Bojíte se teroristického útoku na území České republiky?Anketa
Běsnění teroristů v noci pátek třináctého na několika místech v Paříži si vyžádalo už více než sto třicet lidských životů. Nejtragičtěji dopadl útok v hudební síni Bataclan během koncertu americké rockové kapely Eagles of Death Metal, kde pachatelům padlo za oběť na devět desítek návštěvníků. Útočníci podle očitých svědků doprovázeli střelbu do davu pokřikem „Alláhu Akbar“ a z jejich řeči se dalo vyrozumět, že jde o odvetu za francouzský podíl v syrské válce. „My, Evropané, jsme nepoučitelní, ačkoli nevíme, kde ‚naše Evropa‘ začíná a kde končí, pořád s někým válčíme a pácháme zlo ve jménu dobra. Mám ve Francii řadu přátel a samozřejmě se obávám, aby se jim něco nestalo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politický analytik Zdeněk Zbořil.
Jeho obavy však nemíří jenom směrem na západ. „Bojím se také o své přátele v Rusku, neboť když letí na dovolenou do Egypta, tak jich je 231 odstřeleno, snad také bojovníky tzv. Islámského státu. Také lituji těch v Sýrii, které sice osobně neznám, ale kterých už čtyři roky umírá každý den stejně tolik, jako jich zemřelo v pátek v Paříži. A také si nedělám iluze o tom, že ve světě nežijí miliony lidí, kteří našemu egoistickému ‚eurocentrismu‘ takové neštěstí přejí a chtějí se nám za něco pomstít. Bojím se nejen teroristů, které si ještě pamatuji z šedesátých let z Itálie a Německa, ale i Evropanů, kteří zatím stříleli jen v Jugoslávii, Libyi, ale jsou součástí vojenského paktu, který má sice hlídat ‚severní Atlantik‘, ale je připraven táhnout až do Sýrie, Iráku a Afghánistánu,“ přiznává politolog.
Fotogalerie: - Paříž za časů teroru
Obama i Merkelová by měli začít přiznáním vlastní viny
Francouzský prezident François Hollande, jehož evakuovala ochranka ve vrtulníku z fotbalového stadionu St. Denis během prvního poločasu přípravného utkání Francie s Německem, vyhlásil v zemi výjimečný stav a útoky označil za vyhlášení války. Během neděle pak představitelům parlamentu oznámil, že požaduje prodloužení výjimečného stavu na tři měsíce. Na více než dvanáct dní je však zapotřebí schválení parlamentem. „Ve Francii je dnes běžný názor, že teroristické útoky v zemi jsou důsledkem špatné zahraniční politiky Françoise Hollanda. Ostatně v Otázkách Václava Moravce to prohlásil i místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Ale je to jen část pravdy. Pan prezident Hollande je po celou dobu svého mandátu intenzivně kritizován a mnozí zneužívají dnešní situace k většímu nátlaku na jeho postavení,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Prohlášení Baracka Obamy a Angely Merkelové k tragickým událostem má jen za opakování prázdných slov, která jsme od nich slyšeli mnohokrát. „Proč nezačnou přiznáním vlastní viny za destrukci mírových poměrů hned po konci tzv. studené války? Pokud jde o české politiky, když si odmyslíme ty únavné kverulanty ve Sněmovně, chovají se odpovědně. A ukazuje se, že v mnoha svých vyjádřeních a rozhodnutích měli pravdu, i když jim evropští hofráti vyhrožovali zastavením plateb z fondů a programů EU. Předseda vlády, vicepremiér, ministři a celé vedení Sněmovny jsou na potřebné úrovni, která jejich funkcím přísluší. Snad jen pan prezident někdy mluví až příliš naléhavě, ale musíme mu přiznat, že už před více než rokem považoval za větší problém tzv. Islámský stát než ‚občanskou válku na Ukrajině‘ a dostalo se mu za to jen nadávek, urážek a ‚trenýrkování‘,“ připomíná politický analytik.
