Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, máme před sebou velmi ambiciózní návrh zákona nového kodexu občanského práva, který se s dosavadní právní úpravou rozchází jak hodnotově, tak koncepčně. Návrh občanského zákoníku se rozchází s právní tradicí totalitarismu, a proto se hlásí k diskontinuitě vůči socialistickým občanským zákoníkům z let 1950 a 1964.

Tvůrci zákoníku chtějí naopak navázat na tradici prvorepublikovou, která kontinuálně vycházela z rakouského a středoevropského právního myšlení. Ideovým zdrojem rekodifikace jim proto byl občanský zákoník, respektive jeho návrh z roku 1937, který byl revidován jak z hlediska vývoje občanského a soukromého práva na našem území, tak s ohledem na vývoj evropských občanských kodexů a samozřejmě i s ohledem na příslušné směrnice a nařízení Evropské unie.

Uvedená východiska a principy, kterými se tvůrci návrhu nového občanského kodexu řídili, se odrazila i v užitém názvosloví, které mnohdy působí archaicky. A já musím říci, že mně zní sympaticky a zajímavě. Co je ale dle mého soudu podstatnější, v některých případech se návrh kodexu terminologicky míjí s úpravami, které na soukromoprávní úpravu navazují v oblasti veřejnoprávních vztahů.

Já zde nechci z tohoto pohledu rozebírat celý návrh zákona, ale chci se zastavit u problematiky, která je mi velmi blízká a která se týká pojetí zvířat v novém občanském zákoníku. Podle předkladatelů má mít soukromé právo pro své účely svoji kategorizaci zvířat, která sleduje účel ve vazbě na základní soukromoprávní instituty zejména spojené s existencí, vznikem a zánikem vlastnického práva ke zvířeti a otázky spojené s povinností nahradit škodu způsobenou zvířetem. Předkladatelé se sice odvolávají na skutečnost, že rozdělení zvířat, které pro občanský zákoník zvolili, zná i veřejné právo, poukazují však přitom na právní předpisy, které jsou z hlediska postavení zvířat v právním řádu zcela marginální a nebo o zvířatech obsahují jediné ustanovení s nevhodnou terminologií. Jako příklad mohu uvést zákon o krmivech, o pozemních komunikacích, či dokonce sdělení Českého statistického úřadu. Naproti tomu předkladatelé zcela ignorovali kategorizaci zvířat ze zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který je jediným právním předpisem zabývajícím se v Ćeské republice otázkami zvířat komplexně.