Mladý, krásný Macron... Loutka bohatých, padlo. Stane se z Francie peklo? Co přijde?

9. 8. 2017 14:51

Bilance prvních 100 dnů prezidenta Emmanuela Macrona vyvolává rozdílné pocity. Macron chce být bohem, ale odvracejí se od něj i nejbližší. Pozvolna, ale zásadně. Ti, které zatím nevyhodil, tvrdí, že reformy přinesou Francii očekávanou revoluci. Propad ve veřejném mínění je drastický, nikoliv ale zcela nečekaný, analyzuje pro ParlamentníListy.cz Josef Brož.

Mladý, krásný Macron... Loutka bohatých, padlo. Stane se z Francie peklo? Co přijde?
Foto: repro Youtube
Popisek: Emmanuel Macron se svou manželkou Brigitte

Jak si ale vysvětlit, že ve výzkumech veřejného mínění je Emmanuel Macron, tento mladý, krásný prezident, v zásadě odmítán? Ano, jak si vysvětlit, že hned dva průzkumy veřejného mínění hlásí na přelomu července a srpna jeho drastický propad? 

Odpověď na výše uvedené otázky nenajdeme v mediální Macronově gestikulaci, jež vyvolává v zahraničním tisku doslova hysterické mdloby nadšení. Najdeme ji v peněženkách Francouzů. A ve způsobu vlády. 

Bilance prvních 100 dní: autoritářství, gestikulace a demonstrace 

Nebude to dnes, ani zítra, ale přesně až 15. srpna: oněch památných „100 dní milosti“. (Ve Francii je termín milost viděn ve svém náboženském významu; oproti tomu stojí český výraz hájení, připomínající spíše terminologii mysliveckou; pozn. red.)

Dnešek, 9. srpna, je však důležitý, neboť se koná poslední rada ministrů a definitivní hlasování ohledně zákona o důvěře v politický život ve francouzském Národním shromáždění, respektive její druhá část. Začínají totiž prázdniny... 

Tato skutečnost vyvolala ovšem v posledních dnech zděšení ve vládním táboře, neboť mnoho poslanců již oznámilo, že se tohoto posledního hlasování nezúčastní. K tomu, aby zákon konečně prošel, potřebuje hlasovat nadpoloviční většina, tedy 289 poslanců z celkového počtu 577. 

Předseda finanční komise, republikán Eric Worth to řekl za všechny jasně: „Už jsem k tomuto zákonu řekl všechno, co jsem chtěl říct. Upřímně, nevidím sebemenší důvod vracet se ve středu, abych halsoval.“ Zatímco neúčast Wortha může vypadat jako plácnutí do vody, šéf skupiny Republika na pochodu Richard Ferrand zatroubil hlasitě. Všichni do houfu! Prošla zatím první část zákona, druhá může být eventuálně odložena, kdyby chyběli lidé. 

Nejméně 145 poslanců nového klubu musí být na místě, zbytek se pokryje spřátelenými z klubu Demokratického hnutí, jehož šéf François Bayrou byl ostatně na počátku tohoto zákona. I když padl při první vládní obměně: podezřelý z machinací s evropskými asistenty. Sám poslanec Farrand v tom také není nevinně, nikdo ho ale nepodezírá, že by nechtěl, aby zákon prošel, i když by mohl být znovu popotahován za svůj favoritismus ve prospěch zdravotní pojišťovny v Bretani, kterou přihrál jako zakázku své partnerce, pracující v nemovitostech. 

To, co charekterizuje uplynulé tři měsíce, by se dalo shrnout do tří slov, tří termínů: autoritářství, gestikulace a demonstrace. Prezident Macron vládne bez milosti, a od podzimu s tím bude mít velké potíže. Vstupují totiž na řadu síly, s nimiž zatím, zdá se, příliš nepočítal. A nemusí to být jen opozice v ulicích, jak slibuje radikální levice (Mélenchon či komunisté včetně anarchoteroristů s Molotovovými koktejly), ale i opozice ve vlastních řadách. Ta, která to od Macrona zatím nejvíc schytala... 

