Nemá smysl příliš porovnávat soudobý vzdělávací systém a situaci v českém školství s obdobím před více než dvaceti lety. Na to se sociální, ekonomická, etická a hodnotová měřítka příliš změnila.

DISCIPLÍNA A NEKÁZEŇ

V současné škole zcela chybí disciplína. Jak žáků, tak učitelů. Tím, jak mocně námi prorůstá všemocný stát sociálního blahobytu, erodují základní kameny rodinného soužití. Manželství je považováno skoro za přežitek. Přednost dostává "moderní" soužití partnerů bez formálního potvrzení manžel - manželka. Nesmyslné upřednostňování volných svazků vede k tomu, že rozchody jsou snazší. Není výjimkou, že se domácnost stává "průchozím bytem" a dítě ze svého raného dětství zná i několik "tatínků". Výsledkem je nepřítomnost přirozené atmosféry rodinného kompromisu a zodpovědnosti. Dítě se učí nápodobou. Modelem chování mu musí primárně být rodinný kruh.

Chybí-li přirozená autorita otce a matky, lze obtížně očekávat, že se dobrovolně podřídí autoritě učitele. Nedůslednost výchovy uvnitř rodiny, způsobená absencí autority, je lehkovážně zastírána pohodlnou výchovou dítěte k spontánnímu "svobodnému" jednání.

Výsledkem je stále častější neschopnost dětí řídit se běžnými návyky a ovládat dovednosti odpovídající jejich věku.