Dala jste najevo, že se těšíte, až jednou budou odhaleny všechny lži o válce v Sýrii, přičemž jste měla na mysli zejména situaci v Aleppu, kde se horečně bojuje. Jaké lži jste měla na mysli? Pokud jde o Aleppo, Asad s pomocí Rusů útočí a západní státníci hrozí pěstmi kvůli válečným zločinům. Analytici s údivem píší, že oni se Rusové asi skutečně rozhodli, že tu válku vyhrají sami. Bez dodržování příměří. Bez konzultace se Západem. Bez dohod, na koho útočit a na koho ne. Jak na to všechno nahlížíte? Ty obrázky trpících obyvatel nejsou pěkné.
Musím přiznat, že „těším se“ je příliš silný výraz, tím spíš, že byla odhalena už většina lží o válce v Iráku nebo v Libyi a stejně se nic nestalo – tím myslím, že nikdo z iniciátorů těch vylhaných agresí a válečných zločinů a ani nikdo z jejich nadšených „propagandistů“ nebyl potrestán. Svět běží dál, jen s pár zbytečnými problémy – včetně migrační krize – navíc.
Nicméně třeba propagandistická hra kolem Aleppa je fakt už silná káva: Západ – to je ta demokratická část světa, co tak bojuje proti tomu terorismu, víte? -- až hystericky brání oddíly džihádu ve východní části města, kde je značná část obyvatel fakticky držena jako živé štíty, a zcela přehlíží rakety a dělostřelecké útoky džihádu, které zabíjejí ve „zbytku“ města, v němž žije přes milion lidí včetně normálních sunnitů, alávitů nebo třeba křesťanů a Kurdů. A když „naši umírnění teroristé“ podříznou malého Palestince a ještě si to hrdě nahrají na YouTube, tak z USA zazní, že podle „jednoho incidentu“ přece nelze rozhodovat, kdo je hrdlořez a kdo ne. A bizarní je i postoj Západu k al-Káidě: na jedné straně ji USA mají na seznamu teroristů, ale na druhé straně na její oddíly v Sýrii bůhvíproč neútočí, a když si pak jeden z jejích syrských lídrů v rozhovoru s německým novinářem a poslancem Jürgenem Todenhöferem postěžuje, že jim USA zbraně sice dodávají, ale málo, tak se přece jen kdosi „napne“ a argumentuje, že onen rozhovor je hoax, protože velitel al-Káidy na fotce nosí na ruce zlatý prsten, a to by přece žádný káidistický asketa nikdy neměl… Stačí ale pár minut googlovat a snímky, na nichž má „asketa“ Usáma bin Ládin prsten, najdete. A to by bylo humanitárního povyku, kdyby syrský režim odpojil vodu pro celé Aleppo, ale protože to nyní udělali „naši“ džihádisté, tak západní, formálně stále ještě demokratičtí politici mlčí. A John Kerry mezitím hrozí Rusku, že když nepřestane útočit na džihádistické východní Aleppo, přestane s nimi Washington mluvit. Rozum zůstává stát. Je mi fakt záhadou, jak se západním politikům tak dlouho daří podporovat teroristy a přitom mít média – respektive jejich majitele, samozřejmě – na své straně a vytvářet virtuální realitu.
Co se týče pozemní ofenzívy proti džihádu ve východních čtvrtích Aleppa, ano, začala a po dvou dnech hlásí dvě osvobozené čtvrti. Po krachu všech možných jednání s USA Rusům a Syřanům a Íráncům a šíitům obecně a Kurdům vlastně ani nic jiného nezbývá a potvrzuje se to, co jsem tvrdila (nesnáším takové to „Já vám to říkala!“) už v únoru, tedy že se syrská válka ve finále rozhodne spíš na bojišti než za jednacím stolem. Není jasné, na co by vlastně měli Rusové a spol. ještě čekat. A fakt, že Západ zesiluje své politické a mediální „tlampače“ v zásadě jen znamená, že prohráváme. Drastické obrázky z vybrané syrské lokality při současném tutlání obrázků našich obětí v Afghánistánu, Iráku, Libyi nebo Sýrii či tutlání obětí „našich“ teroristů jsou ve finále zase jen obrázky. Války jsou hrůzné. Když jsme u toho, tuhle jsem narazila na fotku neuvěřitelně zdeformovaného dítěte, které se před pár dny narodilo ve Vietnamu, postižené rezidui americké chemické války, čili tzv . agent orange… Zajímá to ale ještě někoho?
