Sex je výměna genetické informace, povinnost, koníček, sport, platidlo, živnost, trest, motivace, zklamání, odměna, slabost, moc, zbraň a také politikum. Nejspíš jím byl vždycky. O co větší tabu, o to magičtější moc. Tato „zábava chudých" připravovala bohaté o majetky, trůny, přiváděla je na bojiště i popraviště. V šedesátých letech poznamenala sexuální revoluce celou jednu generaci a vlastně i generace následující. Dnes pozbyl sex své tajemno, diskutují o něm odborníci i laici. Je tématem, ke kterému máme od určitého věku prakticky všichni co říci a také říkáme, přesto pro většinu z nás zůstává záležitostí neveřejnou, intimní. Ta větší část z nás si pro sex přirozeně vybírá partnera opačného pohlaví. Současně se zachováním rodu je jako vedlejší produkt zajištěn i extatický prožitek.

Menší část populace si ale stejně přirozeně vybere partnera stejného pohlaví, i když zde o rozmnožování jít nemůže. Jedná se o vlastnost geneticky danou, stejně tak jako zrzavé vlasy, modré oči nebo labutí šíje.

Mluvíme o homosexuální orientaci na rozdíl od homosexuálního chování, které si můžeme zvolit, zpravidla jako krátkodobou, jednotlivou epizodu - např. intelektuálové přelomu století, tzv. ztracená generace, nebo tam, kde se opačného pohlaví nedostává, např. ve vězení.

Některé kultury a náboženství homosexualitu považují za chorobu, hřích, posedlost a trestají ji přinejmenším sociálním vyloučením, ale extrémně i smrtí. Moderní euroatlantická společnost nemá v podstatě důvod se jí příliš zabývat. Většinou vůbec nevíme, že náš šéf, soused či automechanik je gay. Proč také! Žijí si své nekonfliktně nudné, klidné životy; když vás pozvou na svatbu, resp. registrované partnerství, budou tam vzlykající matky, upatlaná mimina, opilí svědkové, mísy koláčků i spršky rýže. Projevují stejné emoce.