Tak tedy, co se to, proboha, stalo? Jak je možné, že Donald Trump vyhrál? Navzdory všem médiím, průzkumným agenturám, celebritám, „osobnostem“, akademikům, velkým sponzorům... Něco se pokazilo, nebo to zkrátka tito pánové již nedrží v ruce a moc „elit“ je ve skutečnosti papírový drak? V USA, ale i v Evropě?

Však víte, že jsem byla přesvědčená, že zvítězí Hillary Clintonová. Ne proto, že by byla lepší kandidátkou, ale protože byla establishmentem, stovkami milionů dolarů, médii i propagandou k vítězství jednoznačně „odsouzena“. Při pohledu na tu sílu jsem nevěřila, že by mohla prohrát. Ale stalo se. Značné množství lidí už mělo dost sociální nerovnosti, politické korektnosti, která omezuje svobodu slova a svým způsobem zamlžuje realitu, globalizace, na níž štědře vydělává pár lidí, zatímco většina zůstává bez práce, a nad tím vším hlavně udržování politiky, která to vše jen petrifikovala. Trumpa, který miluje filmy, za nejlepšího herce prý považuje Clinta Eastwooda a podle všeho se přinejmenším některé jeho tvrďácké role snaží – ať už vědomě nebo ne -- předvádět i v realitě, přitom nevolili jen rasisté, jak se snažila podsouvat protistrana, protože si u černochů nebo Hispánců vedl lépe, než jeho „politicky korektní“ republikánský kolega Mitt Romney. Zdá se, že v jeho řeči o nutnosti změn uvěřili hlavně „zapomenutí“ dělníci a pracující. V souběžných referendech ve čtyřech státech voliči odhlasovali i navýšení minimálních mezd…

Výsledek voleb současně značí, že silně přeceňujeme význam mainstreamových médií, která pro obyčejné lidi nepředstavují takovou autoritu, jakou by chtěla být, a možná dokonce pro protežované politiky nebo politiku působí jako jakýsi „polibek smrti“. A něco podobného platí i pro různé aktivistické spolky, think-tanky nebo mediální „expertní mluvící hlavy“, které si žijí v jakémsi svém světě vlastní pravdy, zcela mimo svět skutečný, přičemž platí, že sice chtějí vytvářet vlastní realitu pro všechny, ale spoustu lidí žijících ve skutečném světě nezajímají. Co budou ona média, zástupy konkrétních novinářů, komentátorů, propagandistů, aktivistů, zkrátka lidí, kteří z Trumpa udělali „Putinova agenta“, dělat teď? Omluví se? Spáchají čestně harakiri? Nebo pojedou dál, jako by se nechumelilo, a jen si k výpadům proti Rusku a Číně přiberou ještě Bílý dům a začnou obhajovat právo na svržení demokraticky zvoleného prezidenta nejen tady u nás, ale i v Americe? A když k tomu přidají ještě Orbána, Wilderse, Le Penovou a další, promění si „svou realitu“ v totální blázinec obklíčený hrozbami snad ze všech stran… Jak dlouho s tím mohou asi tak vydržet?  

Pro značnou část politického establishmentu je Trumpovo zvolení tvrdou ranou, ale nemyslím si, že moc „elit“ už je jen jakýmsi papírovým drakem, jak říkáte. Přeskupí se, vymyslí nějakou novou agendu, a zase to rozjedou, přinejmenším do posledního sorosovského dolaru. Nicméně, po Brexitu je to už druhý příklad, kdy voliči přehlasovali establishmentem předkreslenou linii. Aniž bych propadala nějakému nadšení z toho, že byl zvolen jeden ze dvou neuvěřitelných kandidátů, je pro mě Trumpovo vítězství příjemným překvapením. Mám na mysli skutečnost, že „to jde“. Na stará kolena snad začnu věřit, že demokracie coby „vůle lidu“ tváří v tvář oligarchii a korporacím ještě pořád může fungovat. 