Jak to tedy je diplomaticky: Směřuje se k unilaterálnímu ruskému řešení války v Sýrii? Nepraští do toho později USA formou zásadního zesílení pomoci svým spojencům? Ze Západu častokrát zní, že Rusům a Asadovi nejde ani tak o zničení pouštního Daeše, jako spíš o znovudobytí městských aglomerací a oblastí, kde, jednoduše řečeno, něco je. Je používán termín „useful Syria“. A tam samozřejmě Asad s Rusy mydlí naprosto kohokoliv, protože „teroristé“ jsou pro ně všichni. Je to správný odhad situace? Není poněkud hloupé nechávat Daeš na pokoji?
Myslím, že ruský generální štáb musel v posledních dnech sáhnout po plánu B. Původně byla ve hře stále varianta určité dohody, díky níž by si Rusko a USA rozdělily sféry vlivu a spokojenosti, aby do budoucna nemuselo docházet k dalším konfliktům, nicméně poté, co Pentagon otevřeně vypověděl poslušnost Bílému domu a zmasakroval syrskou vojenskou posádku u Dejrizoru a současně odmítl nápad s koordinací svých postupů s Ruskem, vlastně smysluplnost jakýchkoli dalších dohod mezi Ruskem a USA zmizela. Přitom už jen sám fakt, že Bílý dům nemá pod kontrolou „svá“ ministerstva, je hodně šílený, pro demokracii takříkajíc naprosto „nevhodný“. A protože Rusko připouští, že původně mělo v plánu „pobýt“ v Sýrii jen několik měsíců a s rokem ani nepočítalo, tak to zkusí urychlit nyní. Nepotvrzené zprávy mluví dokonce o dislokaci ruských pozemních sil východně od Damašku, kde syrská armáda zahájila „dočišťování“ džihádistických „kapes“.
Argument s neútočením na Daeš svým způsobem platit může, protože pozice Daeše jsou terčem ruských a syrských náletů spíše výjimečně, ale bohužel totéž platí i pro „koalici“ v čele s USA nebo i pro aktuální invazi tureckou, která se sice jakoby oficiálně na Daeš zaměřuje, ale ve skutečnosti míří hlavně na Kurdy. Obecně se mi zdá, jako by na všech útočících stranách převládl pocit, že nejdříve je třeba vyřešit onu „useful“ Sýrii a pak se hlavní síly Daeše – vesměs daleko v poušti na východě země – už nějak „umlátí“. Do jaké míry je to strategicky moudré, si netroufám posuzovat. Nicméně platí veřejně proklamované obavy, že v případě většího ataku na Daeš se jeho bojovníci rozprchnou do světa a mnozí pod pláštíkem „migrace“ zcela jistě zamíří i do Evropy a přidají se k těm, kteří už tu jsou. Čili, nejspíš je nejprve nutné celý Daeš v té jejich syrské poušti nějak odizolovat od světa, a pak…
Rusové se v oné „useful“ Sýrii každopádně pohybují snáz, protože nemají mezi džihádisty žádné spojence a ani nikoho, nad kým by „v rámci boje proti terorismu“ chtěli držet ochrannou ruku, tím spíš, že cílí na tisíce svých občanů, džihádistů z Kavkazu, jejichž návrat do vlasti je z hlediska Ruska „nežádoucí“. A džihád si to uvědomuje, a tak vstupuje do existenciálního boje na život a na smrt. New York Times nyní ale použily novou formulaci o ruském „zabíjení všech, kdo se nevzdají“. Reagovaly tím na čím dál masovější proud džihádistů především z jihu Sýrie nebo z provincií Homs a Hamá, kteří se vzdávají a po dohodě s vládou volně odcházejí do „bezpečných oblastí“ na severu země, které aktuálně kontroluje Turecko. Co s nimi bude v těchto oblastech do budoucna, tak to si dnes neumím dost dobře představit.