Poslední Macronova élysejská večeře 

V úterý večer, 8. srpna, uspořádal prezident Emmanuel Macron v Élysejském paláci, poslední přátelskou „vládní večeři“ a pro komentátory nastává období první bilance prvních tří měsíců, oněch „sto dní milosti“. Lámal se chleba? Patrně byla řeč hlavně o tom, jak Macron stále triumfuje na všech frontách, i když... i on cítí, že to nemusí trvat dlouho. Triumfující úzkost? 

Každý si jistě vzpomene na ona velikášská a nevkusná triumfující gesta čerstvě zvoleného prezidenta na pozadí pyramid pařížského Louvru. V Élysejském paláci vládne – jak zní oficální linie komunikace – pocit dosažení první mety: první tři klíčové texty prošly v zásadě parlamentem, zákon o moralizaci politického života (respektive důvěře v politický život), protiteroristický zákon a zákon o ordonancích. Prezident Macron může být pyšný na svoji „intenzivní mezinárodní aktivititu“ (Brusel, Putin, Trump), ono tolik zdůrazňované „vůdcovství“ (jemuž se dnes říká „leadership“) a zejména „dosažení demokratické revoluce“ – dáno drtivou většinou v parlamentu, jenž byl ze „dvou třetin obměněn a feminizován“. 

Agentura Ifop-Fuducial – jak jsme již informovali, zde: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Drsny-propad-Emmanuela-Macrona-Nastval-duchodce-odbory-pravici-Vlastne-vsechny-Situace-je-vazna-ctete-497587 

– oznámila, že propadl o 10 procentních bodů, ze 64 na 54 %, výzkum mezinárodní výzkumné firmy YouGov srazil jeho popularitu na 37 %, propad o 7 procentních bodů; stejná agentura mu ale již v červnu dávala pouhých 39 %... 

Francouzi především zaznamenali první sociální dopady slibovaných reforem na svých peněženkách. Výzkumné centrum, známé jako Francouzská observatoř ekonomických konjunktur (OFCE), připomíná, že reformy sociálních dávek a daní pocítí zejména chudí. „Macron si oblékl kabát bohatých“, ti ho ostatně také sponzorují. Loutka finančních trhů, znělo již během kampaně z úst různých lidí: od protikandidátky Marine Le Penové po budoucího spojence, centristu Françoise Bayroua. 

Dvojím symbolem těchto snah je reforma příplatků na bydlení (APL) a proměna daně z majetku pro ty nejbohatší (ISF), známá za Hollanda jako „milionářská daň“. Zatímco v rámci potřeby chce vláda měsíčně ušetřit 32 miliard eur, studenti si od října budou muset zvykat na to, že v rámci APL dostanou měsíčně o 5 euro méně (možná ještě méně). Oproti tomu do daní z majetku, nebudou započítány akcie a dividendy; a mezi majetek se samozřejmě nebude počítat jachta nebo kolekce obrazů... 

V září chystá vládní tým předložit v parlamentu rozpočet na rok 2018. Je již zřejmé nyní, že vláda nebude schopna udržet 3 % z deficitu (předpokládá se, že to bude na úrovni 2,7 %) a rozpočet patrně ukáže, co vše Francii čeká v dalších letech. Budeme se tomu věnovat. 

Macron mění doktrínu, ale s armádou dál válčí 

Po prvním měsíci vyhodil Macron hned několik ministrů z vlády, tři odešli oficiálně sami: Marielle de Sarnezová, Francois Bayrou, Sylvie Goulardová. Všichni z Demokratického hnutí. Bayrou, ministr spravedlnosti a Goulardová, ministryně obrany, tvořili společně s de Sarnezovou, ministryní evropských záležitostí, klíčovou trojici. Potíže s prvním zákonem o moralizaci, ale i vyhazov náčelníka generálního štábu Pierre de Villierse, zapadají do této skladby věcí. 