Může dojít k suspendaci občanských práv ve prospěch státní moci
Islámský stát zveřejnil nedatované video, na němž hrozí Francouzům, že dokud budou v Sýrii bombardovat, nebudou žít v klidu a budou se bát vyrazit i na nákup. Vyzývá muslimy, kteří nemohou odjet do Sýrie, aby útočili ve Francii. Připomíná jim, že mají přikázáno bojovat proti bezvěrcům, kdekoli je najdou. Nejen zbraněmi, ale i jedem, mají otrávit vodu a jídlo aspoň jednomu z nepřátel Alláha. „To je hrozivé prohlášení, ale ‚Islámský stát‘, jeho vedení, armádu nebo systém zatím nebyly ani NATO, Evropská unie, speciální a výzvědné služby, obranné a represivní složky státu a integrované Evropy schopny po letech identifikovat. Jedinou možnou reakcí je konstatovat, že se jedná o vyhlášení války a začít válčit. Jen opakuji, musíme vědět s kým a proti komu. A když to nezjistíme, snad by pomohlo zeptat se ve Washingtonu nebo v Moskvě,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
MUDr. Přemysl Sobotka
Teroristické činy v Paříži byly spojovány s migrační vlnou do Evropy ještě předtím, než se objevila zpráva, že jeden z útočníků vstoupil na území EU začátkem října přes Řecko. „Samozřejmě jakýkoli pohyb větších skupin osob na nějakém teritoriu je rájem pro tajné, zpravodajské a nátlakové družiny, aby realizovaly své cíle. Když si vzpomenu například na – s prominutím – buzeraci na londýnském letišti Heathrow, nebo na Schiphol v Amsterdamu, chtěl bych také být azylantem a chráněncem britské nebo nizozemské královny. Ale bez legrace, je to opravdu vážné a hlavně je obrana proti takovým skupinám velmi obtížná. Hrozí totiž také suspendování občanských práv ve prospěch státní moci. Demokratickým pořádkům odpovídá vyhlášení výjimečného stavu. Jen musíme vědět, kdy začíná a končí, protože někdy může být takový dočasný mimořádný režim udržován po ‚věčné časy‘, varuje politolog.
Visegrádská čtyřka se chová rozumněji než Evropská unie
Není se co divit, že členské státy Evropské unie, které byly proti povinnému přidělování migrantů do svých zemí, znovu zvedly hlas. Polsko dalo ústy svého designovaného ministra pro evropské záležitosti Konrada Szymańského najevo, že po pařížských útocích nevidí politickou možnost, jak splnit rozhodnutí Evropské unie o rozdělení uprchlíků podle kvót. K tomu se nechal slyšet předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, že by země EU neměly začít odmítat uprchlíky v reakci na útoky v Paříži. Podle něj není potřeba, aby osmadvacítka nějak měnila svůj přístup k řešení migrační krize. To už bylo moc i na českého premiéra Bohuslava Sobotku, jenž přiznal, že ho Junckerovo nejnovější vyjádření zklamalo.
I nadále tak trvá odlišný postoj Visegrádské čtyřky a špiček EU i nejmocnějších zemí k řešení migrační krize. „Evropská unie a Evropská komise stále dobíhají někde dost daleko za V4. A ta, ačkoli není vždy jednotná, se však vystavena bezprostřednímu nebezpečí chová rozumněji než ti nejmocnější v Evropské unii. Nezneužívejme obrazových záznamů opilosti pana Junckera, i kdyby odpovídaly skutečnosti, a řekněme si, že sice mluví hloupě, ale že je schopný svoje názory a vyjádření rychle měnit, když to bude v zájmu zahraniční a vnitřní politiky jemu milému členskému státu nebo dokonce i jeho zájmům osobním. Přece už od začátku výkonu své funkce si myslí, že je pro východní a střední Evropu jakýmsi lordem protektorem a také se tak chová,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ti, co chytili v Bruselu zlatou rybku, si žádnou změnu nepřejí
Zcela jinak než předseda EK Juncker se k atentátům v Paříži postavil bývalý prezident Václav Klaus. Ten je přesvědčen, že po krutém masakru, který nemá v Evropě obdoby, musí platit jediné: dost pokrytectví, dost experimentování s Evropou a zneužívání vůle občanů, dost politické korektnosti. Naopak přednost musí mít ochrana našeho života před chimérami multikulturalismu. „V tomto ohledu nejsem optimistou. Pan exprezident žádá nemožné. Splnění jeho přání by předpokládalo téměř revoluční změnu Evropské unie, která ale živí až příliš mnoho těch, kteří si žádnou změnu nepřejí. Podařilo se jim chytit zlatou rybku, tak proč by poslouchali nějakého Klause. To je lehčí po něm hodit nějakou špínou,“ domnívá se politolog.
