozepíší limity výdajů konkrétních resortů. Není však možné spojit změnu jedné položky se změnou jiné konkrétní položky, když se jich mění několik tisíc.