Na Ukrajině je opět živo. Izraelský prezident totiž připomněl Ukrajincům jejich zločiny vůči Židům z období druhé světové války a už se z Kyjeva ozývá nesouhlasný křik. Zastánci Kyjeva na sociálních sítích hájí čest ukrajinských dějin tím, že antisemitismus byl v někdejší ruské říši normální a Ukrajinci měli navíc hrůzu z barbarských Sovětů, kteří je mučili hladomorem, a proto se vrhali do náruče Hitlera. Lze takové vysvětlení přijmout? Co vám incident říká o dnešní Ukrajině? Je něco, o čem se mlčí?
Aniž bych se chtěla nějak dnešním ukrajinským nacionalistům montovat do jejich výkladu dějin, stačí se podívat na fakta. Loni v květnu kdosi pomaloval hákovými kříži památník Menora, který v Babím Jaru připomíná masakr Židů z roku 1941, letos tam kdosi spálil izraelskou vlajku, a v neposlední řadě, v Kovelu, kde bylo v rámci tzv. volyňských masakrů rozstříleno na šest tisíc Židů, nyní v půli září u příležitosti 75. výročí úřady umístily pojízdný cirkus. Podobnost s vepřínem v Letech je samozřejmě čistě náhodná.
Přepisování dějin je v poslední době hodně módní záležitost a u nás se díky tomu dozvídáme nejen to, že nás vlastně za druhé světové války neosvobodila Rudá armáda, ale že třeba takový Jan Žižka byl jen obyčejný lapka a bandita. Co s tím naděláme?
A že se Ukrajinci vrhali do náruče Hitlerovi coby alternativě Sovětů? Samozřejmě, že je to zčásti pravda, ale něčím podobným dnes třeba Lotyši obhajují zmasakrování svých 70 tisíc Židů. Problém je jen v tom, že se do svého „malého holocaustu“ pustili ještě před příchodem Němců, čili dělali si snaživě něco jako „domácí úkol“. Je „strach ze Sovětů“ dostatečnou omluvou? A je to vůbec nějakou omluvou? Osobně si myslím – tím spíš při pohledu na pravidelný výroční pochod stařičkých lotyšských příslušníků Waffen SS Rigou – že nikoli. Pokud stejný argument nelze vztáhnout třeba na „slavného“ jeruzalémského muftího Amína Husajního, který v nacistickém Německu viděl spojence proti britské okupaci a dnes je považován jednoznačně za nacistického pohunka, tak proč bychom měli omlouvat banderovce nebo pobaltské nácky za totéž.
A co to vypovídá o současné Ukrajině? Nic dobrého, samozřejmě. Ale když už je v EU Pobaltí se svými nácky…
Opět pokračuje příběh letadla MH17, sestřeleného nad Donbasem. Rusové zveřejnili své závěry vyšetřování, které má dokazovat, že letadlo sestřelila ukrajinská stíhačka. Nizozemští experti zase odhalili své závěry, podle kterých letadlo sestřelili donbaští separatisté, kterým střela přijela z Ruska. Totéž již v minulosti vyzkoumali analytici z Bellingcat. Co vám z toho všeho vychází? Kde je více pravdy?