Prezident Macron na veřejnosti rád gestikuluje, v zahraničí jde přímo o demonstrace, vládne ale bez soucitu, pevnou rukou – autoritářství spjaté s jeho představou prezidentství jako vtěleného jupiterského božství, jak rád opakuje, jenž řídí s jitřenkou kokrhání. Jak Jupiter dí, tak galský kohout kokrhá. 

Přesto se ale na mezinárodním poli stala ve Francii jedna věc, zmiňovaná většinou okrajově: 

Macron při Trumpově návštěvě zmínil, co si patrně definitivně dohodl při návštěvě s prezidentem Putinem. Francie mění vojenskou doktrínu; za Hollanda se ještě hovořilo o podpoře demokratické syrské opozice, nyní Macron v zásadě opakuje pragmaticky, že nepodmiňuje vývoj v Sýrii odchodem Bašára al-Asada. Není to nová zpráva, ale mění rozložení sil. 

Tento postoj je výsledkem jeho třídenní návštěvy Blízkého východu ještě z ledna tohoto roku, kdy vzápětí při návštěvě vysoké obchodní školy (ESA) řekl: „Dělat z odstranění Bašára al-Asada předpoklad ke všemu dalšímu, byla chyba. Náš principiální problém je Daeš (IS). Ale zároveň nesouhlasím s těmi, kteří by s ním chtěli uzavírat pakt, neboť Bašár al-Asad jako vůdce selhal.“ 

Prezident Donald Trump vysvětlil Macronovi, že s podporou demokratických sil to také nebude právě slavné – CIA každopádně ukončila jejich podporu. „Nebezpečná ztráta času,“ oznámil Trump na tweetu 25. července. 

Vláda „Svaté Trojice“? 

Současná moc macronie – onoho zvláštního seskupení lidí a tendencí, které spojuje představa o překonání dosavadní vlády dvou opozičních stran socialistů a konzervativců ve fúzi nové – se ovšem koncentruje do rukou v zásadě tří lidí. Dalo by se to s nadsázkou nazvat „Svatá Trojice“, ironizuje večerník Le Monde ve svém posledním vydání. Vedle Macrona jsou těmi dalšími dvěma: Alexis Kohler, generální sekretář Élysejského paláce, a Ismaël Emelien, poradce pro komunikaci a strategii. 

„Macron, Kohler, Emelien, to je zlatý triangl, kde se přijímají všechna strategická rozhodnutí,“ prozradil Le Mondu vysoký funkcionář, dobrý znalec státního ústrojí. Centralizovaná moc, kde nemá žádné místo nikdo bez důvěry prezidenta, zatím vzbuzuje údiv, překvapení. „Macron se rozhodl pro extrémně koncentrovaný výběr. Je ve skutečnosti přesvědčen, že fungují pouze úzká spojení. Nedůvěřuje nikomu, a hodně věří v sebe. A to je přibližně všechno. Alexis a Ismaël tvoří výjimku. Ve třech rozhodují všechno, obsah i formu. Neboť akce a komunikace jsou neodlučitelné.“ 

Pohled do statistické podpory agentury YouGov poukazuje i na to, že Macron neztrácí podporu pouze u občanů, jimž bere peníze (střední a chudší vrstvy), ale i u těch, kteří s ním spojili část osudu – tedy tzv. konstruktivní republikáni (parlamentní klub, který hlasuje s Macronem), centristé kolem Bayroua a část socialistů, kteří učinili totéž, co konstruktivisté. Před podzimní srážkou s realitou si prozatím odpočiňme, peklo jsou ti druzí, jak říkával radikální filosof Jean-Paul Sartre, a nebude dlouho trvat a z Francie se peklo stane. Ta revoluce, o níž Macron snil, může přinést revoluci skutečnou. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: .

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor Oskar Krejčí ví, kdo rozhodne tyto volby

4:44 Profesor Oskar Krejčí ví, kdo rozhodne tyto volby

ROZHOVOR „To je vláda umělých většin, co pak ušmudlají politici po volbách v Poslanecké sněmovně,“ u…