Přejete si, aby Miloš Zeman za 4 roky znovu kandidoval na prezidenta?Anketa
V nedělním pořadu Hovory z Lán na Radiožurnálu se prezident Miloš Zeman rázně vyslovil proti praxi, kdy koaliční strany obsazují ministerstva, která nemají v gesci, politickými náměstky. „Považuji za naprostou pitomost, jestliže koaliční strany obsazují tzv. politického náměstka, který není odborník a jedinou funkcí je hlídat ministra. Proto podporuji co nejtvrdší verzi služebního zákona, která hnusnou instituci politických náměstků pokud možno vymýtí,“ prohlásil Miloš Zeman.
Také politolog Zdeněk Zbořil si myslí, že by nejbližší ministrovi spolupracovníci měli být výkonní státní úředníci a nikoli političtí náměstci. „Ale to by byl takový zásah do dosavadní praxe, že nevím, zda to má vůbec naději na úspěch. Vždyť miniaturní české politické strany jdou do voleb a do politických bojů jenom proto, aby dostaly své lidi na ministerstva. Dokonce to máme v živé paměti ještě z doby komunistické nomenklatury, kdy si KSČ obsazovala ministerstva, ale nechávala určitý počet míst podřízeným stranám Národní fronty. Ty měly svůj nárok na místa náměstků,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Stranám jde o protlačení svých lidí na ministerstva
V podobném duchu, jen pochopitelně bez Národní fronty, to pokračovalo i po roce 1990. „Je to totiž jeden z mimořádných zájmů všech politických stran, ať už dopadnou ve volbách jakkoli, aby své lidi prostřednictvím koaličních vlád na tato místa protlačily. Mimochodem proto byl takový odpor proti tzv. opoziční smlouvě, protože ta vylučovala, aby strana s malým počtem poslanců nejen hrála roli nějakého jazýčku na vahách, ale aby prosazovala své lidi do funkcí náměstků. Myslím však, že pan prezident by začal bojovat s větrnými mlýny. Neumím si představit, jak by to politické strany skously,“ konstatuje politolog.
Psali jsme:
Do služebního zákona, na nějž v případě ministerských náměstků hlava státu spoléhá, navrhuje předseda Legislativní rady vlády Jiří Dienstbier, aby odborní náměstci skládali zkoušky. „Lidé, kteří postupují státní správou vzhůru, by kvalifikaci měli mít a měli by ji prokazovat. Ale obávám se, že to narazí na problém. Vždyť to množství lékařů, které je ve sněmovně a touží po vysokých funkcích – jen si vzpomeňme, že jsme nedávno měli za ministra průmyslu a obchodu anesteziologa – by muselo zvládnout základy právní vědy, měli by znát i něco z politické ekonomie a také by měli rozumět tomu, čemu se kdysi říkalo technika hospodářské administrativy. Zkoušky jsou rozumný, ale neuskutečnitelný nápad,“ domnívá se proto Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Zemanova vyjádření o Ukrajině jsou protichůdná
Ve svých Hovorech z Lán se prezident výrazně zastal ministryně spravedlnosti Heleny Válkové po jejích dvou střetech s vlastními náměstky. „Pan prezident svou podporou paní Válkové, která se rozhodla něco podniknout, čímž vyvolala zájem o svoji osobu na všech možných stranách, se zřejmě snaží vyslovit podporu snaze s tím rezortem spravedlnosti něco dělat. A ten případ Opencard, kde se mluví o chybách odpovědné státní zástupkyně, také svědčí o tom, že tady je něco v nepořádku a že se ti potencionálně ohrožení už začínají bránit,“ poznamenává politolog.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Miloš Zeman zaujal také svými postoji k Rusku a dění na Ukrajině. Jednak se vyslovil proti sankcím vůči Rusku a podpořil zrušení víz pro Rusy při cestách k nám, na druhou stranu opustil svůj dřívější názor na federalizaci Ukrajiny, o čemž ho prý přesvědčil tamní prezident Petro Porošenko při osobním setkání. „Prezidentova vyjádření ohledně konfliktu na Ukrajině jsou od počátku dost protichůdná. A stačí si vzpomenout, že chtěl být zpočátku moderátorem vyjednávacího procesu mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropskou unií, ale pak se postavil jen na tu jednu stranu,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Před komunálními volbami lze čekat prezidentovu aktivitu
Přemýšlí nad tím, jaký význam měla čtvrteční návštěva ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v Dněpropetrovsku. „K čemu ta návštěva sloužila a jaký byl její výsledek, je neodhadnutelné. A další otázkou je, zda Zaorálkova návštěva byla koordinovaná s prezidentem republiky. Zdá se mi totiž, tak jak se zmítá naše zahraniční politika v různých proměnách, tak obětí těch proměn je i hlava státu, která nás má zastupovat navenek. A tou nejasností koncepce české zahraniční politiky si vysvětluji i rozporuplná stanoviska pana prezidenta, kterým jako celku nerozumím. Chápu důvody jednoho nebo druhého výroku, ale nerozumím tomu jako celku,“ přiznává politolog.