Nevím, jestli má smysl hledat „více“ či „méně“ pravdy, když pravda buďto je nebo není, a obě strany se zachovaly podle očekávání a vinou se počastovaly navzájem. Samozřejmě, že je krajně podezřelé, že už loňské zprávě o sestřeleném letadlu nevěřili ani někteří její původně delegovaní autoři, že součástí oficiálního vyšetřování je jedna z možných podezřelých stran a navíc s právem veta – tedy Ukrajina – a že vyšetřování trvá tak dlouho. Zajímavé také je, že australští členové týmu se v uplynulých měsících od postupu svých nizozemských kolegů distancovali, a Bellingcat se svým – britskou a americkou vládou dotovaným – koumáním nad filmíky na YouTube na mě žádný dojem nedělá, neboť s neomylnou jistotou vždy a bez výjimek po svých podivuhodných „analýzách“ ukážou prstem jen na Rusko. A Rusko zase tvrdí, že veškeré „důkazy“ proti němu nebo donbaským rebelům jsou posbírané z ukrajinského ministerstva obrany a z internetu. Kdybychom měli po ruce něco pádného, tak už dávno tančíme na ruském hrobě, ne?
Čistě logicky si proto myslím, že pravda na naší straně asi nebude, protože to bychom už s výsledky šetření přišli mnohem dřív, tedy v době, kdy sestřelené letadlo „ještě někoho zajímalo“ a mohlo nějak zahýbat figurkami na geopolitickém poli. Dnes je to totiž, bohužel, pro většinu lidí dávno zapomenutá kapitola ztracená v návalu nových událostí a strachů. USA se topí v té své kampani a nejisté budoucnosti a EU už dávno řeší absolutně jiné, zato životně důležité problémy. Je mi líto pozůstalých, že se stali obětí jakési geopolitické hry, ale nic s tím nenadělám.
Ani jeden z nás není ekonom, ale přesto jistě sledujeme problémy Deutsche Bank, která se ocitá v problémech, Merkelová ji nechce zachraňovat a vzhledem k tomu, že naše ekonomika je napojena na tu Německou, by případný „crash“, který by po bankrotu DB nastal, postihl i nás. Máte strach? Máme se chystat na krizi? Mimochodem, problémy banky byly vyvolány obří pokutou, kterou na ni uvalili v USA. A někteří míní, že to není jen tak, nějaký trest regulátora vůči bance. Ale že jde o americký signál Merkelové, třeba ve vztahu k TTIP…
Nerozumím ekonomice ani bankovnímu byznysu s těmi jejich deriváty, futures a vultures fondy, a tak netuším, kam až by takový pád Deutsche Bank mohl vést. V každém případě je ale jasné, že DB je banka z ranku „příliš velkých, aby je stát nechal padnout“, takže se vsadím, že její krach určitě nehrozí, protože ji daňoví poplatníci „zalepí“ na úkor třebas výplat sociálních penzí. Nicméně i já jsem si všimla, že obří americká pokuta přišla jen pár dní poté, co EU „napařila“ srovnatelnou, tuším že více než čtrnáctimiliardovou pokutu americkému koncernu Apple za daňové úniky, a je tedy otázkou, jestli nejde jen o nějakou formu odvety, potažmo rovnou o náznak možné americko-evropské obchodní války.
TTIP letos už podle všeho uzavřena nebude, protože odpor proti této dohodě je v Evropě příliš velký, aby mohl být překonán během pár měsíců. Jak se zachová nová administrativa v Bílém domě není zatím jasné, ale oba kandidáti, jak HRC, tak i DT, dohodu odmítají. Tož uvidíme.