Přesto se najdou v Evropské unii politici, kteří nechtějí, aby vývoj na kontinentě pokračoval dosavadním směrem. Patří mezi ně předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penová, která je považována aktuálně za největší favoritku prezidentských voleb v roce 2017. Ve svém prohlášení k atentátům v Paříži zdůraznila nezbytnost obrany evropských hodnot, při níž není třeba se obávat i radikálnějších kroků, hovořila však i o zavření hranic, vyzbrojení Francie a zavírání mešit. „Je to taková směs odpovědí na otázky, které chtějí její příznivci slyšet a zároveň návrh neuskutečnitelných opatření. Například, co jsou to v jejím pojetí ‚evropské hodnoty‘ a jak se liší od toho, jak evropské hodnoty chápou jiní francouzští nebo evropští politici?“ ptá se Zdeněk Zbořil.
Těžko si představit, jak by se ve Francii daly v klidu „uzavřít mešity“
Ale to není jediná otázka, na níž ve vyjádření předsedkyně Národní fronty chybí odpověď. „Třeba na to, jak ‚uzavřít‘ francouzské hranice a kolik by to francouzské šetřílky stálo? A jak v klidu ‚uzavřít mešity‘, když mezi šesti a půl milionem přistěhovalců je snad dnes už většina muslimů a ti, kteří nejsou, se v okamžiku nátlaku státu, který není ve Francii tradičně oblíbenou institucí, jimi stanou? Popularita Marine Le Penové sice dnes po masakru v Paříži dosáhla vysoké úrovně, ale jak se budou blížit prezidentské volby, přijdou s podobnými nápady další kandidáti, kteří budou slibovat obdobné a kteří na své sliby po volbách rychle zapomenou,“ očekává politický analytik.
Syrský prezident Bašár Asad odsoudil atentáty v Paříži, které jsou podle něj podobné těm, jimž čelí Syřané už roky. Řekl také, že vina padá i na Francii a její politiku, která umožňuje šíření terorismu. Teroristické útoky zaměřené na francouzskou metropoli prý nelze oddělovat od toho, co se nedávno stalo v Bejrútu, kde teroristé zabili 44 lidí, ani od toho, co se děje pět let v Sýrii. „Bašár Asad je jediný, kdo dokázal evropským a americkým politikům otevřeně říci pravdu a zároveň je obvinit z pokrytectví, účelových lží a nehorázností. Kdo není Američan či alespoň částečný Evropan, ten se nepočítá! A je-li to Rus, pak mu to dokonce škodolibě přejeme. Dokud se toto nezmění, bude se na nás zlobit stále více těch, kteří si myslí, že když jim kážeme o svobodě a rovných právech, že se jimi také máme řídit; a ne jen trochu – více, nebo méně obratně – skrývat svůj vlastně tradiční a zřejmě nezapomenutelný rasismus,“ tvrdí Zdeněk Zbořil.
Místo Islámského státu podezírá Štětina ruské tajné služby
Teroristické útoky v Paříži však přiměly nejednoho politika k přemýšlení o změně postoje k Rusku. Americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Vladimir Putin jednali v neděli na okraj summitu G20 v Turecku o úsilí vyřešit konflikt v Sýrii a jejich neformální schůzka trvala více než půl hodiny. Přesvědčení, že tragické události v Paříži by měly přimět Spojené státy a Ruskou federaci k tomu, aby se konečně dohodly na řešení situace v Sýrii. Bývalý europoslanec Libor Rouček tvrdí, že atentát na ruské letadlo i teroristické útoky v Paříži potvrzují, co říká už dlouhé roky, že v boji proti islamistickému terorismu by měly Západ a Rusko úzce spolupracovat, protože ohroženi terorismem jsme všichni. Spolupráce v boji proti terorismu může navíc podle něj do vztahů mezi Západem a Ruskem vnést i více vzájemné důvěry, která je potřeba k řešení i dalších problémů dnešního světa.
Opustit svůj nevstřícný postoj k Rusku se zato ani v nejmenším nechystá europoslanec Jaromír Štětina, jenž Liboru Roučkovi opáčil, že nelze spolupracovat proti zlu s diktátorem, který takovou spolupráci bude považovat za odpuštění svých vlastních zločinů.
Štětinův názor na současnou krizi považuje sice za osobitý, ale důležitý snad jen na Ukrajině nebo v bruselských kuloárech. „Samozřejmě, že ‚boj proti terorismu‘ je eufemismus těch, kteří se obávají říci nahlas, že vědí, kdo ‚střet civilizací‘ vymyslel, pojmenoval, zaplatil a komu se hodí, že ho vyvolal. A pan Štětina by neměl zapomenout, že o ‚odpuštění svých vlastních zločinů‘ nemusí usilovat jen prezident Ruské federace, ale hned několik prezidentů jiných jemu dnes možná jen dočasně blízkých zemí. Doufám, že si nemyslí, že Putin k tomu všemu, co mu dává za vinu, chce navíc spolupracovat s Islámským státem. Ale samozřejmě, ti, kteří sní o rozpadu Ruské federace a myslí si, že by ji nejlépe mohli spravovat oni, nevědí, co činí a mají právo obávat se o svou bludy nezatíženou budoucnost,“ míní politolog.
