Jste členem Strany demokratického socialismu a pražským zastupitelem za KSČM, osmý na kandidátce této strany do Evropského parlamentu (EP). Co tam chcete dokázat?
Víc věcí. Často se scházíme s kolegy z krajských zastupitelstev za KSČM. Jsou v jiné situaci než my v Praze. Nejvíce ve vztahu k EU bolí čerpání fondů na krajských úrovních. Vypadá to někdy, že nám byl evropské dotace čert dlužen. Naši úředníci často vymýšlejí nesmysly. Ne všechno, co se kritizuje, pochází z Bruselu, spoustu kravin si děláme sami.
Jakou konkrétní kravinu myslíte?
Například několikanásobné kontroly dávno uzavřených případů. Čerpání peněz bylo dávno uzavřeno, ale najednou někdo přijde, a protože je momentálně taková politická nálada, začnou se všechny věci znovu kontrolovat. U příjemců panuje obrovská nejistota. Na věc je třeba se dívat právě očima příjemců, nikoli očima rozkrádání. K tomu nedochází většinou v Bruselu, ale hlavně tady.
Není to tedy oprávněný důvod kontrol?
Máme někdy mylný pocit, že se všechno dohoní tím, že budeme dělat nová administrativní opatření. Jak to, že se evropské fondy bez problému čerpají v Polsku a tady jde neustále o problém? I zákon o veřejných zakázkách je příkladem toho, jak se to nemá dělat. Pod záminkou boje proti korupci se věc zkomplikuje tak, že se v ní už nikdo nevyzná.
Jak byste mohl z Bruselu takovou kontrolu kontroly ovlivnit?
Neříkám, že bych ji přímo ovlivňoval. Znalost prostředí tamním úředníkům ovšem chybí. Žijí trochu ve svém skleníku. V Bruselu, v Evropské komisi, panuje obrovský nezájem o reálie střední a východní Evropy. Skoro všichni jsou z Francie, Německa, Španělska, z větších či bohatších států, bohužel zpravidla dosazeni za odměnu. Není vždy jisté, na jaké jsou profesionální úrovni. Ve Straně evropské levice kritizujeme, že pro Brusel jako by střední a východní Evropa vůbec neexistovala. Týká se to například imigrační politiky. Přece máme úplně jiné problémy s imigrací, než má Francie nebo Německo. Jsou to úplně nesouměřitelné věci.
Myslíte, že by dění na Ukrajině mohlo optiku Bruselu trochu přesměrovat i na nás?
Rád bych. Ale na Ukrajině se střetává tolik zájmů, že se v tom málokdo orientuje. Prostí Ukrajinci téměř nikoho nezajímají. Ti musejí žít v naprosté beznaději. Každých pět let je tam nějaká revoluce a po ní se dostanou k moci noví oligarchové. Ukrajinci už musejí mít dost toho, že jsou pořád okrádáni.
Kolik můžete potřebovat hlasů, abyste z osmého místa kandidátky do EP přeskočil kolegy a byl zvolen?
Musím získat 5 % hlasů od voličů, kteří se rozhodnou pro lístek KSČM s číslem 10. Shodou okolností jsme to číslo měli v parlamentních volbách v roce 1990, kdy jsem přeskočil z předposledního místa kandidátky na druhé. Byl jsem šéfem volební kampaně KSČ, vymyslel jsem třešně. Každý se tehdy bál jít do televize, takže mě lidé znali. Před tím jsem dělal v SSM, poté v mezinárodních nevládních organizacích. Z hlediska životního příběhu, jazykových znalostí, zkušeností, osobních kontaktů si myslím, že předpoklady pro práci v EP mám. Obávám se ale, že pro levicové voliče je důležitější, kdo se na podzim stane starostou. Evropské volby ale mají pro naši budoucnost možná větší význam než volby obecní.
Psali jsme:
JUDr. Lubomír Ledl
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lubomír Ledl - profil