Ve Vídni se sešla Merkelová se zeměmi, které jsou postiženy balkánskou větví migrační krize. Posunem bylo, že začala nelegální migraci považovat za kritický problém a například navrhla uzavírat s dalšími zeměmi podobné dohody, jakou máme s Tureckem. Vy jste se takovému návrhu již dříve vysmála, nezdá se teď smysluplný, třeba ve vztahu k Libyi (byť ta země má několik vlád). Ale ať se Merkelová snažila, jak chtěla, Viktor Orbán byl stále nespokojen. Žádá tvrdší řešení. Chystá referendum o odmítnutí povinných kvót, na imigranty prý pouští psy a staví ploty. Navíc se zdá, že si čím dál víc rozumí s Rakušany. Jak se celá věc vyvíjí? A jak se mění pozice Merkelové?
Ona tolikrát skloňovaná migrační dohoda s Tureckem je podle všeho jen velkou stínohrou, protože podle hodnověrných zdrojů neexistuje ani v písemné podobě. A co pak má kdo asi tak naplňovat, tím spíš v situaci, kdy čím dál víc zemí Evropské unie v Turecku vidí jen nedůvěryhodnou diktaturu? Na vámi zmíněném „migračním summitu“ ve Vídni se přítomní shodli, že se neshodnou, Řecko do toho hlásí, že má k převozu připravených asi 7000 uprchlíků, ale některé členské státy EU jim ani neodpovídají na oficiální výzvy a tváří se jako že „zrovna nejsme doma“. Dětinské. Podle Amnesty International se při současné „rychlosti“ přerozdělování migrantů z Řecka poslední dostane za 18 (!) let, a to jen za předpokladu, že žádní noví už nedorazí. Když na to tak člověk kouká, tak se vůči unijním politikům neubrání v duchu řečnické otázce: „Jsi blbej, nebo navedenej?“
Netuším, jak to celé dopadne, ale dobrý pocit z toho rozhodně nemám. Jakýkoli integrační krok „bruselských“, a třeba idea společné armády není ničím jiným, vyvolává ostré protiakce a reálně se mi zdá, že jedinou alternativou současné politice je jen různě razantní, ale spolehlivě sílící nacionalismus. Je fakt zvláštní, kam jsme to dopracovali.
Viktor Orbán se svým blížícím se migračním referendem, u něhož není jasná jen voličská účast, dává Bruselu tvrdý úder, ale ve svých vizích se rozmáchl a navrhuje proměnit Libyi v jeden velký tábor migrantů. Nepoužil pojem „koncentrační“ tábor, ale pro férovost by měl. Koneckonců maďarský nacionalismus je také silný a také se spoustou hnědých skvrn.
Mnohem víc se mi proto při pohledu do Afriky líbí rozhodnutí EU a Světové banky investovat v Etiopii půl miliardy dolarů na vytvoření asi sta tisíc pracovních míst, která by mohla pomoci se zmírněním migrace. Jen houšť a větší kapky.
Jak se vám líbila prezidentská debata Trumpa a Clintonové? Kdo byl lepší? Většina amerických analýz tvrdí, že lepší byla Clintonová, neboť na agresivního Trumpa reagovala s humorem, on si nevěděl rady a působil chaoticky. Sdílíte tento pohled? Na druhou stranu, jsou americká média objektivní, když například CNN o Trumpovi neřekne dobrého slova? Z českého prostředí se ozvaly postesky, že kandidáti vůbec nic neřekli o transatlantické vazbě, ani o smlouvě TTIP, ani o nás, „evropských spojencích“. Mnozí začínají panikařit, že na nás v Evropě USA chtějí kašlat, soustředit se na Pacifik a nechat nás zlému Putinovi. Jak na takové nářky hledíte?
Nevím, kdo vyhrál, protože nejsem na podobné politické cirkusy stavěná, po pár minutách jsem si záznam zrychlovala a neumím z těch dvou smutných klaunů vybrat toho lepšího. Americká média si klasicky za vítěze zvolila toho, koho podporovala až doposud, což také žádnou vypovídací hodnotu nemá.