Pařížské atentáty a migrační krize budou zcela jistě rezonovat při akcích k výročí 17. listopadu. Z toho mají obavy rektor a děkani fakult Univerzity Karlovy sídlících na pražském Albertově. Vydali proto prohlášení, že je naplňuje hlubokým smutkem představa, že by výročí 17. listopadu a symbolická místa spojená se studentským hnutím mohla být zneužita lidmi, jimž jsou netolerance, nenávist a nesnášenlivost naopak vlastní. Od všech takových projevů se proto co nejrozhodněji distancují, ať už by je vyjadřoval kdokoli. „Odkaz 17. listopadu 1939 a 1989, spojený se svobodou a demokracií, budeme za všech okolností hájit,“ upozornili rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, děkan 1. lékařské fakulty UK Aleksi Šedo, děkan Přírodovědecké fakulty UK Bohuslav Gaš a děkan Matematicko-fyzikální fakulty UK Jan Kratochvíl.
Stejně jako v roce 39 a 89 to vypadá na politický protest i letos
Akademičtí funkcionáři si možná ne zcela uvědomují, že projevem demokracie může být také shromáždění lidí odhodlaných bránit demokracii proti těm, co ji mohou sebrat zavedením svých pravidel včetně práva šaría. „K tomu jen se Shakespearem: ‚Co převzácného umu je zde v troskách‘. Jejich Magnificence a Spectabiles by snad neměli zapomenout, že mlčeli, když jejich kolega, pan docent Konvička vyhlásil akci ‚Islám v ČR nechceme‘ a údajně shromáždil na 150 tisíc podpisů pod svou petici. Tehdy pan rektor Jihočeské univerzity pana Konvičku pardonoval s odvoláním na ‚svobodu slova‘. Také by si snad mohli připomenout, že 17. listopadu 1939 šlo o politický protest, v roce 1989 také a dnes to vypadá podobně. A hlavně že jde možná o ‚netolerantní‘ mladé lidi, na jejichž výchově a porozumění současnému světu se také oni podíleli,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Ing. Miloš Zeman
Na Albertov se chystá i prezident Miloš Zeman, aby si připomněl události let 1939 i 1989 a je pravděpodobné, že promluví před shromážděnými občany. Tento plán je však terčem kritiky, protože na stejnou dobu se svolávají příznivci Bloku proti islámu na demonstraci „na podporu názorů prezidenta republiky na migraci a islám“, a je otázkou, zda prezident ve zjitřené atmosféře od úmyslu na Albertově promluvit neustoupí. „Panu prezidentovi toho nelze mnoho doporučovat, protože má svou hlavu, ale právě proto byl zvolen prezidentem. Já tam nemusím, byl jsem tam v roce 1989 a dnes to nechci nikomu připomínat. Ale i toto je jen můj osobní názor a nikomu neradím, kam má, nebo nemá chodit. Konečně i pan prezident je sám svého štěstí strůjcem. Jak jej známe, konflikty miluje a jen on má právo rozhodnout, co je ho za této situace hodné, a co nikoli,“ uznává politický analytik.
Prezidentova pomsta, nebo tvrdší protest pod Klvaňovou taktovkou
Novinář Pavel Šafr v té souvislosti napsal, že se prezident chce pomstít za loňský 17. listopad a že se mu to může podařit, protože jeho příznivci, kteří ho dorazí na Albertov podpořit především kvůli jeho protiuprchlické rétorice, mohou Zemanovy odpůrce převálcovat. Ale bývalý novinář a zmocněnec vlády pro komunikaci programu raketové obrany Tomáš Klvaňa, který přednáší na New York University v Praze, před pár dny vyzval k tomu, že tentokrát by si Miloš Zeman zasloužil tvrdší protesty než loňské červené karty, protože se za ten rok výrazně pohoršil. „Nejsem prorok a zítra uvidíme. Já poslouchal na Primě pana Ovčáčka a on tu přítomnost pana prezidenta na Albertově nebo Národní třídě vysvětloval trochu jinak, než se to soustavně přemílá v českých médiích. Ale panu Klvaňovi bych věřil, protože všichni víme, kdo je jeho zaměstnavatelem,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