Očekává přitom, že s tím, jak se budou blížit podzimní volby, bude Miloš Zeman více soustřeďovat pozornost na domácí politiku. „Spekulace, že by se mohl zapojit do vnitřní politiky před komunálními volbami, se mi zdá docela důvěryhodná. Protože on je koneckonců větší znalec vnitřní politiky České republiky než zahraniční a určitě se bude snažit jako přímo zvolený prezident využít této příležitosti k nějakému posílení svého vlivu nebo výraznější prezentaci své funkce. A ty jeho spanilé jízdy po jednotlivých regionech o tom také svědčí. Ale že by tím došlo k nějakému zásadnímu zvratu, to se mi nezdá,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Kalouskova černá můra se začíná naplňovat
Momentálně má hlava státu velmi pozitivní vztah k Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO, čímž se naplňuje noční můra Miroslava Kalouska, který varoval před spojenectvím „monarchy a oligarchy". „Jejich vztah možná vychází i z typologie jejich osobností, protože se doplňují nebo vyvažují. Určitě je tam možné pozorovat nějakou afilaci a koneckonců mají stejnou motivaci. Pan Babiš zakládal své politické hnutí, aby se postavil proti všemu, co tady bylo za posledních 24 let. A Miloš Zeman alespoň kritizuje všechno, co tady bylo od doby jeho neúspěšné kandidatury na prezidenta. Takže oba mají kritický až hyperkritický vztah k té minulosti,“ vysvětluje politolog.
Vyjádření Miroslava Kalouska považuje za zajímavé a prý by stálo i za nějakou politologickou úvahu. „A to proto, že to není jev typický jen pro Českou republiku, ale odehrává se to v různých postkomunistických režimech a dokonce i takových, o nichž jsme si mysleli, že jsou tomu vzdálené jako Polsko a Maďarsko. Ale zdá se, že i tam se objevuje jakási kombinace monarchistických a oligarchických rysů, přičemž bych chtěl zdůraznit, že pokud jde o tu oligarchii, tak ten termín nepoužívám obecně jako vládu několika, ale jako finanční oligarchii, jako vládu několika osob spojených s kapitálem,“ podotýká Zdeněk Zbořil.
Vulgarity, které zavádí populární aristokrat, nám už nevadí
Sněmovní střety mezi Miroslavem Kalouskem a Andrejem Babišem se pomalu stávají tak vyhlášené, jako byly svého času ty mezi prvním jmenovaným a Davidem Rathem. Naposledy mezi nimi létala slova zloděj a cirkusák. Deník MF Dnes chtěl oba rivaly dostat k přímé debatě, a tak se optal, zda by k té debatě mohlo dojít u piva. Zatímco první místopředseda TOP 09 souhlasil, šéf ANO tuto možnost rázně odmítl se slovy, že „se zloději na pivo nechodí“. „Jejich vztah je velmi napjatý, ale nevíme, jak se k sobě chovají mimo kamery a mimo mikrofony, takže bych ta silná slova nepřeceňoval,“ doporučuje politolog.
Podle něj nás už nedostatek kinderstube ani příliš nevzrušuje a na drsná slova v politice jsme si už zvykli i „díky“ noblesnímu předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi. „Ty vulgarity, které zavádí populární aristokrat, nám už ani nepřipadají jako vulgarity. Já si myslím, že od pánů Babiše i Kalouska je to taková úspěšná hra před potencionálními voliči, vyjadřování tvrdých stanovisek, které jdou až za hranici osobních urážek. Ta brutální diskuze ale přináší oběma určitou popularitu a ještě se dočkáme ´veselejších´ vyjádření, než jsme zatím od obou slyšeli,“ míní Zdeněk Zbořil.
Zlé vypuštěné slovo zničí toho, kdo ho pronesl
Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek si ale terč pro své urážky vybírá napříč vládní koalicí. Při čtvrtečních interpelacích nazval Mariana Jurečku pasáčkem vepřů, který je z boží milosti ministrem zemědělství. Jakoby pozapomněl, že se ještě v barvách KDU-ČSL ucházel především o hlasy zemědělců a lidí z venkova, jimž se teď už v jiném stranickém tričku vysmívá. „S voličstvem KDU-ČSL se už rozešel a opírá se jen o ty už dříve odpadlé, tak ho možná ani dodatečně taková slova nemrzí,“ domnívá se politolog.
Ale stejně tak připouští možnost, že se elitní rétor nechal unést svým politickým temperamentem, což se mu také někdy stává, ale to není v politice nic divného. „Jsou lidé, kteří za domněle vtipnou narážku či kritiku prodají i svoje názory. Ovšem pouštět se do pana ministra, když tam není přítomen a nemůže bezprostředně reagovat, to moc dobré není. Sama o sobě ta nadávka, byť přednesená na půdě Poslanecké sněmovny, nebyla k ničemu. Protože, jak říkají buddhisté, to zlé vypuštěné slovo se nedotkne toho cíle, ale vrací se k tomu a zničí toho, kdo tu kalenou střelu vypustil,“ připomíná Zdeněk Zbořil.