Nicméně, nevím, proč panikařit jen proto, že se v debatě nemluvilo o Evropě. Za a) v debatách se hraje jen na city a nic důležitého se neřeší, a za b) čekají nás ještě dvě martyria v podobě dalších debat. Třebas v nich někdo „našim“ dezorientovaným „elitám“ ještě stihne něco naslibovat. Na druhou stranu americké voliče vždy zajímaly jejich domácí problémy a kandidáti se tomu musejí podřídit, protože nějaká „péče o vyžírkovskou Evropu“, nad níž je třeba držet ochrannou ruku, by jim žádné hlasy nepřinesla. To ale přece neznamená, že po nástupu do Bílého domu HRC nebo DT Evropu hodí přes palubu. Počkejme si a uvidíme. Beztak v amerických volbách nevolíme, tak co jiného nám – kromě čekání, čučení a v některých případech i mudrování – asi tak zbývá?
Mimochodem, americký politolog Allan Lichtman, který na základě své vlastní metodiky předem správně určil vítěze posledních osmi prezidentských voleb v USA, nyní tvrdí, že zvítězí Donald Trump. A ten prý po Evropě bude chtít, aby za americkou „ochranu“ hezky začala platit. Myslím, že by se tomu – pokud bychom nebyli samozřejmě jedna velká demokratická rodina, kde má každý každého rád a stará se o něj -- mohlo říkat „racketeering“. Pokud se tak opravdu stane, tak sbohem zbytkům sociálního státu, protože veškeré peníze státu vyhodíme za americké zbraně…
Takže vlastně jo, určitá panika namístě přece jen je. DT z nás peníze vycucne i v době míru, zatímco HRC nás bude rovnou tahat do válek, ale prachy od nás možná v prvním kvartálu chtít nebude… Jen nám sem pak bude posílat víc migrantů, jak už to dokázala, když nechala zničit funkční Libyi a zahájila válku i v Sýrii, a my se budeme tvářit, jako že „oukej“.
Příští týden si připomínáme 80. výročí narození Václava Havla. Z geopolitického a mezinárodního hlediska, co pro naši zemi udělal Havel dobrého a co nikoliv?
Z mého pohledu byli Václavové Havlové dva, jeden disident a druhý prezident, a přitom si byli podobní jen obličejem a jménem. Toho prvního si vážím, toho druhého, který především v majetkových sférách odhodil své dřívější morální principy a k tomu podporoval všechny americké války a slastně přivíral oči Bushovi na hrudi, už nikoli. Pokaždé, když nějaký zahraniční politik nebo autor zmíní „Havlův význam“ nebo spustí o jeho „odkazu“, není to pro ČR žádné vyznamenání, protože je hned jasné, že o naší realitě nemá dotyčný nejmenší tušení a jen opakuje zaběhaná a na pohled líbivá klišé.
Na úplné a především objektivní zhodnocení jeho osobnosti si budeme muset počkat nějakých pár desítek let, protože dnes do jeho obrazu neustále vstupují nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivci, aby se s ním nějak „svezli nahoru“, a vše tak nějak spíše zamlžují, než abychom si mohli udělat skutečnou představu.
Osobně mě ale čím dál víc znervózňuje skutečnost, že Havla začíná být až moc – letiště, knihovna, náměstí, ulice, srdce, lavičky, prý cosi jako „havlovský podzim“ plný vzpomínkových akcí… Vždy jsem totiž byla přesvědčená, že budování kultu osobnosti je výsadou výhradně totalitních systémů s jejich zbožštěnými vůdci, a ono ejhle, není to pravda. Čím víc ale Havla bude – a čím víc bude oficiálně nekriticky obdivován a oslavován – tím více bude i po smrti polarizovat společnost. Za tohle ale samozřejmě VH nemůže…
Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?
Nic konkrétního mě nenapadá, ale zdá se být skoro jistým, že i příští týden příval jobovek ze světa určitě převáží nad případnými pozitivy.
Psali jsme:
_636096148833942056.jpg&id=116330)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