Co se teď pro svět změní? Někteří hlásí, že teď se určitě Trump domluví s Ruskem a Čínou. Jiní ovšem upozorňují, že nastupující viceprezident Mike Pence má vůči Rusku mnohem drsnější postoje, než sama Clintonová. Navíc Trumpa podporuje přes 200 generálů a admirálů, kteří asi holubičí povahu mít nebudou. Bushovi jestřábi jsou zpět, zaznívá dokonce. Do jaké míry je tedy naivní myslet si, že vztahy USA s Ruskem teď budou lepší? Na druhou stranu také zaznívá, že Trump se soustředí na domácí záležitosti a na roli „světového policajta“ se vykašle... Tak tedy jak?

Z pohledu mezinárodní politiky američtí voliči, obecně vzato, upřednostnili odchod z globální arény, hlasovali pro záchranu toho, co jim ještě doma zbývá, před politikou globální dominance. A pokud nový prezident tento slíbený trend udrží, tak jsme svědky začátku konce unipolárního světa. Je to důležité v době, kdy se oddíly NATO hromadí na ruské hranici a teoretická „ruská hrozba“ se stala součástí každodenního slovníku a myšlení. A je to hodně důležité pro nás, kteří žijeme vlastně jen kousek vzdušnou čarou od míst, kde konflikt s Ruskem mohl propuknout. Čili, veleopatrně bych si tipla, že třetí světová válka snad může být na nějaký čas zažehnána. Současně ale platí, že – bez ohledu na Trumpovy sliby ohledně proměny americké ekonomiky – bude zbrojní průmysl ještě dlouho páteří tamní produkce, takže vývoz válek a zabíjení nejspíš hned tak neskončí.

Nicméně, předpokládaný ústup Spojených států z pozice „světového četníka“ přichází v době, kdy neexistuje žádná jiná síla, která by vzniklé vakuum mohla vyplnit. Proto je pravděpodobné, že do prostoru by mohla vstoupit regionální uskupení typu Šanghajské organizace pro spolupráci, BRICS, ASEAN, GCC a v neposlední řadě i Evropská unie. Tedy, pokud se pokračujícím tlakem na prohloubení integrace naopak nehodlá rozsypat. Svět by mohl být skutečně multipolární, tedy fakticky zcela nový, a „zdravá“ EU by v něm mohla hrát zajímavou roli.

Máte ale pravdu, že s Trumpem, který se zdá být až superpragmatický a ochotný se všemi státy řešit problémy jednáním, vystoupala k moci spousta radikálů, a teprve uvidíme, co všechno to konkrétně bude znamenat, nemluvě o jasné republikánské dominanci v Senátu a Sněmovně reprezentantů, odkud by mohly začít padat opravdu šílené nápady.

A propos, velmi, velmi nešťastní jsou strůjci „boje proti ruské propagandě“. Prý Putin zmanipuloval volby v USA, prý USA nebudou mít zájem uvědoměle bránit nešťastnou Evropu před ruským vlivem a co je nejhorší, Trumpova administrativa nebude chtít pomáhat Ukrajině a připustí ohrožení jak Ukrajiny, tak Pobaltí. Jakub Janda běduje, že teď bude mít Putin chuť je okupovat. Mají chlapci důvod být tak smutní?

Na Evropských hodnotách obdivuji jejich výdrž – už pár let každým dnem očekávají ruskou agresi tam či onde a ono pořád nic. Dokonce už i Jehovisti dávno zrušili čekání na konkrétní soudný den, ale EH nepolevují. Podle mého by měli být obecně frustrovaní především z toho, že Putin neútočí, a ne že mu to teď Trump jakoby usnadní, protože na faktu neútočení se tím vlastně nic nemění.

To ukrajinské vedení má na skutečné obavy právo, protože „novému“ Washingtonu nevěří – Trump prý před časem dokonce prohlásil, že Krym je ruský, nebo tak něco neslýchaného. Ukrajinští oligarchové přitom nastrkali do Clintonovic nadace víc miliard než saúdští monarchové, a zbytečně. Pochybuji totiž, že to jsou peníze vratné.