V bouřlivé debatě si nikdo nevzpomněl na kněze Tisa
O vzruch ve sněmovně se ale postaral i poslanec ČSSD Igor Jakubčík výrokem, že za druhé světové války byla katolická církev jedním z největších spojenců nacistického Německa. „Politicky se to může hodnotit jako nevhodný příspěvek v diskuzi o církevních restitucích a pan Jakubčík se toho vyřčeného také vylekal. Ale možná ani neví, že po internetu kolují ty slavné fotografie, abychom nezapomínali, kdo jsou ti preláti katolické církve na Slovensku i v různých evropských zemích, kteří jsou tam ve společnosti vysokých pohlavárů nacistického režimu a společně s nimi hajlují. A to je celá série fotografií,“ upozorňuje politolog.
V té souvislosti ho překvapilo, že si v té vyhrocené a emotivní diskuzi nikdo nevzpomněl na římskokatolického kněze, ministra československých vlád a v letech 1939-45 prezidenta Slovenského státu Jozefa Tisa. „Když už ta debata byla tak bouřlivá, tak mě překvapilo, že se tam neobjevilo i jméno tohoto katolického kněze, který byl i hlavou státu a později byl odsouzen jako válečný zločinec mimo jiné také za deportace židů, za které ještě Slovenský stát nacistickému Německu platil,“ říká Zdeněk Zbořil a připomíná i divadelní hru režiséra Rastislava Balleka o přeměně venkovského faráře až v agresívního nacionalistu, který nakonec skončil na popravišti.
Spolupráce církve s nacisty se dlouho diskutovala i v Německu
A zmiňuje i hru Náměstek německého dramatika Rudolfa Hochhuta, který ve své hře líčí papeže Pia XII. jako člověka posedlého mocí a připraveného pro ni udělat cokoli. „To vyvolalo velkou pozornost zejména v té katolické části Německa a dlouhou dobu se ta spolupráce diskutovala. A to nemluvím o tom, že církev měla své hnutí Pacem in terris a ministra zdravotnictví Josefa Plojhara od roku 1948 po plných dvacet let. Takže ten problém je mnohem závažnější, než si ti lidé, zejména pan Laudát, který tak nepříčetně zareagoval, myslí,“ zdůrazňuje politolog.
V závěru obrací pozornost k rozhovoru Zdeňka Škromacha pro ParlamentníListy.cz, v němž se místopředseda Senátu a dříve i ČSSD pozastavuje nad tím, proč sociální demokracie podporuje Romy, gaye, přistěhovalce, zatímco by se podle něj měla soustředit na „lidi práce“. Stejně tak nechápe, proč byl vnitrostranické kritice podroben Jeroným Tejc za to, že navrhl pro stranické referendum otázky týkající se církevních restitucí a sektorové daně. Sociální demokracii také varoval, že pokud nepřitvrdí vůči předsedovi ANO Andreji Babišovi, dopadne jako ODS.
Škromach naznačuje Sobotkovi, že jsou i tací, co si pamatují jeho sliby
Z vyjádření Zdeňka Škromacha se dá prý poznat, že by se rád vrátil do politiky, nejen té senátní. „Zřejmě proto se dostal k problémům vnitrostranickým, protože jinak toho vlastně nemůže dosáhnout. Ve vnitřní politice českého státu hraje na obvyklý populismus, a proto ti Romové a nepřizpůsobiví, to je obehraná písnička. Ale pokud jde o vnitrostranickou politiku, tam je skutečně možné, že se snaží naznačit panu Sobotkovi, který v posledních dnech a týdnech sbírá politické body, že existují lidé, kteří si na něho pamatují leccos, co by mohli předložit jako jeho kritiku,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Po nepřesvědčivém výsledku ČSSD v podzimních sněmovních a jarních eurounijních volbách se čeká neúspěch v senátních volbách, a tak bude další dění uvnitř ČSSD hodně závislé na tom, jak dopadnou komunální volby. „Právě proto si myslím, že se zastal návrhů pana Tejce, protože zřejmě usiluje o nějakou výraznější roli i uvnitř sociální demokracie. O návratu do silnější politické pozice v rámci strany může uvažovat, ale ČSSD prochází nebo spíš už prošla bouřlivou generační obměnou, a tak si myslím, že pan Škromach jinou naději než účast na nějakých Hovorech z Lán či něco podobného, nemá,“ konstatuje politolog.
Strany mají strach z Babiše, jeho ANO drží při sobě
Zdá se mu, že Zdeněk Škromach při své výzvě k přitvrzení proti Andreji Babišovi zapomíná, že voliči ČSSD i případní jeho stoupenci jsou opravdu už otrávení tím, co všechno tady politické strany udělaly. „Proto berou zavděk panem Babišem, který říká, že chce proti tomu bojovat. Proto z něj mají ostatní politické strany celkem přirozený strach, protože je překvapil jeho úspěch i to, že se hnutí ANO nerozkládá, že pořád ještě existuje a že se dovedou jeden druhého zastat, a to je znervózňuje,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
