Jak si ale vysvětlit, že ve výzkumech veřejného mínění je Emmanuel Macron, tento mladý, krásný prezident, v zásadě odmítán? Ano, jak si vysvětlit, že hned dva průzkumy veřejného mínění hlásí na přelomu července a srpna jeho drastický propad? 

Odpověď na výše uvedené otázky nenajdeme v mediální Macronově gestikulaci, jež vyvolává v zahraničním tisku doslova hysterické mdloby nadšení. Najdeme ji v peněženkách Francouzů. A ve způsobu vlády. 

Bilance prvních 100 dní: autoritářství, gestikulace a demonstrace 

Nebude to dnes, ani zítra, ale přesně až 15. srpna: oněch památných „100 dní milosti“. (Ve Francii je termín milost viděn ve svém náboženském významu; oproti tomu stojí český výraz hájení, připomínající spíše terminologii mysliveckou; pozn. red.)

Dnešek, 9. srpna, je však důležitý, neboť se koná poslední rada ministrů a definitivní hlasování ohledně zákona o důvěře v politický život ve francouzském Národním shromáždění, respektive její druhá část. Začínají totiž prázdniny... 

Tato skutečnost vyvolala ovšem v posledních dnech zděšení ve vládním táboře, neboť mnoho poslanců již oznámilo, že se tohoto posledního hlasování nezúčastní. K tomu, aby zákon konečně prošel, potřebuje hlasovat nadpoloviční většina, tedy 289 poslanců z celkového počtu 577.