Nevím, jestli kdo – a pokud vůbec – převezme úlohu Joe Bidena coby hlavního mentora „kyjevských“, ale zdá se, že časy přísunu miliard výměnou za pouhá plamenná protiruská prohlášení pomalu končí. Nevím, do jaké míry je jen shodou náhod, že se své funkce gubernátora Oděsy aktuálně vzdal importovaný bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, který se nikdy netajil skvělými vazbami na americký establishment, ale dělá to dojem krys, které opouštějí potápějící se loď. Tož uvidíme, ale v každém případě platí, že přežití/nepřežití Ukrajiny nyní ještě větší vahou dopadne na kapsy evropských daňových poplatníků. Jupí!

Mimochodem, na Ukrajině teď zvažují nápad, že by občanům Ruska umožnili vstup na své území jen za podmínky, že hned na hranici a pěkně na kameru poplivou Putina. To je fakt ale parta zoufalců!

Blízký východ a Afrika. Zničená Sýrie, zničený Irák, nestabilní Saúdská Arábie, rozložená Libye, zdevastovaný Afghánistán. Co s těmito důsledky minulé politiky bude chtít Trump dělat? A co Írán, když dohodu s ním označil opakovaně za příšernou? A pak tu máme Turecko, které dříve spoléhalo na totální zastání USA, ale nyní se neštítí přichylovat se k Putinovi.

 Nevím, co bude Trump dělat s důsledky dosavadní americké politiky na Blízkém východě, ale z jeho dosavadních vyjádření – namátkou – vyplývá, že si hodně považuje egyptského prezidenta Sísího, který mu včera také gratuloval jako vůbec první z celého Blízkého východu, že se mu nelíbí mírová smlouva s Íránem, ale nechápu přesně proč, že Saúdskou Arábii nepovažuje za neocenitelný pilíř americké regionální politiky, jako spíš jen za „balík peněz“, že stojí na straně Izraele proti Palestincům, nebo že Asada sice nemá rád, ale protože bojuje proti terorismu, tak je vlastně dobrý. Jinými slovy, zatímco v Damašku včera bouchalo šampaňské, teroristi z al-Káidy ve východním Aleppu se nejspíš hromadně a hekticky vrhli na modlení. Když se hlavní ochránci „umírněných rebelů“ ztrácejí z obzoru, nic jiného už jim vlastně ani nezbývá.

Trump před časem Blízký východ označil za „jeden velký zmatek“, do něhož by se USA raději vůbec neměly míchat. Po dekádách amerických válek a udržování různých diktatur to může být pro občany mnoha blízkovýchodních zemí vítaná změna. A nejen pro ně, koneckonců. Méně destrukce, více radosti ze života – a méně potřeby migrovat. Třeba do Evropy.

Uvolňuje se tím alespoň teoreticky větší prostor pro ostatní, především pak pro Rusko, a jsme znovu u multipolárního světa – Trump je ochotný s Putinem jednat jako rovný s rovným, Putin chce dialog „s respektem, i přes případné nesouhlasy“ a dosáhnout sdílené odpovědnosti za Blízký východ, protože předpokládá, že by se tím do budoucna eliminovala mnohá rizika. Tím spíš za situace, kdy Rusko na převzetí americké „dohlížitelské“ role nad Blízkým východem nemá kapacity. Uvidíme. Hodně bude záležet na tom, do jaké míry Trump myslel své řeči vážně, a pokud ano, zda se mu podaří „zlomit“ mechanismy nastavené po dekády jedním směrem. Tedy, zda bude s to udělat v americké zahraniční politice „revoluci“, nebo zda to ve finále neskončí jako s tím neustále zavíraným Guantánamem. 

V televizi nám defiluje celá řada zdrchaných obličejů evropských politiků. Angela Merkelová je zděšena, zástupci EU vypadají na umření, generální tajemník NATO je také poněkud neklidný. Uvědomily si západoevropské elity, že potopa dosáhla až k nim a že „extremisté“ mohou zvítězit? Jak nyní predikujete výsledky voleb ve Francii a v Německu? Co by nyní měla udělat Evropská unie, co ve skutečnosti v reakci na volby v USA udělá?

Je příznačné, že většina evropských politiků běduje, že „nás“ Trumpův Washington nechá na holičkách. Dlouho byli zvyklí přijímat rozkazy, skrývat se Americe za zády a nechodit na trh s vlastní kůží, a teď se zdají být ztraceni. A bez povelů i zmateni. A platí to ostatně pro celé to spektrum, tedy od pražské kavárny až po Brusel. Je neuvěřitelné, na jak bezduchých „robotech“ celý „systém“ stojí. Je to vlastně hodně smutný pohled.    

Můj skepticismus mi zabránil „trefit“ Brexit i Trumpa, tak po mně, prosím, nechtějte prognózy dalších voleb nebo toho, co bude EU dělat. Nicméně, nějaké záchytné body by tu snad byly. Letos v dubnu Holanďané – v rámci svého pidibrexitu – v referendu odmítli asociační dohodu s Ukrajinou. Vláda se nyní pokouší „hlas lidu“ obejít a nebrat ho v potaz. Nebylo by to nic divného, protože Brusel od roku 2003 referenda, která pro něj dopadnou špatně, ignoruje, nebo je nechává opakovat do té doby, až skončí tak, jak „mají“. Nicméně, nyní by něco podobného vedlo k tomu, že parlamentní volby v příštím roce v Nizozemsku zaručeně vyhrají Wildersovi protibruselští pravičáci. V Itálii raději neustále odsouvají referendum, které podle všeho svrhne vládu, která přitom ale sama prohru v lidovém hlasování svázala s demisí. Příští rok se má hlasovat také v Německu a ve Francii, přičemž bavorská CSU už Angelu Merkelovou nezve na své sjezdy, protože „nepotřebuje hrát divadlo“, zatímco Marine Le Penová má nakročeno k volebnímu vítězství v zemi na pokraji skutečné občanské/migrační války. Čili, s nadsázkou řečeno, pokud někdo bude chtít uchovat alespoň současné status quo, bude muset veškeré hlasování pro jistotu zrušit, protože „kauza Trump“ jasně ukázala, že „systém“ přestal být všemocný, vztek a zoufalství obyčejných lidí je mnohem silnější, než si systém připouští, a tak dostává jednu ránu za druhou.

EU by pro svou záchranu potřebovala šiky sebevědomých a inteligentních politiků, kteří by byli s to pojmenovat současný stav bez jakýchkoli příkras, a na tomto základě navrhnout racionální řešení. Nikoho takového ale nevidím. Možná se jen blbě koukám, ale mám pocit, že „elity“ pořád ještě netuší, že dovedly EU a její členské státy na hranici zlomu. 

Ty nešťastné obličeje vidíme i u nás. Počínaje redaktory České televize, pokračujíce přes jejich hosty a konče našimi politiky. Jak vnímáte to, že 99 % těchto lidí vsadilo na blbou kartu a nyní se s tím musí vyrovnávat? Bylo šťastné, když premiér Sobotka včera odsoudil Trumpa jako populistu? Jak moc nyní posílí Miloš Zeman, když má „svého muže“ v Bílém domě? Bude teď silnější, poté, co se celá země bavila útoky na něj? A je tu ještě faktor fungování ambasády USA v ČR: Spekuluje se, zda se velvyslankyní nestane Ivana Trumpová…

Každé neštěstí časem přebolí, chce to hlavně zhluboka dýchat, protože žádný konec světa nenastává. A začít myslet. Třeba onen výrok o Trumpově populismu je z kategorie těch „nemyslících“, neboť obecně platí, že za „demokracii“ naše „elity“ považují jen to, co se hodí onomu 0,1 procenta „tam nahoře“, zatímco „populismus“ je vše, z čeho by mohli mít prospěch i obyčejní lidé. Pokud to takto vidí i premiér české vlády, vypovídá to cosi nepěkného spíš o něm než o Trumpovi.

No, nevěřím, že by měl Miloš Zeman „svého muže“ v Bílém domě. Oba spojuje jen to, že umějí oslovovat davy a mluvit, jako kdyby patřili k „těm dole“, což je obzvláště v případě miliardáře Trumpa hodně cynické. Možná ale Zemanovi Trumpovo zvolení přece jen pomůže, přinejmenším tím, že se do něj bude jeho kritikům hůř trefovat – vždy se zaštiťovali „demokracií“, ale ta je vlastně „zradila“ a vygenerovala jim za mořem „Zemana 2.0“. A nejspíš takových bude přibývat, jak už jsme zmínili. Takže na Zemana jim prostě zbude jen méně energie, nemluvě o tom, že se nebezpečně scvrkává onen „Západ“, ke kterému chtějí zemanovi kritici tolik patřit.

Co se týče těch amerických velvyslanců: Už jsme tu měli mimo jiné zestárlou dětskou televizní star, experta na estetiku a stolování nebo prodejce ojetin a vy teď ještě mluvíte o bývalé lyžařce? Nevím, já bych možná konečně upřednostnila nějakého kariérního diplomata, který by chápal náš region v souvislostech a nechoval se tu jako namyšlený, zato amatérský místodržící. Skutečný diplomat v čele americké ambasády v Praze by pro mě byl důkazem, že nás a střední Evropu Washington bere vážně, a ne jen jako nějakou trafiku pro kohokoli, kdo přispěje nějakému prezidentovi na kampaň, nebo s ním nějaký čas sdílí stůl i lože.  

Trump volebně profitoval ze zchudnutí průmyslových oblastí, z nichž výroba odkráčela do Číny. O tom zpíval už v 80. letech Bruce Springsteen:
Now Main Street's whitewashed windows and vacant stores
Seems like there ain't nobody wants to come down here no more
They're closing down the textile mill across the railroad tracks
Foreman says these jobs are going boys and they ain't coming back to your hometown.
Co s tím teď, když se globalizace jeví jako základ fungování světové ekonomiky? A co s tím, když „Čáááájna“ drží tak gigantické množství amerických dluhopisů? Co bude těm lidem, kteří ho volili např. v Pensylvánii, schopen Trump splnit z toho, co jim v tomto směru slíbil?

Fakt netuším, jak chce vrátit výrobu zpět do USA. Zahlédla jsem třeba jakési nápady s dvojím clem pro americkou produkci dováženou z Asie zpět do USA, ale…  Faktem nicméně je, že Trump musí čelit extrémně polarizované společnosti, a situace by se mu nejlépe zklidňovala nějakými hmatatelnými úspěchy. Přitom čísla jsou opravdu zvláštní a vypovídají o podstatě problému – od roku 2014 v USA přibylo 547 tisíc pracovních míst barmanů a číšníků, ale ubylo 36 tisíc míst ve výrobní sféře, přičemž od roku 2000 je to dokonce ztráta více než pěti milionů „produktivních“ míst. Letos v srpnu vzrostla míra podnikových bankrotů meziročně o 29 procent a jen 48 procent Američanů má práci na plný úvazek. Státních/vládních zaměstnanců je dnes o 10 milionů víc než lidí pracujících v průmyslu, 47 procent občanů USA si nemůže dovolit návštěvu na pohotovosti, kde se platí 400 dolarů… Bude fuška s tím pohnout a „Make America Great Again“…    

Závěrem tradiční otázka. Co dalšího bychom měli během příštího týdne sledovat?

Svět bude Trumpovi viset na rtech, aby si alespoň trochu ujasnil, co ho vlastně čeká. Třeba se také dozvíme něco zajímavého. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.